Všichni už spí. Jakmile jsem se dozvěděla víc o svém jménu, přišlo mi vše jen vzdálené a mlhavé. Taky jsem nechápala Chasovu úlohu, jakožto Persea nebo co. Vlastně jsem nechápala nic. A stále jsem byla na Chase naštvaná, jak nejvíc to jde. Vlastně cítím zahořklost vůči všem a všemu. Tyto stavy jsou jed. Cítíte zahořklost, nenávist a zradu-a oni otráví jen vás. Cítíme tyto pocity kvůli ostatním, ale zabíjí jen a jen nás. Proto jsem se snažila od těchto pocitů odprostit.
Existuje citový odpad, produkovanými dílnami myšlení. Jsou to bolesti, které už pominuly a teď jsou k ničemu. Jsou to různé zábrany, kdysi důležité, ale v současné době zbytečné. Patří to přece k mé historii. Proč bych se měla zbavovat citů, které poznamenaly mou existenci? Pomyslela jsem si.
Nemáme se pokoušet cítit něco, co už necítíme. Měníme se- a chceme, aby naše city s námi držely krok.
xxx
„Vstávej!" třásl mi někdo ramenem. Cítila jsem se celá polámaná. I když Moulin byl celkem velký, přece jenom se nám všem nespalo nejlépe. Byli jsme na sebe namačkaní, moje noha ležela na Ryanové a Will měla svoji ruku na té mojí.
Jediný Chase byl vzhůru.
„Dneska ti zbývá osm dní a my jsme teprve na cestě, a než dorazíme do Paříže, bude to chvíli trvat. Proto jsem požádal Jacksona, aby zastavil při něčem, kde bychom mohli strávit čas." Pomáhal mi Chase vymanit se ze spárů cizích částí těl. Dneska zatím žádná sarkastická a ironická poznámka? Wow. Tleskám.
„A?" snažila jsem, aby můj hlas zněl co nejotráveněji.
„B." odfrkl Chase. A je to tady.
„C." přidal se Ryan. Ten je sice méně...náladový a arogantní, ale když se někde něco šustne, jen tak nelení.
„Jestli si tady chcete opakovat abecedu, do toho." Měla jsem se k odchodu (maximálně na druhý konec vozu, dál bych asi nedošla), když vtom mě Case chytil jemně za loket.
„Jdeme na laser game." Oznámil mi, v očích naději-pořád doufá, že mu odpustím.
„Laser game?!" vyjekla Ell, rázem probuzená. Chase jen přitakal, pohledem stále upřeným na mě.
„Jak jsem řekl. Je to nejbližší zábava, kterou můžeme mít. Tedy pokud nepočítáte za zábavu člověče, nezlob se." Otráveně si odfrkl Chase.
„Probuďte ostatní a jde se." Rozkázal Ryan.
xxx
Vešli jsme do budovy, ve které jsme si oblékli zvláštní vršek, který svítil-uprostřed měl červeně fosforeskující křížek. Dali nám taky pistole spolu s příkazem, že se máme rozdělit na dva týmy, nebo hrát jako jednotlivci.
„Týmy." Ihned zareagovala Jess. A takhle to dopadlo, že jsem byla v týmu s Jackem, Ell a i přes nesouhlas Chase-s Ryanem. Princip byl jednoduchý-snažit se „střelit" protihráče. V aréně, ve které se hra konala, byla tma, až na různě svítící ukazatele a barevné sloupy. A samozřejmě nepřítele, kteří svítí úplně stejně.
„Uděláme si plán. Chci vyhrát." Zapálená Ell se konečně projevila.
„Plán? Pche! Kašleme na plán. Myslím, že Chase mít plán nebude, tak my taky ne." Zamítl Ryan.
„To musíš dělat vše, co udělá Chase?!" naštval se Jack.
„Ne, tentokrát žádné hádky. Plán našemu týmu nepomůže-prohru máme stejně asi jistou. Budeme spoléhat na instinkty." Utla jsem nadcházející hádku.
„Máš pravdu." Plácli jsme si a hra mohla začít.
xxx
Po 10 minutách jsem byla ve hře jen já, Chase a Ryan. Vidíte tu ironii? Stála jsem za nějakým sloupem a snažila se zmírnit své hlasitě tlukoucí srdce. Nevěděla jsem, kde je Ryan nebo Chase, každopádně můj plán byl jasný-počkat, až se o ostatní postará Ryan a až pak vylézt z úkrytu. Ovšem to se mi nepovedlo.
