10 Dní-(Virus)

"Jsi panna?"

Chase se na mě svalil, čímž mi přišlápl nohu, takže jsem zavrávorala a upadla, on přímo na mě. Sykla jsem bolestí, jak se mé tělo snažilo dostat zpod jeho tíhy. Ostatní se kutáleli po podlaze přesně jako láhve od alkoholu a ostatní věci, které padaly z malých poliček v Moulin Rougi. Jediné štěstí, že pohovky a stolky, lednička a poličky, to všechno bylo přidělané napevno, tímžtopádem se díky tomu Moulin neproměnil ve skládku věcí, které létají sem a tam. A co se tedy stalo?

Ell nabourala.

Když jsem se o půl hodiny třepala venku zimou a mnula si ruce, Chase si vysvlékl svetr a jako gentleman mi ho podal. Přijala jsem jej a oblékla si ho. Pamatuju si jako dnes, když jsme jen my dva čekali na zastávce, já se třepala jako ratlík. Když mi nabídl svůj svetr, odmítla jsem. A i když to bylo před pár dny, přišlo mi, že se toho od té doby tolik událo, že to snad ani nemůže být možné.

Už se stmívalo a začalo se ochlazovat, Moulin jsme nechali tam, kde Ell nabourala- u stromu, který byl od silnice pár metrů, takže i zvuky aut se zdály vzdálenější a ne tak ostré.

Před auto jsme položili deky, které jsme vytahali společně s dalšími svetry a udělali z nich podložky, na které jsme si potom sedli. V kolečku, ve kterém jsme seděli, Ryan a Jack vyhrabali díru, kterou obložili kameny, a Chase nanosil z blízkého lesa dříví. A tohle, dámy a pánové, mělo být provizorní ohniště. A přesto, že v této oblasti bylo rozdělávat oheň přísně zakázané a pod pokutou, nezabránilo nám to udělat si vlastní a riskovat.

Jen jsem doufala, že se o tomhle nedozví mí rodiče.

Když už jsme u toho... Ještě jsem s nimi nevolala, nemají skoro vůbec čas a tolik věcí musí vyřizovat už ohledně toho, aby mi ten lék mohli podat. Nemluvě o pomoci na sestavení diagnostik.

A když už jsme u toho léku... Nemyslela jsem si, že bude fungovat. Vlastně jsem to věděla. Jenže ostatní byli tak přesvědčení, dokonce jsem to viděla na obrovském billboardu, který hlásal:

Konečně jsme našli lék. A na obrázku bylo šťastné dítě.

Nebylo to nic než vydírání a falešná naděje. Ale opravdu to mělo úspěch a lidé začali jásat. Až na mě. Ale pořád jsem tajně doufala, že lék bude fungovat.

„Stejně nechápu, jak jsi mohla nabourat zrovna tady!" skládal Chase dříví do „ohniště" a u toho se letmo podíval na Ell a dál se věnoval práci. Odfoukl si zpocené vlasy z čela a otřel si obličej.

„Ale vlastně je to dobře. Protože kdyby nenabourala, nikdy bychom si neudělali vlastní ohniště." upozornila jsem je. Seděla jsem v tureckém sedu a upřeně hleděla na ostatní. Všichni si sedli okolo ohně a nechali na sebe působit tu chvíli. Podívala jsem se na oblohu a hledala jsem, až jsem našla. Našla jsem souhvězdí Andromeda. Pro sebe jsem se usmála. Málokdo může říct, že se vidí ve hvězdách.

„Dohrajeme tu flašku." Vběhl Jack do Moulinu a za chvíli se vrátil s flaškou, kterou jsme použili předtím. A ještě pár plných láhev. Usmíval se od ucha k uchu.

„Kde jsme to skončili?" dosedl a na láhev udělal místo, tam ji potom položil.

Otočila jsem se na Chase a střetla se s jeho pohledem. Ještě nedokončil úkol, který jsem mu dala. Můj pohled nejspíš pochopil, zvedl jedno obočí, pak se otočil k ostatním:

„Začneme od znovu. Až políbím Jess, chci být při smyslech." Ignoroval můj zoufalý a nechápající pohled.

On by políbil Jess?! Cože?! Vysílala jsem mu pohledy, doufajíc, že se na mě otočí. Neudělal to, jen vyslal sladký pohled směrem k Jess. Ta se téměř rozplynula na místě a v naprosté euforii dodala:
„Jacku začni točit." Přičemž se dál zamilovaně dívala po Chasovi.