Live. |book 1| DOKONČENO

Kapitola 14

-Beth-

Včera večer mi Theo napsal že by si dneska rád vyšel. Napsala jsem mu mojí adresu a má me vyzvednout v pět odpoledne.

Ráno

Probudila jsem se kolem deváté. Nasadila jsem si místo čoček brýle a položila si na klín macbook. 

Konečně jsem měla čas na nový vine. Sestřihala jsem nejlepší části mích vinů do jednoho což mi trvalo dvě hodiny a vydala jsem ho.

Nějakou dobu jsem se ještě válela a po nějaký době jsem se zvedla z postele a šla do kuchyně kde už seděle mamka a koukala na svoje černobílí filmy.

|Mamka| ,,To jsi se teprve teď vzbudila?"

,,Ne, teprve teď jsem vstala"

|Mamka| ,,V tom není takový rozdíl"

,,Docela je, vstávní je když se vyhrabeš z postele, ale probudíš se když otevřeš oči"

|Mamka| ,,Nech si ty sví rozumy a radši se najez"

,,Udělám si kafe s marčmelou chceš taky?"

|Mamka| ,,To by jsi byla hodná, co by jsi chtěla k obědu?"

,,Co třeba pizzu?"

|Mamka| ,,Tak jí objednej prosím"

,,Jdu na to"

Zvedla jsem mobil a vytočila číslo

-

,,Budou tady do půl hodiny"

Šla jsem dodělat kafe. -

,,Tak tady máš kafíčko"

|Mamka| ,,Díky zlato"

,,Není zaco"

S mamkou jsem se dívala na televizy a přemýšlela o tý schůzce s Theem. Třeba z toho něco bude, možná ne.

Crrrr..

,,Je tu pizza, jdu tam"

Otevřela jsem dveře.

,,Jayi, co tady děláš?"

|Jayden| ,,Nevím, prostě nevím, slyšel jsem že jdeš na rande s Theem"

,,Nóó jo"

|Jayden| ,,Jenom j-jsem to chtěl v-vědět jistě"

Odešel a já nevěděla co si o tom mám myslet.

,,Jayi počkej, počkej, stůj"

Zastavil se na místě, ale neotáčel se. Došla jsem přímo k měmu a šáhla jsem mu na rameno, čímž jsem mu naznačovala aby se otočil.

V rychlosti se otočil a naše obličeje byli jen milimetry od sebe. Skoro jsem přestala dýchat. Kousla jsem se do rtu. Jayden mi dal ruku do vlasů a koukali jsme se jeden druhému do očí. Skoro jsme se políbili, ale Jay se rychle odtrh. ,,Tohle nemůžu" řekl a rychle odběhl k sobě.

Jako by mi někdo podrazil kolena, seděla jsem v dřepu a jednou rukou se opírala o zem. 

Cítila jsem se jako by mi začínala pohádka, ale v mžiku zmizela.

,,Ehm, ehm"

Lekla jsem se a spadla na všechny čtyry. 

,,Promiň, pomůžu ti"

,,Díky" 

,,Tady máš tvojí pizzu, máš jí zdarma, přijel jsem pozdě"

,,Tak děkuju ještě jednou" snažila jsem se usmát.

,,No tak se měj, ještě mám před sebou víc objednávek"

Zašla jsem do domu.

|Mamka| ,,Co ti trvalo tak dlouho?"

,,Ále ten kluk co rozváží měl v autě víc jak jednu pizzu a nevěděla jaká je ta naše"

|Mamka| ,,Měli by si to na ty krabice začít psát" 

,,Jo" řekla jsem trochu sklesle.

Snědla jsem čtyry kousky pizzy a šla jsem se pomalu připravovat na to rande s Theem.

Nejdřív jsem si vyčistila zuby a potom se namalovala. Udělala jsem linky a řasenku. Nanesla trochu make-upu a šla se převlíct.

Vzala jsem si na sebe -média- a zbívalo už jenom deset minut než Theo přijde.

-

|Theo| ,,Wow, vypadáš báječně" řekl když jsem otevřela dveře.

,,Děkuju, nápodobně"

|Theo| ,,Tak jdeme?"

,,Můžeme a kam že to vlastně jdeme?"

|Theo| ,,Jdeme na bowling"

,,Super" zalhala jsem.

Umpřímě s Theem se mi po tý záležitostu s Jaydnem nikam nechtělo.

-

Na bowlingu

,,Hodil se strike to je super" zatleskala jsem.

|Theo| ,,Teď ty"

,,Fájn"

|Theo| ,,Budeš chtít pomoct?"

,,Asi jo" zasmála jsem se.

Theo ke mě přišel  jednou rukou mě chytil kolem pasu a druhou mi chytl ruku. 

|Theo| ,,Musíš takhle" zašeptal mi do ucha.

Rozhoupal mi ruku a já udělala asi největší chbu toho večera. Začala jsem myslet na Jaydna. Představila jsem si že on je Theo a nějak jsem přestala být duchem přítomná.

Omylem jsem upustila kouli a boužel přímo na Theovo nohu.

,,Promiň, promiň, promiň"

|Theo| ,,To je v pohodě"

,,Víš co asi už půjdu, dobře jsem si to užila"

Zmizela jsem za rohem a co nejrychleji jsem šla domů. Měla jsem to asi deset kilometrů a už bylo sedm večer.

Furt jsem myslela na ten trapas že jsem mu upustila kouly na nohu. Už jse mu nejspíš nemůžu nikdy podívat do očí. 

Skoro za hodinu jsem došla domů, ale nechtěla jsem zbytek dne být zavřená doma. Vzala jsem si brusle, do ruky boty a jela jsem ke stromu.

Když jsem dojela nevěřila jsem svím očím.