How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

22. kapitola - Zběsilost

„Draco? Můžeš mi říct, co to děláš?" zaprskal už docela naštvaně Harry na svého blonďatého kolegu, který momentálně začal balit rozdělanou práci a uklízet laboratoř. Celé odpoledne byl Draco jako na jehlách a neskonale lezl - jindy klidnému - Harrymu na nervy.

Z počátku se to Harry snažil nekomentovat a držet své nervy na uzdě. Chvíli po polední pauze to dokonce vypadalo, že se Draco docela uklidnil, ale čím více se blížil večer a s ním i konec pracovní doby, byl Draco nervóznější a nervóznější a tím pádem i otravnější a otravnější.

Neustále lítal po laboratoři z místa na místo, vše dělal zbrkle, a když na Harryho promluvil, tak ve své podstatě prskal rozkazy na všechny strany. Jakmile Harry nebyl dostatečně rychlý na Dracova meřítka nebo mu něco nešlo tak, jak si to Draco představoval, stal se dobrým hromosvodem pro Dracovy výčitky a nadávky.

Člověk se tedy nemohl divit, že se časem stával podrážděnější a podrážděnější. Momentálně ho vytáčelo málem i to, že Draco dýchá stejný vzduch jako on.

Za celou dobu práce na tomto případě, se Harry poprvé cítil stejně jako na škole. I když nyní nic nekončilo rvačkou, urážkami a řvaním nadávek, které mohlo slyšet celé okolí na vzdálenost větší než jedna míle. Ale přesto se Harry cítil stejně naštvaný. Snažil se zklidnit a častokráte se zevnitř zuby kousal do tváře, aby Dracovi nezačal nadávat.

Harry blonďáka na jednu stranu chápal, ale na druhou mu Draco drásal nervy. Myslel si, že jeho polední uklidňující praktika na Draca zabere, ale časem pochopil, že ne na déle než pár minut.

„Co bych dělal, balím to tu," řekl Draco a jako by svá slova potvrdil následným třísknutím cínového kotlíku o mramorovou desku pracovního stolu.

„Teď?" zavrčel Harry.

„Jo!" Draco se divoce otočil jeho směrem. „Vadí ti to snad?"

„Jistěže ano! Máme ještě přes tři čtvrtě hodiny čas, než nám skončí dnešní pracovní doba!"

„No a? Nezájem!" Další třísknutí proťalo místnost plnou negativních a zběsilých pocitů.

„Jak no a? Ještě to nemáme hotovo a Colin bude chtít slyšet nějaké výsledky! Já si to tady nemíním posrat tím, že si z práce budu dělat luft!" zvýšil hlas Harry a měl co dělat, aby po Dracovi něco nehodil.

„Včera jsme dělali přes čas. Máme dnes právo na to, abychom to tu ukončili dřív. Ale pokud seš tak upjatej a hodláš tu ještě kysnout, tak tu klidně kysni. Já tě přece nenutím, abys šel pryč se mnou. Ale já tu nemíním být déle, než je nutné! Já totiž mrhám drahocenným časem!" Souhrn řinčení na chvíli zaplnil laboratoř, když se Dracovi podařilo svojí divokou gestikulací shodit na zem komínek ze železných tácků.

„Do prdele!" zaječel hystericky blonďák, mávl hůlkou a kouzlem vše zase poslal na stůl, kde se tácky složily do předešlého řádu.

„Slíbil jsem ti, že ti s tím hledáním pomůžu," zkusil to Harry z jiného soudku.

„Jsem zvyklý, že mé okolí své sliby neplní," odsekl mu Draco a dál třískal vším, co mu přišlo pod ruku.

„Já ho ale chci splnit!" Harry zaťal ruce v pěst a snažil se sebrat své poslední kousky trpělivosti a slepit je dohromady.

„Tak se na to tady vyser a pojď taky!"

„Nemíním kvůli tobě přijít o práci! Kdyby šlo o pět deset minut, tak nic neřeknu, ale ty chceš odejít o necelou hodinu dřív, a to i přestože víš, jak moc důležitá je tvá úloha na tomto případu, a že je na vyšetřování kladen celkem velký důraz, protože má vše být nejlépe vyřešeno do konce tohoto týdne! A my se nemáme čeho chytit, když ty nedokončíš svoji práci!" Harry bouchl pěstí do stolu. „A to vše jen kvůli nějakému podělanému dopisu."