Samota poučuje o soužití.
Hněv ukazuje nesmírnou cenu míru.
Nuda zdůrazňuje význam dobrodružství a opouštění.
Mlčení zase o odpovědnosti slov.
Únava umožňuje rozumět hodnotě probuzení.
Oheň poučuje o vodě.
Země poukazuje na to, jaká je cena vzduchu.
Bůh používá nemoc, aby zdůraznil požehnání zdraví.
Používá smrt, aby ukázal cenu života.
A v jisté míře mi až tato pravda, kterou jsem si utvořila, ukázala, že já onemocnět musela. Nechápejte to špatně, ale... Pamatujete si ještě, jak jsem mluvila o tom, že mám všechno promyšlené-vysokou školu, kariéru, děti i manžela? Správně-a kdybych neonemocněla, bylo by se to bývalo stalo. A já neříkám, že bych nebyla spokojená. Naopak, spokojená bych byla. Jenže spokojenost neznamená radost. Spokojenost je něco jako smířit se s tím, co máte. Mít se dobře, nezažívat starosti. Jenže...život takový není. Život je nekonečně dlouhý tobogán-jednou na něj nastoupíte a nemůžete to vrátit, protože vás unáší a vy jste už příliš daleko. Tobogán vás táhne pořád dolů a vy jen čekáte, až dopadnete do vody. Ale co když je život tobogán, který je až MOC dlouhý? Pak si musíte užívat jízdy, jinak se unudíte k smrti.
xxx
Když jsme si stopli auto, ve kterém byli manželé, jedoucí na výlet s dětmi, nasedli jsme a pohodlně jsme si dovezli zadnice až k Tower of London. Vezli jsme se v obrovském karavanu a po cestě jsem si hrála s dětmi. Přistihla jsem se, že jim závidím. Záviděla jsem jim nevinnost a nevědomost o tomto světě. Tak krutém a přesto milosrdném.
„Děkujeme za svezení!" zamávali jsme rodince, která se s námi rozloučila tím, že nám dala svačiny a vydali jsme se k London Eye přes most.
„Jedna malá připomínka-jak je najdeme v tom davu lidí?" zeptala se bezradně Will.
„Mám na ně číslo." Otravně zamával Jackson mobilem v ruce a začal vytáčet.
„Ahoj, kámo... Jo, nemusíte jet... Ne... Počkej... Chasi, chvíli přestaň mluvit Ryanovi do mobilu... Ryane, zklidni ho... Jasně... Protože jsme u London Eye... Stopli jsme si... Andromeda... Cože?!" a nato típnul hovor.
„Nikam se nejde." Oznámil nám Jackson, který pevně svíral mobil v křečovitých rukách.
„Co?" zeptaly jsme se všechny čtyři naráz.
„Oznámili mi, že nejeli pro vstupenky na London Eye. Jen si chtěli zajít do Strip baru." Frustrovaně si prohrábl rukou vlasy.
„Strip baru?" zase mi začalo docházet, že Chase je větší vůl, než jsem si myslela. A Ryan taky není svatoušek.
„Jo, takový bar, kde jsou nahý nebo polonahý ženský a tam-" začal mi vysvětlovat, naschvál jako malému dítěti, Jackson, než jsem ho přerušila.
„Já sakra vím, co je to Strip bar!" ztratila jsem trpělivost.
„Já vím, že to víš!" zvedl hlas Jack.
„Můžete, prosím, přestat? Asi mě z vás mrdne." Vložila se do toho Jess. Mačkala si spánky.
„Všichni se jen hádáte a nikdy z toho nic není. Ty dny si máme užít! A ne je proflákat ve Strip barech!" snažila se nás povzbudit Jess.
„To řekni Chasovi a Ryanovi." Napadla ji Ell. Hodila jsem pohledem po Will. Ta vypadala, jakože brzy někomu jednu vrazí. Jenže vtom Jack někam odběhl.
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romance"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
