Nenávidím lítost. Když lidi někoho litují, znamená to, že se na vás dívají jako na oběť-jako na "toho chudáka". Neznamená to ale, že je to zajímá. Často se ve zprávách zmiňují o sebevraždě nebo vraždě. Lidé, kteří se na to dívají, si řeknou:"Chudák, vždyť byl tak mladý!" vypnou televizi, jdou spát, ráno se probudí a na toho "chudáka" z televize si už ani nevzpomenou. Tak k čemu je tu pak lítost?! Lítost znehodnocuje člověka. Člověk se baví s člověkem mnohdy jen z lítosti. Z toho pocitu, že ten chudák nemá přece přátele. Ale je to pak opravdové? Není. Proto, když mi ten kluk o pár sedadel vedle mě nabídl čokoládu, odmítla jsem. Přijala bych jeho nabídku z dobrosrdečnosti. Ne z lítosti. Otočila jsem se na opačnou stranu a řekla mamce:
"Hele, nejdeme si už stoupnout na boarding? Někteří už tam stojí." ve snaze jít dál od toho temně nádherného kluka vedle mě, jsem zkusila snad vše. Vždycky jsem na něho pak stejně narazila.
"Ne, necháme přejít ten dav a teprve potom půjdeme my. Nenávidím dav..."zamumlala maminka.
"Dove... To nejjemnější pro vaší pokožku." zamumlala jsem zase já.
"Mami?" oslovila jsem ji.
"Ano, broučku?" zeptala se.
"Mami, lituješ něčeho ve svém životě? Něco, co jsi udělala?" otázala jsem se.
"Ne. Lituju toho, co jsem neudělala."řekla pevně, rozhodně.
A přesně takhle bych chtěla taky odpovědět. Jenže bych takhle rozhodně neodpověděla. Za 10 Dní to možná bude jinak.
xxxx
Když už jsme se konečně nalodili, šli jsme do úplně nejzadnější uličky. Taťka si sedl k oknu, mamka doprostřed a já úplně nakraj. Přes uličku byla další 2 místa. Kdybych natáhla ruku, mohla bych se dotknout toho, kdo tam sedí. Naštěstí tam nikdo neseděl, já se uvelebila a poslouchala napomínání letušky a její ukázky, jak si dát kyslíkovou masku. Při jejím hlase jsem usnula, cítila jsem, jak mě někdo přikrývá dekou, pak jsem vytuhla úplně.
"Vstávej, nesou ti jídlo." probudila mě maminka.
Pořádně jsem si zívla a řekla, že chci sýrovo-šunkový toast a vodu. Jakmile mi to letuška dala na stůl, vrhla jsem se na to. Dřív jsem chtěla být krásně hubená-taky jsem byla... Ale teď ať ztloustnu klidně o 50 kilo, když mám už jen 10 Dní, budu jíst všechno, co jsem kdy nejedla. Budu ochutnávat speciality zemí, ve kterých zrovna budeme.
"Ehm...Ehm... Jestli máš takovej hlad, vezmi si klidně i můj." vyrušil mě hlas, který se ozval hned vedle mě. Leknutím jsem nadskočila a podívala na toho, komu hlas patřil. Když jsem vzhlédla, uviděla jsem černovlasého kluka s rozcuchem. To se mi snad zdá!
"Nevěřím na osud, ale tohle musí být osud." uchechtnul se.
"Nevěřím, že by život dělal naschvály. Očividně ano." pronesla jsem sakrkasticky směrem k němu.
"Jak zajímavé... Jeden první čin ovlivní názor jednoho člověka k druhému bez ohledu na to, jestli ten člověk, který ten čin vykonal, není jiný, než se zdá." řekl moudro, které si chci zapamatovat.
Bezděky jsem se začala stydět.
"Promiň... Víš, ta čokoláda měla být moje."zamumlala jsem na svoji obhajobu.
"Víš, svět není vždycky spravedlivý..." řekl mi.
"Opravdu? To si nemyslím. Prostě život je život. Spravedlivý, nespravedlivý...je to jeden velký bál, ve kterém můžeš litovat, že tě někdo nepozval k tanci... Nebo někoho pozvat sám." řekla jsem hlasitěji. Zbožňuju vyměňování názorů.
"Jak se jmenuješ?" ignoroval můj předešlý proslov. Jeho modré, hluboké oči se vpíjely do mých. Nechtěla jsem odpovědět.
Něco na něm mě však přimělo.
"Andromeda..." špitla jsem. Už se nadechoval-nejspíš aby se zeptal, proč tak nezvyklé jméno.
Přerušila jsem ho, než to stačil vyslovit.
"Po souhvězdí..." podívala jsem se na jeho reakci. Vypadal nečtitelně, ale mramorově krásně.
"Chtěl jsem říct, že je to krásné jméno... A má zvláštní historii-to souhvězdí." oznámil mi. Brada mi spadla až na zem. Myslím tu zem, od které jsme vzdáleni 100 km.
Tradá! ❤
Prosím, napište do komentů nějaký citát, který jsem sem napsala a který vás zaujal. Jsou to čistě moje citáty, tak jsem zvědavá.🙊🙉🙈
Jinak děkuju moc za přečtení, votes a komenty. Tenhle příběh je pro mě nesmírně důležitý. Děkuju.❤
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romance"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
