How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

63. kapitola - Nemocný

O několik dní později Harry tiše sklízel se stolu zbytky po večeři. Špinavé nádobí nosil do dřezu, kde jej následně kouzlem očaroval, nechával umýt a poté i osušit. Sám vlhkým hadrem otřel dřevěnou desku stolu a poté další hadrou vytřel do sucha. Zrovna když se svým úklidem skončil, všimnul si Draca, jak malátným krokem schází schody z patra, kde uložil Scorpiuse do postýlky a uspal ho. Rukávy vytahaného tmavě modrého svetru na doma žmoulal v rukou, a aniž by cokoliv řekl, šoural se do obýváku, kde si okamžitě lehl na gauč a překřížil si ruce na břiše.

Harry se vydal za ním. Všimnul si, že je dneska Draco celý den nějaký divný a čím více se blížil večer, tím to bylo horší. Měl o něj obavy. Blondýn s ním téměř nemluvil, a protože byl bledší než normálně, vsázel Harry na to, že začíná být nemocný. Potichu došel do obýváku za Dracem a svezl se na zem vedle gauče, kousek od Zmijozelovy hlavy.

„Lásko, jestli ti není dobře, tak si běž klidně lehnout nahoru do postele. Nemusíš čekat na mě," hladil ho po vlasech, zatímco na něj šeptem mluvil. Draco tiše zamručel, ale nehnul se ani o píď. Harry si povzdechl a sjel rukou z Dracových vlasů na jeho čelo. Bylo teplé. Ne nijak extrémně, ale přesto hřálo více, než by mělo. „Zajdu ti pro nějaký lektvar. Máš teplotu. Asi na tebe něco leze," oznámil mu poté. Než odešel, ještě vtiskl lehký polibek na Dracovu tvář.

„Na, vypij to," pobídl ho o chvilku později, když se vrátil ze spíže s malou lahvičkou. „Bude ti líp." Draco si od něj flakónek neochotně převzal a než ho s mírným šklebem vypil. „Doufám, že to ode mě nechytí Scorp," zamumlal tiše a přitáhl si svetr blíže k tělu.

„Zítra skočím za Hermionou a Ronem. Poprosím je, aby si ho vzali k sobě, hm? Ty to zatím vyležíš a bude. Prospíš se, vezmeš si další lektvar a bude ti lépe, uvidíš," chlácholil ho. „Půjdeme si teď lehnout, jo?" Odpovědí mu bylo další zamručení. A Draco stále nevypadal, že by se k něčemu měl.

„Pojď," zašeptal Harry tiše, ale když se Draco stále nezvedal, rozhodl se jej nahoru dopravit sám. „Tak se mě aspoň chyť," požádal ho, když si ho opatrně vyhoupl do náruče. Jednou rukou jej držel pod koleny, druhou za hruď kousek pod pažemi. Draco unaveně obmotal své ruce kolem Harryho krku a nechal se vynést po schodech nahoru do ložnice, kde jej Harry opatrně položil do postele. Sundal mu papuče z nohou a začal mu stahovat úzké kalhoty, které na sobě Draco měl. Pak jej přikryl peřinou.

„Zůstaneš tu se mnou?" zamumlal Draco, když se od něj Harry na chvíli vzdálil.

„Jo, jen se převlíknu a hned jsem u tebe," ujistil ho černovlasý, zatímco ze sebe stahoval oblečení a pak si přes hlavu natáhl vytahané spací tričko. Vlezl si do postele za Dracem a přitáhl si ho k sobě. „Zkus usnout, hm? Měl by ses vyspat," řekl a políbil ho na čelo. Blondýn zavrtal svůj nos do jeho trička. „Dobrou, Harry."

„Dobrou, zlatíčko."

Když se Draco druhý den probudil, závěsy v ložnici byly stále zatažené. Postel vedle něj prázdná a studená a nejinak tomu bylo i se Scorpiusovou postýlkou pod oknem. Draco nespokojeně zamručel a překulil se na záda. Hlava ho bolela a v krku ho pálilo, ale aspoň už mu nebyla taková zima, jako včera. Teplota už pravděpodobně zmizela. Na nočním stolku vedle jeho hlavy stála další lahvička s lektvarem a pod ní byl položený lísteček se vzkazem.

Vzal jsem Scorpa k Hermioně. Poprosím ji o hlídání aspoň do zítřejšího odpoledne, aby ses mohl v klidu vyléčit. Na stolku máš lektvar, vypij ho. Pomůže ti to. Snídani jsem ti nedělal. Nevím, kdy se vzbudíš, navíc možná nebudeš mít hlad. Kdyby přeci jen, hned jak se vrátím, tak ti něco připravím. H.