Ležela jsem v horké vaně, kterou mi Chase napustil a přemýšlela... Hlavně o tom, jak jsem mohla z koupelny vyhodit nahého Chase a přitom mu ani nepodat ručník-neříkám, že si to nezasloužil-ale zároveň že jsem ho poslechla a svolila k tomu, abychom šli na největší párty v Londýně. Upřímně-nikdy jsem na párty nechodila a ani mě to nelákalo. Tolik věcí, kolik se může na takové párty stát... Ale až teď mi dochází, že se vlastně stát může cokoliv. Kdykoliv. Komukoliv. A párty je jen slabý odvar z toho, co Vám přichystá osud, nebo ten starý vousáč, který sedí na nějakém mraku, kouří vodní dýmku a říká si:"To jsou blbci, ti lidi..". Takhle nějak si představuju Boha. A souhlasím s ním. Lidé jsou někdy blbci. Například když svolí k pozvání na párty.
Pořádně jsem si vydrhla kůži, umyla vlasy a vylezla z vany. Nevím, jestli jsem tak šikovná jen já, ale málem jsem uklouzla, když jsem vylézala. V rychlosti blesku jsem si vyfénovala vlasy, dala řasenku a oblékla se do pohodlných kalhot a zeleného trika. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a když jsem hodila poslední kritický pohled do zrcadla, usoudila jsem, že vypadám jako jeptiška. Pěkně zahalená,nepřitažlivá a každý se po mě bude otáčet, jelikož mé vyfénované vlasy připomínaly trošku vrabčí hnízdo. Trošku...
Vylezla jsem z koupelny a našla Chase zabaleného do prostěradla.Škodolibě jsem se uchechtla-spíš sama pro sebe. Zase se mi jednou něco povedlo. Chase, jenž před chvílí ležel na posteli, s mírným škobrtnutím vstal a zabalený do prostěradla doskákal do koupelny. Cestou po mně ještě stihl hodit nevrlý a nasupený pohled, než se zavřel v koupelně.
"Před chvílí ti nevadilo, že uvidím tvé nádobíčko..." zamumlala jsem si pro sebe.
xxx
"Ježiši, to je zima." otřásla jsem se, když jsme čekali na double decker.
"Chceš moji mikinu?" zeptal se Chase s káravým pohledem. Zavrtěla jsem hlavou, mnula si ruce a vyhlížela bus.
"Neblbni, ještě nachladneš..." začal si Chase vysvlékat mikinu. Vyhrnulo se mu i tričko a já rychle odvrátila hlavu. On sám měl volné kalhoty, samozřejmě v černé barvě, a triko s potiskem Čtením tohoto popisku jsi ztratil 4 vteřiny svého života. Jak vtipné. Podal mi mikinu a já se po ní natáhla. Přiznávám, mírně nervozní jsem. Zamumlala jsem poděkování.
"Máš za co. Teď mi to dlužíš."
xxx
Stála jsem před obrovskou halou. Velikostí to spíš odpovídalo obrovskému stadionu se střechou. U vstupu byl červený koberec a dav lidí, kteří čekali venku. Všichni ostatní byli nahrnutí vevnitř. Taky 3 vyhazovači v černém hlídali vchod. Otřásla jsem se.
"Ale m-mně nebylo ještě-" začala jsem se vykrucovat
"To je jedno, nech to na mně." přerušil mě gentelmansky Chase. Jeho pohled typu: z toho se holka nevykroutíš, odpovídal svému... Popadl mě za ruku a vedl ke vchodu.
"Hi." pozdravil anglicky Chase. Vyhazovači si ho přeměřili pohrdavým pohledem a dožadovali doklady a občanku.
"Let me see... the world is changing. Look up at the sky." nahnul se k jednomu z chlapíků a tuhle frázi mu přednesl. Nech mě se podívat... svět se mění. Podívej se na oblohu. Jakmile to vyhazovač uslyšel, křivě a slizounsky se usmál, přejel mě chlípným pohledem a gestem pokynul Chasovi, ať vstoupí. No to mě podrž. Chase je člen nějakého gangu... Na to se ho ještě rozhodně zeptám!
