Live. |book 1| DOKONČENO

Kapitola 64

Na obrázku Jayden

Po prospustění z nemocnice po necelích dvou týdnech jsem poprosila mamku, jestli bych se mohla projít sama po Londýně. Už tady strávím jen pár dní, což je pro mě neuvěřitelné, protože jsem s rychle zvykla na nový život, ale Amerika a moje stará škola s mími přáteli mi neuvěřitelně chybí.

Amy s Cameronem už před týdnem odletěli a mě se po nich nehorázně stýská.

Od havárie jsem Jaydna neviděla, jako by se po mém kamarádovi slehla zem. Poslední vzpomínka co na něho mám je když jsme se u auta pohádali kvůli Casparovi. Po té už jen světla vybočeného nákladního auta, které jede přímo proti nám. Víc nic..

***

Právě se prodírám davem lidí na Westmister Bridge a rychlím krokem se snažím dostat k už rozsvícenému London Eye, abych mohla trochu víc přemýšlet.

Sednu si na kamené "zábradlí" a chvíli jen tak pozoruji hladinu řeky Temže, odraz London Eye a budov kolem.

Uběhl měsíc bydlení v Londýně a já už mám plnou hlavu dalšího stěhování za mojí starou školou a spolužáky, za mím starým domem a hlavně ta mím starým životem.

Můžu to brát jako nové dobrodružství no ne? Ano stěhuji se zpátky na místo kde jsem žila přez 17 let, ale to neznamená, že nepoznám nic nového..

Sledovat pomalu vycházející měsíc a čím dál tím temější oblohu je krásný, teď mi tady chybí jen hvězdy, čaj a nějaká romantická knížka či nějaký boyfriend.

,,Zdravím" uslyšela jsem za sebou známí hlas potom ucítila silné ruce, která mě drží v obětí.

,,Skylare?" řekla jsem překvapeně a zároveň šťastně.

,,Nojo" zasmál se a přisedl si vedle mě.

,,Co tady děláš?"

,,To si zapomněla? Zájezd do Anglie" usmál se a ukázal na skupinu mích ex a zárověň budoucích spolužáků.

,,Jo možná jsem zapomněla"

,,A jak se ti tady daří?"

,,Je to tady fajn" přitakala jsem a skenovala naše odrazy ve vodě. ,,A kde je vůbec Amy a Cameron?"

,,Ti nejeli"

,,Jakto?"

,,Nevím, akorát jsem slyšel, že to odvolali" usmál se. ,,Všem nám chybíš" oddychl si.

,,Jo taky mi chybíš" zasmála jsem se a on zčervenal.

,,Vinen" zasmál se a koukal mi do očí ,,No naše skupina už odchází, takže bdu muset jít, ale snad se ještě uvidíme" usmál se a políbil mě na čelo.

,,Ahoj" zašeptala jsem a jen koukala jak běží ke skupině lidí, kteří jsou namačkaný na dalších pěti cizích skupinách a chtějí se dostat do London Eye.

***

,,Zlatíčko, tak jak sis užila čerstvý vzduch" vychrlila na mě mamka když jsem vešla do domu.

,,Bylo to fajn, potkala jsem Skye" usmála jsem se a posadila se k Georgovi na barovou židličku.

,,Vážně? Co dělá tady v Londýně?"

,,Je tady celá moje bývalá třída kvůli zájezdu, o který jsem kvůli stěhování přišla, úplně jsem na to zapomněla.."

,,Oh aha" usmála se mamka ,,Jo Beth, chtěli jsme ti říct, že stěhování proběhne co nejdříve, což znamená, že odlítáme do dvou dnů" usmál se George a já přikývla, vlastně nic jiného mi nezbývalo. I kdyby jsem se vzpírala tak bych neuspěla.

***

O dva dny později

Stihla jsem se rozloučit jak s Jamber a Casparem tak i s Oliverem, kterýho jsem sice viděla jednou, ale přeci jenom byl fajn..

,,Beth, dej mi ty tašky, víš že ti doktor řekl aby jsi se moc nenamáhala.." řekl starostlivě George. On je můj táta, víc než je můj pravý táta.. (doufám že to chápete..:D) Vlastně mu moc nenávidím, že jak mě tak i mamce, která je těhotná nosí všechny tašky, ale byla to jeho dobrosrdečnost.

,,Můžu vzít alespoň Minnie s Maxem?"

,,Beth, radší ne" usmál se G. a já si jen povzdechla a nastoupila do taxíku.

Když jsme měli všechna zavazadla, vyjeli jsme na letiště.

Cesta trvala asi hodinu a další hodinu jsme skejsli na letišti, kvůli letištní kontrole, ale hlavně kvůli brzkému příjezdu..

S Jaydnem jsme na sebe furt po očku koukali, ale nikdo nic neříkal..

Z pohledu Jaydna

Jak jsem na ní tak koukal a vzpomínal na havárii, vzpoměl jsem si na její poslední slova.

PROTOŽE TĚ MILUJU

Měl jsem sto chutí se jí na to zeptat, ale nechtěl jsem jí bouračku, po které byla několik týdnů v kómatu připomínat.

Když jsem slyšel vyvolávání na odlet do Californie, všichni jsme se zvedli a šli k letušce ke vchodu číslo 7, která kontrolovala letenky.

Nastoupil jsem do letadla jako první a sedl si k okýnku. ,,Máme na sebe štěstí" uslyšel jsem sametový hlas..

,,Beth, rád tě zase vydím jako spolusedící" usmál jsem se a ukázal na sedadlo vedle mě, aby se posadila.

,,Taky tě ráda vidím Jayi" usmála se což mě zahřálo u srdce.

,,Začneme zase od začátku?" ukázal jsem jí malíček, kterým jsme jako malý potvrdili přátelství.         

,,Začneme od začátku" chytla můj malíček svím malíčkem a pevně stiskla.

,,Přátelé navždy" dodal jsme a ona se usmála ,,Nejlepší přátele navždy" dodala a já jsem přikývl.

_____________

AHOJ

Doufám, že se vám nová kapitola líbila a omlouvám se za chyby. Pokud se líbilo můžete zanechat vote, komentář (NÁZOR A OTÁZKY NA PŘÍBĚH) nebo mě můžete začít sledovat.

Thanx, byeeeeee sweethearts <3