Live. |book 1| DOKONČENO

Kapitola 29

Někdo zazvonil u vchodových dveří a já vyšla na střechu. Podívala jsem se kdo stojí u dveří a nevěřícně jsem civěla.

Byl to můj otec. Už jsem ho neviděla skoro parnáct let.

,,Co tady děláš?"

,,Beth, páni ty jsi vyrostla"

,,Tak se zeptám znovu, co tady chceš?"

,,Přišel jsem za váma"

,,Jestli chceš peníze řekni to narovinu"

,,Dobře, potřeboval bych půjčit 30 000"

,,Dobrá, takže to půjdeš do leva a pořád rovně dokud nenarazíš na banku, maj zbrusu nový bankovní půjčky"

,,Neměl bych to jak splatit"

,,A co takhle začít pracovat taky dobrý ne?"

,,Pusť mě dovnitř vyřešíme to jako lidi"

,,Jo tak to v žádným případě"

,,Nech mě to vy.."

Ani jsem ho nedoposlechla a zavřela za sebou okno"

Chvíli jsme sledovala jestli už odchází. Když už konečně odešel. Sedla jsem si na koberec před postelí a začali mi téct slzy, jedna za druhou.

Vzala jsem si mobil a sluchátka a uklidňovala jsem se hudbou. Moc mi to nepomáhalo. Oči jsem měla zrudlý a tváře celý mokrý.

Zazvonil zvonek a já seběhla po schodech tak rychle, div jsem se nezabila.

,,Vypad.." když jsem zpozorovala kdo předemnou stojí hned jsem přestala mluvit.

,,Pěkný přivítání"

,,Jacku, promiň myslela jsem.. no to je jedno. Co tady děláš?" dlouze jsem ho objala.

,,Mám volno tak jsem si řek že pozdravim tu nejlepší holku na zemi"

,,To jseš hodnej, pojď půjdem na střechu"

*Jen pro připomínku Jack je můj bývalí přítel, chodili jsme spolu něco málo před rokem, ale rozešli jsme se kvůli tomu že se Jack stěhoval do New Yorku*

,,Jo a jak se tady máš?" došli jsme na střechu.

,,Ale znáš to, škola a zábava"

,,Už jsis našla nějakýho kluka?"

,,Ještě ne"

,,To se divím"

,,Já moc ne a co ty a slečny?"

,,Jo teď mám přítelkyni, jmenuje se Maddie"

,,A proč si jí nepřivezl, chtěla bych jí poznat" culila jsem se.

,,Měla konkurz na Julliard"

,,Tak to jo"

,,Máš alespoň fotku?"

,,Jo mám -média-"

,,Hezká"

,,Děkuju"

,,A jak dlouho sní jsi?"

,,Skoro deset měsíců"

,,Pěkněěě, jo a jak dlouho se zdržíš?"

,,Jenom dneska"

,,Aha, tak toho musíme využít"

,,Co chceš dělat?"

,,Jdem si zabruslit"

,,Já sebou, ale nemám brusle"

,,Za rohem je půčovna"

-

Když jsme si půjčili brusle šli jsme na zamrzlé jezero.

,,Umíš na tom žejo?" zasmála jsem se.

,,Ale dá se říct"

,,Dobřeee"

Začali jsme bruslit a při tom se i koulovat. Jack fakt "válel". Když už se stmívalo šli jsme ke mě domů na kafe.

Povídali jsme si o tom co jsme zažili spolu i bez sebe. Opravdu jsme se zasmáli. Když už Jack musel jít objala jsem ho a rozloučila se.

Zavřela jsem za sebou dveře a šla do pokoje.

Vzala jsem si do ruky pyžamo a šla se vysprchovat. Když jsem byla hotová zalehla jsem do postele a v minutě jsem usnula.