How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

49. kapitola - V zajetí

Černovlasá žena před sebou tlačila vzpírajícího se blondýna. Právě se nacházela ve svém a Oliverově bytě, avšak měla v plánu během okamžiku toto místo zase opustit a vyměnit je za jiné, tajné a skryté mnoha kouzly. Za takové, kde ji nikdo hledat nebude a o kterém nikdo nic neví. Jednalo se o starý dům v jedné z malých zapadlých mudlovských vesnic, kam Katie kdysi jezdívala se svými rodiči na letní dovolenou už jako malá dívka. Celá vesnice ležela v malebné hornaté krajině. Perfektní odlehlé místo pro Katiiny nekalé účely.

Společně se vypotáceli z krbu a vzápětí se Katie přemístila. Blonďáka vzala sebou. Nedbala na to, že na přemisťování nebyl připravený a mohl tak přijít klidně i k újmě na zdraví. O pár vteřin později již stála na známém místě, v kuchyni onoho domu. Blonďák se jí sesunul k nohám, když nevydržel nečekaný nápor vyvolaný náhlou změnou místa. „Vstávej," poručila mu a nohou jej nakopla do beder, načež Draco tiše zakňučel. Pokusil se dle jejího příkazu postavit, ale nedokázal to. Nohy jej neposlouchaly, hlava se mu motala a začínalo jej bolet břicho.

Katie nespokojeně mlaskla. „Vidíš," zasmála se, „nestojíš za nic." Rukou chmátla po Dracově saku a vatáhla jej za látku nahoru. „Pouta na tebe," zamumlala pak samolibě a mávla hůlkou směrem k blonďákovi. Z jejího hrotu vystřelilo kouzlo, které pevně svázalo Dracovy ruce k sobě a nohy stejně tak, díky čemuž se zmijozel opět sesunul k zemi. Místnost zaplavil ženský smích. Následně se blonďákovo tělo díky dalšímu z kouzel vzneslo do vzduchu. Draco vyjekl.

Žena se rozešla k zavřeným dveřím, které v místnosti byly. Dalším mávnutím hůlky zapříčinila, že se Draco vznášel za ní a následoval ji. Pokračovali po schodech dolů. Díky tmě, která zde vládla, bylo blonďákovi ihned jasné, kam má Katie zamířeno. Sklepení.

„Jsi šílená! Co se mnou jako chceš dělat?" utrhl se na černovlásku, když v sobě nastřádal dostatek sil na vzdor a překonal prvotní šok. Ignoroval své srdce, které mu v hrudi bušilo jako zběsilé.

„Copak jsem to předtím neřekla dost jasně?" zasmála se Katie během toho, co s neverbálním lumos rozsvítila hůlku, aby lépe viděla na cestu. „Nechám tě trpět a až mě o to budeš prosit, tak tě prostě zabiju. Vychutnám si tě," pohrávala si se slovy na jazyku, zatímco došla ke svému cíli.

Draco sebou ve vzduchu neobratně škubl, když viděl, kam došli. Před nimi, na konci chodby, byla oddělená malá místnůstka. Od jiných se lišila ve svém vchodu. Namísto obyčejných dveří zde byly zabudovány pevné železné mříže. Podobné byly umístěné i v malém okénku vysoko u stropu, které do místnosti vpouštělo pár paprsků světla.

„Vítej ve svém prozatímním domově," oznámila blonďákovi zvesela a zasmála se nad jeho bezúspěšným škubáním. „Tohle místo se stane tvoji noční můrou," zamumlala bláznivým hlasem a ignorovala Dracovy nesouhlasné projevy. Zorničky měla rozšířené zkaženou šíleností.

Blonďák si uvědomoval, že se chová naprosto nemalfoyovsky, ovšem bál se. Bál se klást jakýkoliv větší odpor. Nemohl dovolit, aby mu Katie ublížila. Nebyl tu sám. Ačkoliv dítě, které v sobě nosil, ještě nevědělo, jak svět vypadá, bylo tu. Ukryté pod jeho srdcem, zcela vázané jen a jen na něj. Nesměl jí dát příletost.

Sice o tu možnost mít své vlastní dítě nikdy moc nestál, ale teď, když ho měl, byl si vědom toho, že jej musí chránit. Přirostlo mu k srdci. Nejen pro to, že se o něj již několik týdnů staral, svým způsobem obětovával sám sebe k jeho blahu, ale také už jen díky tomu, že ono dítě bylo někým, koho v něm zanechal Harry. Jeho Harry. Nosil v sobě kousek člověka, kterého z celého srdce miloval.