Stála jsem vměstnaná v malém úložném prostoru na kufry, jen dveřmi oddělená od ostatních. Vlastně tam nebyl skoro žádný prostor, protože těsně u mě stál Chase, který za sebou zavřel dveře. Nad námi blikalo malé světlo, které nevydávalo skoro žádný svit. Chase zakopl o kufry, svalil se na mě, ale já neměla kam utéct, tak jsem ho odhodila zpátky. Zatím to nevypadalo vůbec dobře.
„Ehm..." zakoktal se Chase. Stál na kufrech, já stála tak deset centimetrů od něj a modlila se, aby se nic nestalo. Protože poblíž Chase se může stát všechno od pádu meteoritu až po znovuzrození dinosaurů. Nemluvě o 3. světové válce díky jeho aroganci.
Odfoukl si vlasy z čela. Nic jsem neříkala, jen jsem čekala a přemítala nad vším, co se za posledních pár dní stalo. A nemohla jsem uvěřit, že se toho tolik dá stihnout. Potkala jsem tolik úžasných, přesto rozdílných lidí, kterým nemusím nic tajit o svém viru. A můžu s nimi mluvit, protože mě nebudou litovat. Teda alespoň ne nahlas.
„Hele, podívej. Už mě to nebaví. Vím, že jsem to totálně podělal, jenže to, jak se na mě díváš-teda spíš nedíváš-jak mě ignoruješ a tváříš se, že cokoliv řeknu nebo udělám je něco jako zabít vlastní rodiče. Tohle všechno mě už unavuje. Proč?" postupně se jeho hlas vytrácel, až zbyl jen šepot slova proč.
Proč? Dobrá otázka. Mohla bych o důvodech PROČ napsat klidně celou knihu.
„Vážně, Chasi?" vzmohla jsem se jen na rezignovaný povzdech. Tak moc bych chtěla nebýt na Chase naštvaná. Opravdu. Teda normálně bych ho nejspíš nenáviděla do konce života, ale... Prostě když člověk umírá a ví to, jediné, co mu zbývá, aby umřel šťasten, je být za dobře se všemi ostatními. Umírat s pocitem, že na tomto světě nenecháváte jediného člověka, který by později mohll zpytovat svědomí nebo litovat. Proto se snažím Chasovi odpustit, ovšem bez výsledku.
„Ty jsi..." hledal správná slova, přičemž si frustrovaně tahal za vlasy. Byl by býval pochodoval, ale omezený prostor mu to zabraňoval. Vzhlédl a na chvíli se zastavil čas. Já mu snad odpustím, pomyslela jsem si.
„Prosím, řekni, že mi odpouštíš. Já," na chvíli se odmlčel a chytil mě za ruce, „já nemůžu žít s pocitem, že mě nenávidíš." A je to tady-zařekla jsem se, že tuhle větu nikdy nikdo nepronese. Ne o mně.
Vytrhla jsem se mu, čímž jsem si vysloužila ublížený pohled a řekla:
„Nejde o to, co jsi udělal. Teda z části jo, ale hlavně je to o tom, jak ses to snažil napravit. Tím myslím, že ses vůbec nesnažil. Nic jsi neudělal. Nic. Šel jsi do Strip baru, ujel nám, chtěl zavraždit každého, kdo na mě pohlédl..." mohla jsem vyjmenovat tisíce věcí.
„Já vím. A mrzí mě to. A myslím to vážně. Jediný, na co myslím, když usínám a když se probouzím, jsi ty. Dej mi poslední šanci." Zakňučel a opět mě horečně chytil. Nemůžu umřít s pocitem, že si myslí že ho nenávidím. Protože opak je pravdou. Ale s tím nemůžu nic dělat, protože stejně umřu a on je mladý a krásný a...zkažený. Ale má ještě dlouhý život před sebou. A musí si vybrat jinou dívku, ne mě.
„Odpouštím ti." Zaskřehotala jsem, udržujíc slzy.
Jeho pohled byl k nezaplacení. Bezradnost a rezignace vystřídaná šokem a radostí. Vydal ze sebe něco mezi povzdechem a vítězoslavným Ha! Odkopl kufry a přiřítil se ke mně. Než to stihl udělat, vyběhla jsem z místnosti.
xxx
„Skok z padáku se bude konat, ale až za pár hodin. Nejbližší letiště zaměřené na tuto rekreaci je ještě pár desítek kilometrů. A jelikož jsme autem, budeme muset Eurotunelem pod mořem, kam najedeme i s autem. A přijedeme rovnou do Francie." Vysvětloval naši pozici a plán Ryan.
