Kam se podívat dřív? Na atrakce, o kterých se mi nikdy ani nesnilo... Na atrakce, které byly přeplněné křičícími, smějícími se lidmi bez dechu, užívajících si života. Nebo taky na lidi, kteří si drží ústa a jsou v obličeji zelení, mávající na osobu za tlačítky a pákami v budce pod nimi – znamení k zastavení. Ne že by to něčemu pomohlo, protože kolotočáři si většinou četli noviny a stroje a elektrotechnika dělaly práce za ně.
Do nosu mě udeřila směsice vůní – pražené arašídy, ledová tříšť, sladké obrovské pendreky, bonbóny všech chutí, ovocné placičky, cukrová vata, vařené cukrové karamelky, švestkové koláče a další.
Uličky ledabyle utvořené stánky a kolotoči byly klikaté a plné hemžících se štěbetajících lidí.
Tohle byl proud života.
A já, umírající dívka, do něj vkročila.
xxx
Vytahovala jsem z peněženky bankovku. Zaplatila jsem každému z naší party cukrovou vatu, pendrek, zmrzlinu a balíček karamelek. Brigádnice u stánku jen vykulila oči nad sumou, kterou jsem zde utratila, vrátila mi pár drobných a věnovala se frontě za mnou. Otočila jsem na své kamarády, kteří si ode mě s vřelými díky vzali nadílku, a sama jsem se pustila do cukrové vaty. Samozřejmě jsem od ní za chvíli byla celá uleptaná a špinavá. Dřívko od vaty jsem zahodila do koše a s ostatními se vydala ke kolotočům. Vyhýbala jsem se lidem a ochutnala karamelky. Byly sladké jako cecek – nemohla jsem od sebe odtrhnout ústa a zatvářila jsem se znechuceně.
„Co děláš? Vždyť jsou výborné." Mlaskal mi u ucha Jack. Místo odpovědi jsem mu své karamelky podala. Dřív bych nesnědla ani jednu karamelku pro udržení postavy. A teď jsem v sobě jednu měla. A vatu, pendreky a oříšky. Dýňové koláčky. Švestkové knedlíky. Borůvková lízátka...
„Vůbec nevypadáš na takového jedlíka." Podotkla Jess. Ona na mě promluvila, podivila jsem se.
„Taky jsem jím nebyla. Jenže pak jsem si uvědomila, že budu ležet v hrobě s tím, že jsem neochutnala tolik věcí... Tak jsem situaci přehodnotila." Strčila jsem si do pusy hrst oříšků a usmála se.
Uviděla jsem obrovskou atrakci, u které čekalo na sto lidí a zatoužila jsem na ní být. Byla to kladka, která se tyčila do nebes. Musela jsem pořádně zaostřit, abych vůbec dohlédla do takové výšky. Mohlo to být vysoké dobrý kilometr dva. Na obou stranách kladky byly umístěny lavice. Šest na šest. Kladka se otáčela s ohromnou rychlostí kolem dokola, a dokonce i lavky rotovaly a převracely lidi sedící na nich. Ti křičeli, ječeli a jeden dokonce upustil obsah svého žaludku. Kolotoč se ale nezastavil, jen zrychlil. Bylo to mrazivě nebezpečné. A morbidní.
„Na to jdu." Ozval se vedle mě Chase hlasem prosyceným odhodlání a adrenalinu. Žádný strach.
„Já taky." Přistoupila jsem do řady a otočila se na ostatní. „Kdo další?"
To už jsme v řadě stáli všichni.
„Podívejte se – vždyť tu budeme čekat tři hodiny!" zabědovala Will a Ryan přitakal. Měla pravdu – fronta byla otřesně dlouhá a kolotoč trval pět minut. Zauvažovala jsem a propočítala čas – pět hodin bychom tu strávili určitě.
„Pojďme se aspoň podívat, kolik to stojí." Opustila jsem frontu a vydala se k budce. Atrakce stála v přepočtu na české 600 korun. Dobrá sumička. Na budce taky stál nápis, který hlásal:
Největší kolotoč, který byl doposud sestaven.
Výroba: Firma Lextes
Majitel: Leonardo Possuti
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romance"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
