Live. |book 1| DOKONČENO

Kapitola 46

Probudila jsem se a šahala rukou po nočním stolku kde jsem hledala mobil abych se podívala kolik je hodin. Když jsem mobil nemohla nahmatat, otevřela jsem oči a v tu chvíli mi došlo že nejsem doma. Pomalu jsem se otočila na druhou část postele, kde jsem uviděl Lucase. 

,,Sakra nee!" zaklela jsem si pro sebe. Pomalu a tiše jsem vylezla z postele, převlékla se do svích už uslích věcí a rychleji se vytratila z pokoje a poté i z bytu.

Tak tohle jsem vážně nezvládla, za pár dní odjíždím z Californie až do Londýna a já se tady vyspim s klukem, kterýho znám jen pár dní. Vím že mu můžu věřit to jo. Víc mě, ale děsí to že nevím jestli jsem víc podělala to že jsem se spolu opravdu vyspali nebo to že jsem Lucasi vzala panictví kvůli tomu že nezvládám všechno co se kolem mě teď děje. 

Sám se přiznal že je panic kvůli tomu že čeká na tu pravou takže jsem v háji.  Ano tohle  zastínilo celí stěhování. Teď se mu nemůžu podívat ani do očí. Jsem asi prokletá, protože podělat to se čtyřma klukama za čtyři měsíce k tomu si musím fakt zatleskat.

Když jsem konečně udýcháná dorazila domů všichni ještě spali, jaké překvapení je asi osm hodin. "Lucas, Lucas, Lucas" to a pořád dokola hraje v mí hlavě.

Neměla jsem s ním včera jít ven. Člověk dělá chyby, ale tohle  nebyla je chyba, to byla osudová a životní chyba. Tohle z hlavy jen tak nedostanu. 

Došla jsem do pokoje a hned si vlezla do sprchy. Ježiši citím se jak mrcha a zátoveň jako d*vka.

Nechávala jsem si po těle stékat kapky horké vody, ke které se ihned přidali i nekontrolovatelně stékající slzy. Né že mi to nejspíš neodpustí Lucas, teď si to neodpustím ani já sama.

Ještě že neodjíždíme třeba za měsíc, ale už za necelý týden, alespoň to budu mít rychleji za sebou. Budu utíkat před životem, jestli se to tak dá nazvat.

Vylezla jsem ze sprchy a obléla se do -média-. Potřebuji si vyčistit hlavu. Seběhla jsem schody a namířila si to ke dveřím. ,,Beth?" 

,,Mámi?" 

,,Pojď jsem na chvíli"

,,Co se děje?"

,,Potřebuju s tebou mluvit!"

,,Prosím tě naposledy když  si mi tohle řekla tak jsem se dozvěděla že se za týden budeme stěhovat, takže nevím jestli mám takový zájem o to, to vědět"

,,Já vím"

,,No tak ať to mám rychle za sebou!"

,,Mám pro tebe jen dobré zprávy"

,,No tak povídej"

,,Ta první je že když budeš chtít můžeš si do Londýna někoho vzít, samodřejmě když to jeho rodiče dovolí"

,,No skvělí a ta další?"

,,Jak už víš pracuji s paní McCallovou a jeliož s ní pracuji, budou se McCallovi stěhovat s námi"

Zatnula jsem jsem dlaně co nejsilněji v pěsti a udržovala v sobě křik. Proč on, proč ne třeba Amy? Ano vyrůstali jsme spolu, ale posledních pár týdnů mám pocit jako by jsme jeden druhému byli cizí. Nepovídáme si, nezdravíme se, nepodíváme se na sebe. To je ten důvod proč jsme asi jeden s druhým nechtěli chodit. Aby se to takhle neposr*lo.

,,Skvělíí"

,,Vemeš si sebou tedy někoho? Aby jsme dyžtak zabrali letenky"

,,Nejspíš ne. Amy tady má přítele a já jí nechci nutit do rozhodování mezi mnou a jím. A Cameron tady má jedno z nejlepších míst v týmu a k tomu už jasné stipendium. Tohle jim neudělám. Vystačím si s Jaydnem"

,,Skvěle"

,,Jayden si sebou někoho bere?"

,,Mm co vím tak ne"

,,Dobře tak já půjdu"

,,Kam jdeš?"

,,Jen se tak projít"

,,Vrať se brzy" jen jsem přikývla a vyšla z domu.

Fajn, tak jsem si mohla rozmyslet kam půjdu než jsem vyšla...

,,Hej Be" jen to ne!!

_____________________

AHOJ

Omlouvám se že je tahle kapitola docela krátká, ale přijde mi že je čím dál míň času na všechno. Zítra snad vyjde ještě jedna. Njespíš teď kvůli škole budu psát jen víkendy a někdy i jako vyjímku napíšu v týdnu když zbyde čas. Snad se, ale kapitola líbí, jestli ano můžeš zanechat vote, komentář nebo follow. Děkuju za dosažení 30K!! Nemůžu tomu uveřit. Pořád na to číslo zírám a nemůžu uvěřit že je tak velké. Vlatně musím říct že za to vděčím amcamodrova ,protože kdyby nebylo jí. Tenhle příběh si čtu jen já a ona. Já jsem totiž ze začátku svoje příběhy nechtěla zvěřejňovat, bála jsem se že se nebudou líbit!! Ale jak vidím tak můžu být jen ráda za to že jsem to udělala. <3 <3 :3