How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

54. kapitola - Důvod k obavám

„Harry," fňukl mu zmijozel do krku a rukama v tak pevném sevření, jakého byl nyní schopen, objímal černovláskovu hruď. Nos tiskl k Harryho krku, který máčel svými slzami radosti. „Chyběl jsi mi, tak moc jsi mi chyběl..." šeptal tiše do nebelvírovy kůže, takže jej nikdo kromě Harryho neslyšel.

„Taky jsi mi chyběl, zlatíčko, ani nevíš, jak moc..." šeptl mu černovlasý nazpátek a ještě pevněji jej natiskl k sobě. „Konečně jsme vás našli." Jednou rukou sjel automaticky dolů na Dracovo břicho, kde pohladil nejpřednější část, tu kolem pupíku. „Je zase větší," pousmál se, než Draca konečně políbil. Blonďák mu zapletl prsty do černých havraních vlasů a přitáhl si jeho hlavu ještě blíže.

„Už to nebude dlouho trvat," zamumlal mu do rtů a pousmál se. Bez dalších slov se znovu natiskl do Harryho náruče a nechával se objímat. Tohle mu chybělo. Ani si pořádně neuvědomoval, jak moc. Až teď. Cítit na sobě Harryho bylo jako droga. Nepřál si nic jiného, než aby tato chvíle trvala věčně. Aby jej Harry už nikdy nepouštěl, aby už nikdy nebyli od sebe odloučeni tak dlouho.

„Ublížila ti nějak?" starostlivě se jej Harry zeptal a s mírnými obavami pohlédl Dracovy do očí. „A chci slyšet pravdu, ano, zlato? Neboj se mi nic říct..." pohladil blonďáka po tváři a ten ji natiskl více do Harryho dlaně, aby zintenzívnil jejich dotek.

„Ne, já... jsem téměř v pořádku," zakroutil hlavou Draco. „Kromě toho, že mě zavřela sem, mi nic neudělala," slabě se pousmál. „Měli bychom být v pořádku oba dva," pohladil se po břiše.

„Někdo se na vás koukne," rozhodl Harry. „A jakmile to bude možné, vezmu vás k Mungovi. Nedovolím, aby se něco zanedbalo. Ne, když jde o vás." Draco na to nic neřekl, jen neznatelně přikývl hlavou a pohladil se po bříšku. Hlavu zabořil do Harryho krku a nechal se objímat.

Ani jeden z nich si nevšiml, že Oliver s Ronem vyklidili pole a nechali je tam samotné. Oba byli natolik zaujati sami sebou. Harry se po chvíli znovu přisál na blonďákovy rty. Nikdy dřív by si nepomyslel, že z Dracova nalezení bude až takhle šťastný. Byla to ta nejšťastnější chvíle v jeho životě.

Od sebe se odtrhli až v okamžiku, kdy se nad jejich hlavami ozvalo lehké odkašlání. Když zvedli pohled, mohli spatřit blonďatou ženu, jak nervózně přešlapuje na chodbě a nejistě na ně kouká. „Já... nerada ruším, pane, ale mám vám vyřídit, že jsme slečnu Bellovou nikde nenašli. Pravděpodobně v budově nebyla už několik dní. Bystrozor Kirchstein vám vzkazuje, že jeho tým právě dokončil domovní prohlídku.

Tahle budova je podle jeho úsudku již delší dobu nepoužívaná, jen čas od času se někdo pohyboval ve dvou zařízených místnostech. Nic nebezpečného nenašli, ale máte se jít podívat na jisté spisy, které byly umístěny v jedné ze skříní. Prý vás to určitě bude zajímat. Navrchu na vás čeká slečna Grangerová. Chtěla by se podívat na pana Malfoye a ošetřit ho. Pokud je to nutné, tak přijde klidně i sem. Pan Wood je právě v její péči," sdělila Harrymu a očekávala další rozkazy.

„Dobře, děkuju," přikývl Harry. „Vyřiďte Kirchteinovi, že se na to přijdu podívat. Ať se zatím snaží zjistit, kde by Katie mohla být. A až bude Oliver v přijatelném stavu pro výslech, poptejte se ho na to, jak se sem dostal. Sice předpokládáme, že byl Katie na stopě a pochybil v tom, že sem šel sám, ale zeptat se ho musíme. Taky by nám mohl říct, kde Katie bude teď. Za Hermionou dojdeme, za chvíli jsme tam," pokynul ženě hlavou, aby odešla.

„Půjdeme?" zkoumavě se podíval na Draca. Když se mu dostalo slabého přikývnutí, bez otálení vzal Draca do náruče a postavil se s ním. Nedbal jeho protestů, ani připomínek, že je moc těžký. Věděl, že by Draco příliš daleko sám nedošel, ani kdyby ho podpíral. Nemá skoro žádnou sílu. A také věděl, že si to sám blonďák také uvědomuje, jen si to nechce připustit, a je rád za to, že ho Harry odnese. Zašeptané díky mu jeho domněnky jen a jen potvrdilo.