How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

61. kapitola - Svatební rozepře

Od Scorpiova narození uplynulo již sedm týdnů, z čehož Draco spolu se svým synem prvních devět dní strávil u Svatého Munga. Byť jej lékouzelníci chtěli pustit domů už po týdnu, Harry si u nich vynutil ještě další dny Dracovy hospitalizace. Jednoduše chtěl mít jistotu, že budou oba dva v pořádku, jak Draco, tak Scorpius. První dny po návratu domů byly pro oba dva těžké, a to především kvůli Scopiusovi, který jim situaci zrovna moc neulehčoval.

Všichni tři prozatím zůstávali u Harryho doma, v Godrikově dole. Avšak většinu času bylo v domě nejméně o jednoho člověka více. Luciusovy návštěvy se staly pravidelnými stejně jako Hermioniny a Ronovi. Několikrát se ukázala i Ginny s Deanem, i když ta většinou přicházela pouze sama. Hermiona a Ginny byly pro ryze mužskou domácnost jako dar z nebes. A za něco takového je považoval především Draco, když mu trpělivě pomáhaly vypořádat se s novým břemenem v podobě zodpovědnosti za malé dítě. Ovšem musí se nechat, že v tomto se zapojoval i Lucius. I když svých vlastních zkušeností měl pramálo, pokoušel se mladé dvojici pomoci, co nejvíce mohl. Tedy hlavně až potom co Dracovi s Harrym důrazně vysvětlil, že zmiňování jeho jména v jedné větě společně se slovem dědeček nepřinese nikomu nic dobrého.

Aby toho nebylo málo, čtvrtým týdnem, který v Godrikově dole trávili, přišel Harry s jedním návrhem. Sám ho označil za malý, ovšem Draco v něm viděl podstatné změny. Harry mu totiž nabídnul, aby se přestěhoval ze Skotska sem, k němu, do Godrikova dolu. Ne, že by Draco nechtěl souhlasit, byl za Harryho nabídku rád, ale díky ještě nedávným událostem mu něco takového připadalo strašně unáhlené. Byly by to starosti navíc.

I přestože dal Harrymu příslib do budoucna, i přestože černovlasý vypadal, že jeho rozhodnutí chápe, Draco na něm viděl, že ho to mrzí. A argumentace tím, že už zde prakticky bydlí, byla marná. Proto Draco začínal v posledních dnech přemýšlet o tom, jak a kdy by ke kompletnímu stěhování došlo, a také samozřejmě o tom, jak změnu stanoviska Harrymu oznámit, když se o této záležitosti odmítal bavit. A nejinak tomu bylo i teď.

Ležel zrovna na posteli a napůl podřimoval ukolébán myšlenkami ke spánku. Scorpius spal v postýlce kousek od něj. Nebylo tomu dlouho, co usnul. Ještě před půl hodinou mu Draco dával napít mléka z lahvičky, která teď téměř prázdná postávala na nočním stolku. Tiché zaklepání na dveře ložnice donutilo Draca pootevřít oči a zamžourat na svého přítele. Ten s drobným úsměvem, jak viděl Draca roztomile rozespalého a válejícího se v bílých peřinách, přešel k posteli a posadil se na její okraj, zatímco svou rukou zajel do plavých vlasů a prohrábl.

„Spíš?" zeptal se tiše blondýna, který s lehkým úsměvem zakroutil hlavou. „Ne," šeptl nazpátek a natočil se na posteli tak, aby jeho hlava nyní spočívala v Harryho klíně, a černovlasý mu tak mohl vískat vlasy a pohrávat si s jednotlivými prameny.

„Máme návštěvu," oznámil mu Harry vzápětí s pobaveným podtónem. Draco nelibě zakňoural. „Kdo?" zeptal se trochu otráveně. Neměl teď náladu na nic jiného, než na válení se v posteli.

„Ron s Hermionou."

„Vždyť tu byli včera na večeři!" zmohl se na slabý protest Draco.

„Já vím, ale dnes jsou tu jen na skok. Prý na nás mají nějakou prosbu. Vypadají, že se zase pohádali a mám takové tušení, že to s tím nějak souvisí."

„Je zvláštní, že se pořád hádají. Jsou sakra zasnoubení!"

„No, upřímně," zasmál se tiše Harry, „přijde mi, že se hádají právě kvůli tomu."