How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

50. kapitola - Spoluvězeň

„Olivere!" zachraptěl a chtěl se postavit, avšak jeho bříško mu ubíralo na obratnosti a mírná bolest vystřelující z podbřišku mu také příliš nepomáhala. Navíc byl po dnešním vyčerpávajícím dni zesláblý a jeho nohy jej udržely jen ztěžka. Proto se po několika málo centimetrech opět sesunul nazpět na studenou zem. Potřeboval by odpočinek, avšak nemohl usnout. Byl unavený, ale nedokázal zapomenout na nebezpečí, kterému hrozí a zavřít v klidu oči, dovolit si spánek.

Katie se tomu jen pohrdavě zasmála a nechala Oliverovo tělo klesnout níže, načež jej asi z půlmetrové výšky nechala dopadnout na zem. „Promiň mi to, lásko, ale neměl ses stavit mezi mě a mé cíle," řekla trošku omluvně, avšak v jejím hlase byl slyšet výsměch. „Užijte si to tu spolu. Až nadejde ten správný čas, vrátím se pro vás." Hrdelně se zasmála a otočila se na podpatku. Jediným mávnutím hůlky za sebou zabouchla a zamkla železné mříže, načež se rozešla pryč.

Draco se po jejím odchodu pomalu doplazil k hnědovláskově tělu. K jeho úlevě se mu pravidelně zvedal hrudník značící, že je Oliver stále na živu. „Oli?" zašeptal zničeně, když pohlédl na bezvědomou tvář mladého muže. Prsty lehce přejel po jednom z krvavých škrábanců, které se na ní rýsovaly. Oliverovu hlavu si položil na stehna a začal jemně přehrabovat ušpiněné hnědé vlasy. Vyčkával. Čekal, až se jeho kamarád a bývalý přítel probudí. Nevěděl, kolik minut uběhlo do té chvíle, než se tak opravdu stalo. Jeho srdce sevřené úzkostí vše vnímalo jinak, pomaleji.

Když se Oliverovi zatřepotaly řasy a jeho hnědé oči se pomalu zadívaly na svět, Draco se neubránil slze štěstí. Jedna osamělá kapička mu skanula po tváři a dopadla neznámo kam. „Olivere..." vydechl úlevně, načež se druhý muž začal sám od sebe zvedat z kamenné podlahy. „Draco?" splynulo mu ze rtů překvapeně, když si uvědomil kde a s kým se nachází. „Panebože Draco! Jsi v pořádku?!" vykřikl pak nadšeně ze shledání a vtáhnul blonďáka do svého objetí.

„Jo, asi jo..." vydechl Draco drobnou lež a nechal se objímat.

„Jsem tak rád, že tě vidím," zamumlal mu Oliver do vlasů. „Harry tě hledá. Začal hned, jakmile s tebou zmizela neznámo kam. Řekl, že nepřestane, dokud tě nenajde," oznámil mu potom. Draco díky nové informaci lehce fňukl a zabořil se ještě víc do Oliverovy hrudě.

„Co tu děláš?" dostal ze sebe po chvilce blonďák a vyhledal nebelvírovy oči.

„To je na dlouhé povídání," smutně se pousmál Oliver.

„Já mám čas," vytvořil se na blonďákově obličeji malý úsměv.

Hnědovlasý muž se pousmál. „Pomáhal jsem tě hledat. Vzhledem k tomu co je mezi mnou a Katie... Znal jsem mnohem víc vhodných míst než ostatní. Vydal jsem se sem. A našel ji. Všichni jsme věděli, že tam, kde bude ona, budeš i ty. Pokoušel jsem se ji přesvědčit, aby tě pustila, ale byla příliš tvrdohlavá... a pomstychtivá.

Nakonec se to nějak zvrtlo do souboje, ovšem netušil jsem, že tu není sama. Nečekaně k nám přišli nějací dva muži v kápích. Nevěděl jsem, že má až tak oddané přívržence." Zakroutil nad tím halvou. „A teď jsem se probudil tady," dodal. Posmutnělý úsměv zdobil jeho tvář, pak se muž od blonďáka odtáhl a nedbaje na mírné točení hlavy se postavil. Přešel k malému okénku, kterým do cely pronikalo mdlé světlo. Pohled upřel na tmavé nebe, které šlo skrze mříže zahlédnout.

„Nikdy jsem přesně nevěděl, co má Katie v plánu Draco," povzdechl si plačtivě Oliver a promnul si obličej v dlaních. „Bože, byl jsem tak blbej!" vykřikl a vztekle bouchl pěstí do kamenné zdi. „Tak blbej," zašeptal zoufale a sesunul se podél stěny dolů. „Odpusť mi to, odpusť," mumlal tiše do dlaní. „Měl jsem tušit, měl jsem vědět, že ti chce ublížit..."