Live. |book 1| DOKONČENO

Kapitola 39

Sedíme tady už přibližně tři nebo čtyry hodiny? A furt jsme nezavřeli pusu. Asi je to tim že jsme se od začátku školního roku moc nebavili, ale to už je snad zanáma.

,,Tak fajn teď jsme oficiálně bez jídla" prohlásil Jay a začal se smát.

,,Co chceš dělat dál?"

,,Mám hodně naplánovanej dnešek"

,,No tak to by jsme to měli všechno stihnout"

Vlezli jsme do výtahu a zmáčli nulu. Celou dobu bylo ve výtahu ticho a napětí. Oba jsme se culili jak dva dementi a koukali buď do země, do zdi či do stropu.

Otevřeli se dveře výtahu a oba jsme nedočkavostí vydechli a vyšli ven.

Rozběhla jsem jako malá abych dokázala v rychlosti přelést plot a mít náskok před Jay.

Když jsem slejzala z druhé strany usmála jsem se na Jaydna který se teprve přibližoval k plotu.

Když jsem uslyšela vlnění síťového plotu a poté i seskok zrychlila jsem tempo. Když jsem se ohlédla abych zjistila jak daleko je Jay, nebyl ani tři metry odemě. Jak jsem se otočila nazpátek, nezareagovala jsem na hromadu sněhu a spadla jsem na ní. Neboť byl Jay nedaleko odemě, spadl také, ikdyž to vypadalo že to udělal naschvál než že by se mu chtělo zastavovat.

,,Tohle asi nebude oční kontakt" usmál se Jay a dal mi pusu na krk.

Co nejrychleji jsem se snažila nas přetočit abych se mohla zvednout. Nakonec to dopadlo tak že jsme se "zkutáleli" z hromady sněhu.

Otočila jsem se a už jsem se chystala k tomu že se zvednu a podklouzlo mi to na sněhu či na ledu?! Teď je to asi jedno. V mím životě se dějou moc důležité věci a už nic je nemůže skazit, teda dosud jsem si to myslela.

,,Půjdem"

,,Chceš?"

,,A ty chceš?"

,,Ty se mě vážně ptáš jestli chci opustit tuhle pozici?"

,,Blbá otázka"

,,Skoro na zápis do Guinessovky" 

,,Ale ne"

,,Co je?"

,,Káplo na mě"

,,A?"

,,Začíná pršet trubko!?"

,,Jo a jo" zasmál se a začal se zvedat.

,,Madam!" podal mi ruku.

,,Pane"

,,Ježiš takhle mi neříkej, cítím se potom starej" 

,,Promiň Jayi"

Šli jsme po cestě, která vedla lesem až do neznáma. Zastavili jsme s u altánku kousek od parku a schovali jsme se dovniř.

,,Znáš ty filmy kde" začal ,,kde se buď líbají v dešti nebo tančí v dešti?"

,,No jasně že znám"

,,Vždycky jsem se tomu nápadu smál, ale teď když máme ty možnosti, myslím že je to super"

Jay mě chytil za ruku čímž mě vyzval k tanci, za ruku mě roztočil do otočky a potom si mě k sobě přitiskl. Začli jsme tancovat a bylo to ták romantické. Byla jsem jako v sedmém nebi. Jako by celí svět kolem nás neexistoval, byl jsme jen my dva, oční kontakt a těla která se pohybovala do kroků tance.

Najednou mě Jay chytil za ruku a táhnul do deště, přitáhnul si mě k sobě a divoce, hladově a zároveň i vášnivě mě políbil.