How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

(1) 10. kapitola - Zabydlení

Harry se rozhlédl po místnosti před sebou. Když spatřil manželskou postel po pravé straně pokoje, měl pocit, jako by se v něm krve nedořezal. Tohle není dobré. Tajně doufal, že by jeho výběr mohl být tím šťastným, který vyhraje pokoj se dvěma oddělenými postelemi, ale Merlin mu opět nepřál. Měl chuť začít mlátit hlavou o stěnu pokoje. Zvlášť když k němu z chodby slabě doléhalo vítězoslavné jásání Olivera s Michaelem, kteří se k sobě očividně nebudou muset v noci tulit jako staří manželé.

Zlostí, již pociťoval sám k sobě, zatínal zuby. „Nemysli si, že si k tobě dobrovolně lehnu. JJdeš na gauč, Malfoyi," procedil směrem k Dracovi, když se oba rozešli dovnitř a nechali za sebou bouchnout dveře.

„Ani mě nehne, Pottere. Jdeš na něj ty," odmítavě se blonďák ohradil a se zdvihnutou bradou si postavil hlavu. Sledoval, jak jeho společník odhodil klíč od pokoje na konferenční stolek před pohovkou a křeslem.

„Pokud se ti to nelíbí, můžeš si ustlat i na zemi. Mně to vadit nebude," posměšně se na něj černovlasý zaculil, načež Draco nevěřícně vykulil oči a zlostně si odfrkl, zakládaje si ruce na prsou. Harry jej pobaveně sledoval, než pokrčil rameny. „Já s tebou v jedné posteli spát nehodlám."

Blonďák chvíli zarytě mlčel, než přišel s kompromisem, který by jejich situaci mohl vyřešit. Byl to jediný ústupek, jehož byl ochotný se dopustit a dovolil si zadoufat, že s ním druhý kouzelník bude souhlasit. „Dnes si bereš postel ty, zítra já. Střídačka a hotovo."

Harry se ušklíbl a na několik málo vteřin se zamyslel, než nakonec svolil. „To by šlo. Ale jestli zjistím, že v noci slintáš, toho gauče se ani nedotknu!" durdil se záhy.

Z jemně růžových rtů jeho společníka sjel tichý povzdech. „U Merlina, ty jsi tak neskutečně nesnesitelnej! Co mám podle tebe říkat já? Ještě budu mít strach, abych od tebe nechytl ten tvůj hrdinskej komplex!" breptal rozhořčeně.

„Nikdo ti nebrání zůstat celou dobu na pohovce nebo na zemi," laxně pohodil Harry rameny, načež Draco kapituloval a v zájmu zachování aspoň trochy klidu si odpustil další nesouhlasné a vybarovačné poznámky. „Dobře, dobře, tak fajn, Pottere, budeme se střídat a já se pokusím neslintat."

„Výborně," uculil se černovlasý a vyhodil svoji tašku na postel, zatímco Draco tu svou spustil na zem vedle gauče. Sotva tak učinili, ozvalo se zaklepání na dveře. Harry se po svém společníkovi nesmlouvavě podíval, až se nakonec blonďák s protočením oči vydal otevřít. Nebelvír se spokojeně uculil a praštil sebou na měkkou postel.

„Tak co?" uslyšel ode dveří Michaelův hlas, díky čemuž se vymrštil zpět do sedu. „Neee, to jako fakt?! Tady bude ještě zábava!" ozval se záhy jeho smích, když Draco ustoupil stranou ode dveří a on tak mohl vejít dovnitř. Oliver šel za ním a Harry dobře viděl, jak se mu v obličeji mísila škodolibost s nejistotou.

„Nebude," odpověděl mu na to stroze Harry. „On spí na gauči. Zítra se střídáme."

„To jsem na vás zvědavý," ušklíbl se Michael posměšně. „Spaní na gauči je vždy otročina."

Oliver stále nic neříkal, jen těkal očima mezi Harrym sedícím na posteli a Dracem postávajícím u skříně. Ztracen ve svých myšlenkách se příliš nezapojoval ani do následného rozhovoru, který v místnosti proběhl. Naopak, byl tím, kdo jej ukončil, když svého kolegu vybídl: „Myslím, že bychom měli jít, Michaele. Musíme si vybalit a kluci určitě taky."

„No jo, to bychom asi měli," svolil Michael a začal se chystat na odchod. „Tak se tu mějte." Pokynul Harrymu s Dracem hlavou, načež vyšel na chodbu a Oliver jej s tichým ahoj hned následoval.