Když jsme vešli do haly, přepadla nás vůně alkoholu společně s nějakým nasládlým pachem-nejspíš směs všech parfémů dohromady. Bylo tu nedýchatelno. Kolem nás byla snad tisícovka lidí, kteří se kroutili do rytmu. Písničky se linuly od dýdžeje, který vypadal pěkně spoceně, jak mixoval písničky. Nad hlavami byla obrovská, lesklá, třpytivá koule, která odrážela barevná světla od okolních reflektorů. Celá hala byla jedno velké pódium, jen u rohu byl obrovský pult s barem, u kterého se tísnili lidé.
"Takže, Andromedo... Smím prosit?" otázal se zdvořile a usmál se tím svým úsměvem s dolíčky.
"Na párty se zve k tanci? Promiň, ale na tohle potřebuju podporu, než se odvážím..." zakřičela jsem skrz hudbu a vydala se směrem k baru. Když jsem před sebou spatřila tolik sklenic a obalů od alkoholu, bezradně jsem pohlédla na Chase.
"Nech to na mě." mrkl mým směrem. A já to opět udělala. Opět jsem ho poslechla. U barmana objednal nějaký nápoj, který měl sytě zelenou barvu a já zalitovala, že jsem ho poslechla. Podal mi ho do ruky a pokynul, ať se napiju. Nedůvěřivě jsem si pití změřila.
"No tak, nekaž to tu." zakřičel Chase skrz hudbu. Moc jsem ho neslyšela, spíš jsem si domyslela, co říká. Kývla jsem...a lokla si. Po krku se mi rozlila studená tekutina, pěkně sladká. Vlastně to bylo dobré, ale stejně jsem cítila hořký podtón alkoholu. Znovu jsem se napila, tentokrát víc. Takhle jsem to udělala ještě několikrát, až jsem zjistila, že v sklenici už nic nemám. Na jazyku jsem cítila stále tu stejnou chuť-nasláslou s podtónem hořké chuti. A chtěla jsem ji cítit ještě víc. Prosebně jsem se podívala na Chase, který měl sklenici taky prázdnou. Sám pro sebe se usmál a objednal další pití- tentokrát jiné.
"Tohle je tvrdej alkohol, tak si to užij." přiblížil se ke mně a zašeptal mi do ucha. Laškovně jsem se zasmála a zhluboka se napila...a hlasitě se rozkašlala. Tohle byl snad čistý líh! Zhltla jsem to a cítila v krvi alkohol. Dodával mi adrenalin. Sílu. Laškovnost. Chuť vše zkusit. Prostě vše, co jsem normálně postrádala.
"Tak teď pojď, fešáku." zatáhla jsem Chase za ruku a odvedla k parketu, kde jsem se na něj přitiskla. Chase se usmál zrovna tak chlípně, jak ten vyhazovač. Omotala jsem mu ruce kolem krku a on dal ty své na mé pozadí. Pud plesknout ho po ruce jsem neměla, což byla příjemná změna. Lidé do náš žduchali, celí upocení, ale mně to nevadilo, protože jsem se zaměřila jen na Chasovy ruce, které putovaly po mém těle. Chci další skleničku!
Opět jsem udělala věc, kterou bych normálně neudělala. A opět jsem nelitovala... Zatím. Uvidíme, jak to bude vypadat po 10 dalších skleničkách...
Hola, hola, další část! :D
Tak snad se vám líbí... Upřímně-teď vám dám spoiler: Měli byste se bát, co Andromeda vyvede, protože párty ještě nekončí! :D
Jinak děkuju za předešlé votes, reads a komenty. I za rady a hodnocení. Moc si toho vážím a znamená to pro mě mnoho. Děkuju.
Takže názory šup do komentářů, vylejte mi své pocity ohledně příběhu, čekám! :D
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romansa"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