„Ruce vzhůru!" přepadl mě Chase. Obrátila jsem oči v sloup.
„Tak mě střel a nehraj si na Winnetoua." Mezitím, co jsem hrála nezaujatou, pomaličku jsem se přibližovala. Vedle mě byla trampolína. Pokud se pořádně odrazím směrem k ní a vytočím to, skočím na Chase, odzbrojím ho a my vyhrajeme. Jen hrát divadýlko.
„Dívko v nesnázích, nechci tě zranit." Nahodil grimasu, jakože ho bolí srdce a pohled lítostivého zachránce.
„Sličný princi! Nezab mě, neb já žít chci. Oddám ti své srdce a budu tvá a ty můj. Nenič to jemné pouto mezi námi!" zatvářila jsem se bezradně a klekla si na kolena, ruce sepnuté v modlitbě. Jsem už u trampolíny...
Před skokem mě zarazil Chasův pohled. V jeho očích byl hluboký cit, předešlé divadlo to tam. Taky naděje. Teď byl naprosto vážný.
Odrazila jsem se směrem k trampolíně, na ní jsem poskočila a skočila po Chasovi. Nečekal to, takže když jsem na něj dopadla, kutáleli jsme se, až jsem skončila pod ním. Skláněl se nade mnou, tělem přitisknutý na mém. Obličej pár centimetrů od mého. Jeho dech byl sladký a opojný. Přimhouřila jsem oči a zapomněla na svět.
„Odpusť mi." Zašeptal, přibližujíc se ke mně. Takhle zblízka jsem viděla, že v jeho modrých očích jsou zlatavé tečky. Rty, rudé a vykrojené. Tělo, každičká jeho část. ON. A v této chvíli bych mu odpustila vše. Nadechovala jsem se k odpovědi. Odpovědi, že mu odpouštím, že mě nebaví naše hádky a dohadování. A že ho chci. Chci ho celého.
„A mám tě." Vítězně zakřičel Ryan a skopl Chase ze mě.
„Vyhráli jsme." Zazubil se na mě. Ale já jeho úsměv oplatit nemohla.
xxx
„Líbilo se vám to?" zeptal se s nadějí Ryan. Jak to říct? Nic moc. Já už chci něco zažít! Zatím jsem nezažila skoro nic. A dva dny, s prominutím, v prdeli.
„Tváříte se velmi nadšeně." Posmutněl Chase. Stáli jsme před hippies autem.
„Pojďme zažít něco opravdového!" vyzvala jsem je.
„Bungee jumping? Skok padákem? Tobogány? Kolotoče?" navrhovala Will.
„Jo!" nadchla jsem se.
„A co z toho?" rozhodila rukama Jess.
„No přece všechno!" zasmála jsem se, jakoby to byla samozřejmost.
„První skok padákem!" rozhodl Chase. Jack odemkl auto a my vstoupili.
„Už řídit nechci. Prostřídáme se." Založil si ruce na prsou Jack.
„Já budu řídit." Navrhla Ell s povzdechem, zašla do kabinky pro řidiče a zavřela za sebou. Nato hned zase vykoukla a zeptala se:
„Kam jedeme? Kde je skok padákem nebo tak?" zatvářila se bezradně.
„Máš tam zapnutou GPS směr Francie. Vygooglíme si a zarezervujeme si skok z letadla někde poblíž. Po cestě. No a zajedeme tam." Ujistil nás Chase. Ell přikývla a znovu se zavřela. My ostatní jsme se posadili do pohovky.
„Můžu s tebou mluvit?" zeptal se naléhavě Chase. Oči se mu leskly, letmo se mě dotýkal.
Hola, hola!😂😂
Další díl na světě. Předem se omlouvám, moc se toho neděje, ale nebojte se, určitě se dočkáte. ❤Když, tak mi klidně do zpráv nebo komentů napište, co byste si přáli, aby postavy zažili. Pomůže mi to a i vy budete spokojenější. Nějaké atrakce nebo zážitky. Cokoliv.❤❤❤💋
Jinak před pár dny jsme byli #97 in Romance!!! 💛💙💜💚❤Neskonale moc vám děkuju! Za podporu-votes, komenty a přečtení. A za to, že vás příběh baví. Asi se zase opakuju, ale jsem tak ráda, protože se mi plní sen. A to, že někdo bude mé příběhy číst. ❤❤❤❤❤
Miluju vás. Těším se na vaše komentáře.❤❤:)
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romance"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