Seděla jsem na své obvyklé pozici na pohovce vedle Jess. Na druhé straně seděl Ryan a Will. Chase byl stále v místnosti na kufry-už tam je 20 min.
„Co se mu proboha stalo?" zhrozila se Will, která si povšimla, že tu chybí jeden člen. Kdo by si taky nevšiml toho, že chybí Chase?
„Nevím." Zalhala jsem. Tušila jsem, že tam je, aby mi dal prostor. A aby ho dal i sám sobě.
„Jdu za ním." Prohlásila Jess a vstala. Vydala se ke kufrům, než vstoupila, hodila po mně vražedný pohled. Co jsem jí udělala?
„Neboj, Jess jede po Chasovi už hodně dlouho. Není to, že by tě neměla ráda jen je prostě je žárlivá a háklivá na každého, kdo se o Chase zajímá. A ještě o to víc, když se i Chase zajímá o někoho." Sjela mě pohledem Jess, čímž ukazovala, že myslí mě. Tu osobu, o kterou se Chase zajímá.
„Nechápu, o čem to mluvíš." Zalhala jsem. Opět. Ze mě se snad stane lhář, uvědomila jsem si. Začíná mi to jít.
„Víš, že nikdy předtím nikoho neměl? Jako myslím nějakou vážnější známost. Užíval si, to jo. Sex je pro něj každodenní činnost, řekla bych. Ale ještě nikdy jsem neviděla, aby se na někoho díval tak jako právě na tebe." Dívala se na mě Will. Zrudla jsem jako rajče.
„A to je lichotka, že se Chase Westfield konečně zamiloval. Amorek do něj střel šíp." Usmála se. Oplatila jsem jí úsměv.
„A proto se tak chová. Neví, jak si s těmi city poradit. Dělá to, co dělal dřív, ale už ho to tak nebaví. Neřekl ti to, tak ani já, ale když jsme byli v tom Strip baru, měl už skoro další zářez na pažbě. Ta holka byla vlastně nahá a Chase skoro taky. Ale pak zničehonic přestal a odešel od té kočeny." Svěřoval mi Ryan tajemství, které mi pomohlo pochopit Chase. Tušila jsem, že by se to Chasovi nelíbilo, že se o něm takhle bavíme, ale já byla ve svém živlu.
„Když mi to řekl, zeptal jsem se ho, co se s ním stalo, co se děje. Řekl, že nechápe, ale musí pořád myslet na jednu osobu. Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale to, že Chase odmítl nahou krásku znamená, že už není jako dřív. Samozřejmě protože si to nechtěl přiznat, lil do sebe alkohol jako vodu. A ta osoba, na kterou musí pořád myslet, jsi ty." Tohle jsem už slyšela od Chase, ale bylo hezké mít to potvrzené Seděla jsem tak s pusou dokořán a nevěděla, co říct
„Jdeme si zahrát flašku, máme tu pár sklenic od prázdného alkoholu. I plné sklenice, které musíme vyprázdnit." Vyrušil nás Chase, který právě vyšel z místnosti pro kufry. Vypadal naštvaně. A sakra.
„Opijeme se. A budeme hrát pravda nebo úkol." Rozhodl. Následovalo souhlasné mručení.
Ne sakra.
Doprdele.
Hola, hola!
(Tenhle pozdrav je pěkně trhlej)😂
Tak další část je tu. Andromedě zbývá 8 dní a vztahy se nezlepšily. Jejda.😩😖
A přichází mé poděkování:
Mockrát-ne, tisíckrát-děkuju za votes, komenty a reads. ❤Opravdu mám radost, že vás to baví.Vaše komentáře jsou naprosto úžasné a já děkuju za veškerou podporu. Děkuju že to čtete!❤
Nic není lepší než dobrý pocit za odvedenou práci-a ten mi dáváte vy. ❤❤❤
Tak u dalšího dílu, ve kterém se to zase trošku zvrtne. TROŠKU. 😂😂Jasně, dělám si srandu-HODNĚ-se to zvrtne, ale jak a proč neřeknu.👿
Miluju vás.❤💚💜💙💛
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romance"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
