Live. |book 1| DOKONČENO

Kapitola 53

,,Děkuju že jsi mě doprovodil až domů" usmála jsem se.

,,To nestojí za řeč"

,,Budeš mi chybět Skyi" dořekla jsem a objala ho.

,,Ty mě taky Beth" pošeptal mi do ramene a pohladil mě po zádech.

Rouzločila jsem se jak teď se Skyem tak se všemi včetně Amy a Came, musím říct že žadná slza se nestratila, ale vyplavala na povrch.

Páni všechno se to na mě valí až teď. Jak vám dojde že se opravdu stěhujete a své přátelé uvidíte jen přez kameru v počítači. Opouštíte místo kde jste vyrůstali od svého narození a najednou se vám zjeví vzpomínky jak na město tak na váš dům. 

Musím přestat nad tím co bylo a začít myslet na to co bude. Vlastně to neni až tak hrozný, třeba to bude v Londýně lepší a budu mít víc kamarádů. Tady v Beverly mě brali zpíš jako šprtku, ale musím uznat že poslední čtyři měsíce byli ty nejlepší za celý dva roky, teda vlastně jsem teprve druhý ročník začala, ale co.

,,No konečně jsi doma" usmála se na mě mamka když jsem vešla do domu.

,,Nojo" řekla jsem mírně ospale.

,,Tak jsi běž lehnout, my s Georgem už taky jdeme, ráno brzi stáváme"

,,Dobrou"

,,Dobrou Beth" dala mi pusu na čelo a objala mě ,,Hezky se vyspi" usmála se a odešla do ložnice.

Vyšla jsem schody do pokoje a namířila si to do koupelny kde ležel jeden ručník #towel4everalone, vlezla jsem si dovany abych ze sebe smyla smrad kouře a alkoholu. 

Ve vaně jsem strávila s bídou půl hodiny a vylezla. Vzala jsem si na sebe pyžamo a zalezla do postele. Do deseti minut jsem usnula.

-

,,Beth vstávej, už je čas"

,,Dej mi ještě minutku"

,,Hned" jen jsem zamručela a pomalu se zvedala do sedu. Promnula jsem si oči a do tmy, která ještě ve čtyři ráno byla je otevřela.

Oblékla jsem se do stéjného oblečení, které jsem měla včera večer, protože už jsem všechno oblečení měla na cestě do Anglie. ,,Tak už jdeš?" zařvala na mě mamka.

,,Běžím" řekla jsem rozepale.

,,Tak honem, potřebujeme stihnout letadlo" 

Vzala jsem botah, ve kterém jsem měla mobil, několik líčidel abych před východem z letadla vypadala jako člověk a ne jako zombie s kruhy pod očima většíma než celá usa, pyžamo ve kterém jsem spala a bezdrátovou nabíječku. ,,Fajn snad mám všechno" naposledy jsem se koukla na svůj pokoj, který vidím naposledy, protože v Londýně budeme mít úplně jiný nábytek včetně mého pokoje.

,,Beth, když už se tak loudáš tak prosímtě vem Maxe a Minnie, my nestíháme" 

,,A kde jsou?"

,,Minnie je v kočičí přepravce a Max je ve psí"

,,Dyť ty přepravky ani neunesu, Max je dospělej pes"

,,Prosímě Maxovo přepravka je na kolečkách" zasmála se rukou mi naznačila ať už jdu. Popadla jsem tedy přepravky a vyrazila k taxíku.

,,Ještě že už máme jenom ty přepravky" zasmál se George ,,Byla dobrá volba ty kufry poslat předem"

-

,,Žádáme cestující, kteří letí letem 458 do Londýna, aby se co nejrychleji dostavili ke vchodu pro cestující, zachvíli vzlétáme" oznámila letuška když jsme podávali lístky.

,,V pořádku" usmála se na nás a pustila nás do vchodu, který vedl do letadla.

-- ,,Mami jaký mám číslo sedadla?"

,,Em máš číslo 93, támhle u Jaydna" usmála se.

,,Cože? U Jaye, to jsem ti něco udělala?"

,,Ale prosímtě myslela jsem že budeš ráda"

,,Proč si nesednul s jeho mámou?"

,,Protože ta sedí s Calumem, víš mají ještě malého syna" zasmála se.

,,Tak já chci sedět s Calumem" koukla jsem se na ní prosebně.

,,Nedělej z toho takovou vědu" protočila očima a sedla si na svoje místo po boku s Georgem, těm se to říká.

Nahodila jsem falešný úsměv a došla jsem ke svému místu kde už byl rozmístěnej Jayden.,,Ehm můžu si sednout?" pokryčila jsem obočí.

,,No já nevím, nemuselo by se ti tady líbit"

,,Prostě si ten batoh dej jinam, nemám na tebe v pět ráno náladu" řekla jsem přísně.

Sedla jsem si na svoje sedadlo, vytáhla mobil z batohy společně se sluchátky a pustila si do uší svůj oblíbený playlist. TOHLE BUDE JEŠTĚ DLOUHÁ CESTA PO BOKU S NÍM.

______________________________

AHOJ

Líbí se? Víte co máte dělat :D. Snažila jsem se jako vždy ze všech sil a jakožto už to mám jako rutinu tak se zase omlouvám za chyby.