Live. |book 1| DOKONČENO

Kapitola 44

Už asi hodinu koukám do stropu a přemýšlím nad kamarády a jak jim to řeknu. Potřebuju se něčím uklidnit. Potřebuju něco dělat.

Jo mám to. Vzpoměla jsem si na to jak mi několik fanoušků z Vinu psalo jestli nechci dávat celé verze coveru na youtube. No tak proč vlastně ne.

Založím si účet na youtube na covers. Jak bych se mohla jmenovat?? Budu se jmenovat stejně jako na Vinu. DailyBethRey.

Napsala jsem jméno přidala fotku a šla rovnou natočit cover. Připravila jsem kameru na stativu a vybrala si písničku Save me od Joelle.

Napsala jsem na twitter že jsem si založila účet na youtube a že ještě dneska přidám video.

Zapla jsem kameru, pozdravila, vzala si do rukou kytaru a začala zpívat a hrát.

Když jsem dotočila, stáhla jsem video do macbooku, sestříhala, upravila a hodila na youtube. 

Fajn a teď nevím co dělat. Je kolem dvanácté odpoledne a já už jsem tady zavřená dvě hodiny. Asi se sejdu s Amy, Cameronem a Jaydnem. 

Všem jsem napsala jestli se sejdeme za půl hodiny v lese a že je to vážné, tam kam jsem na základce chodili. Teď už jsme tam nebyli asi tři-čtyři roky.

Amy a Cameron odepsali že přijdou, ale Jayden napsal že nemůže, protože bude s Bellou. C jsem taky mohla čekat. Nejhorší je že nemůžu zastavit slzy, které mu furt stékají z tváře.

Utřela jsem si slzy i když to nepomohlo, oblékla jsem si kabát a oblečení, které jsem dostala asi před dvěma hodinama. Což byli černé roztrhané džíny a šedý svetr, Kt omu jsem si obula černé tyrkysové air maxy. Oknem jsem vylezla ven a šla jsem do lesa. Bylo to místo né moc známé. Menší vodopád i kterého byli asi čtyři lavičky. 

Když jsem došla na místo, posadila jsem se na jednu z laviček a čekala než Cam a Am. Mráz mě neuvěřitelně štípe do mokrých tváří, které se mi až slzama lesknou.

,,Beth?" uslyšela jsem známí hlas.

,,Came" otočila jsem se a on se na mě překvapeně koukne.

,,Co se stalo Be?" řekl trochu vyděšeně.

Já jsem nic neřekla, jen jsem ho pevně objala a svůj obličej zabořila do jeho bundy. Cameron spolupracoval.

,,Lidi? V poho?" ozval se další známí hlas. Amy.

Odtáhla jsem se od Camerona a objala Amy. Tohle potřebuju. Jedno z posledních obětí.

,,Beth jsi v pohodě? Děje se něco" sputila Amy když se odtáhla z obětí.

,,No já, já fakt nevím co mám říct" začal mi stékat po tvářích další nával slz při vzpomínce na to že se nejspíš uvidíme jen přez skype.

,,Beth dýchej!!" nádech,výdech,nádech,výdech.

,,Stěhuju se"

,,O ulici dál?" zavtipkoval, ale zároveň se dost nervózně zeptal Cameron.

,,Hůř, stěhujeme se do Londýna" řekla jsem mezi vzliky.

,,Kam???" vykřikla Amy. ,,Jsi moje nejlepší kamarádka, jsi moje BFFF (Best fucking friends forever) co já tady bez tebe budu dělat, ne co my bez tebe budeme dělat! Tvoříš náš tým!"

,,Amy nedělej mi to těžší než to je, prosím!"

,,,Promiň Beth, ale pro mě je to taky těžký!"

,,Já vím, ale já jsem zdrcená. Odjíždím už za týden"

,,Za týden?" řekla s koktavým podtónem Amy a Cameron přihlížel. ,,Dyť to se ani nestihneme rozloučit"

Takhle zhrouzeně jsme si všichni povídali asi dvě-tři hodiny. 

-

Po žebříku jsem vyšplhala zpátky do pokoje a sedla si na postel.

,,Asi bych měla začít balit"

Šla jsem ke skříni ze které jsem vyndala jeden velký kufr, do kterého jsem začala skládat jeden kus oblečením za druhým. Samodřejmě jsem si nějaké oblečené nechala ještě venku z kufru abych nechodila celý týden nahá.

Když už jsem měla skoro hotovo do pokoje přišla mamka. 

,,Beth? Jsi v pohodě?" tuhle větu jsem dneska slyšela už mnohokrát.

,,Jasně že nejsem stěhuju se na druhý konec Země"

,,Já vím že je to těžké, ale spolu to zvládneme" objala mě a zase odešla.

No ona je s tím smířená bůh ví jak dlouho, ale já se stím vyovnávám teprve pár hodin.