Celou cestu na letiště jsem přemýšlela o svém životě. Jak nečekané. Došla jsem k názoru, že až když se vám něco stane, teprve pak poznáte, kdo to s vámi myslel vážně, anebo naopak, kdo si s vámi jenom hrál. Moji rodiče nejsou moc bohatí, ale půjčili si i přes můj nesouhlas v bance a prodali naši chatu. Za to dostali opravdu moc peněz, takže za ty peníze teď cestujeme.
"Až se letadlo odtrhne od země, budeme v Londýně za 2 hodiny." oznámil mi tatínek. Zezačátku mi bylo líto, kolik času strávím v letadle, ale teď mi to nevadí. Budu si celou dobu povídat s rodiči.
"To jsme tam za chvíli." podotkla jsem.
"No jo, Česká republika je v prostředku všeho." řekla maminka. Jeli jsme z Prahy, takže jsme za chvíli dorazili na letiště. Zaparkovali jsme auto, popadli kufry a vydali se směrem k odbavování. Jakmile jsme se odbavili, čekali jsme na Gate C na boarding do našeho letadla. Zbývala nám 1 hodina do boardingu.
"Jdu se trošku protáhnout, než budu sedět v letadle. Můžu?" zeptala jsem se.
"Jasně, mám jít s tebou?" otázala se maminka.
"Ne, bude to jenom na chvilku. Jdu pro pití." řekla jsem a odešla. Vydala jsem se do letištních obchůdků. Byly to restaurace, kavárny, obchody s oblečením, s potravinami a parfumérie. Poté jsem zašla do obchodu s potravinami pro pití a čokoládu. Jakmile jsem dorazila do regálu s čokoládou, spatřila jsem poslední balení Milky. Sakra. Rychle jsem se po ní natáhla, ale vtom po ní chňapla jiná ruka. Podívala jsem se nasupeně na toho zloděje. Spatřila jsem kluka, který se zlomyslně usmíval, přičemž se mu dělaly dolíčky na tvářích. Jeho černé, havraní vlasy měl všude možně, vypadal neučesaně, ale na něm tento rozcuch působil nějak elegantně-navíc kontrastoval s jeho podnikavýma modrýma očima. Byl aspoň o 20 centimetrů vyšší a arogantně se opíral o prázdný regál s čokoládou v ruce.
"Nedívej se na mě tak. Byl jsem tu dřív." uchechtl se.
"No to teda nebyl. Byl jsi jenom rychlejší." vrhla jsem na něho opět naštvaný pohled.
"Tak jako tak, je teď moje."prohlásil arogantně. Dostala jsem vztek. Sakra, mám posledních 10 dní a nebudu mít ani čokoládu?!
"Dej mi ji." vrhla jsem se po něm. Marně. Uhl mi z cesty, takže jsem skoro spadla.
"Hele, já jsem zvyklý mít vždycky přesně to, co chci. Takže promiň, ale už z principu ti ji nemůžu dát." a nato namyšleně odkráčel.
Zakroutila jsem hlavou a šla k pokladně, načež jsem zaplatila a vydala se zpátky. Po cestě jsem si ještě skočila na záchod. Když jsem si umyla ruce a vyšla, na někoho jsem narazila. Byl to ten namyšlený kluk
Právě v této chvíli mi můj život připomínal komedii a zároveň tragédii.
"Hele..."chtěla jsem mu vynadat, ale naráz jsem si všimla, že se drží za ruku s nějakou holkou.
"Pojď, zlato." řekla pisklavým hlasem a odtáhla ho ode mě. Ještě se otočil a ukázal mi prostředníčka. Oplatila jsem mu to a šla za maminkou a tatínkem. Arogantní blbec.
"Tak jo, Ještě máme půl hodinu, co budeme dělat?" zeptala jsem se.
"Můžeme si zahrát karty, nebo si povídat." navrhla maminka.
"Já bych si povídala."odpověděla jsem.
"Dobře. Když už jsme u toho-jak se cítíš?" zeptala se. A je to tu zase.
"Dobře, mami." řekla jsem mírně otráveně. Chápu ji-má starost, ale jestli se na tohle bude ptát každou minutu, nemám šanci zapomenout na to, že hodiny mého života pomalu ale jistě odtikávají.
"Promiň mi to, ale víš... Děti by neměly umírat dřív, než rodiče... 10 dní!" zašeptala se slzami v očích. Já vím. Já vím, mami. Ale neměla jsem sílu jí odpovědět, tak jsem se od ní odvrátila. Spatřila jsem o 2 sedadla ode mě toho kluka s rozcuchem. Podle jeho výrazu jsem poznala, že poslouchal. Smutně se na mě usmál a nabídl mi čokoládu Milku.
Takže poslední kapitola, kdy se toho moc nestalo a pak to začne-zážitky, cestování, party, ale i hluboké rozhovory.❤❤
Mám prosbu-v každém dílu napíšu několik vlastních citátů-vy mi pak do komentářů napište, jaký se vám nejvíc líbil, jaký vás zaujal.😍a co vám ukázal. Děkuju.❤mám vás ráda😍❤
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romans"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
