Po dlouhé době jsem našla pokoj, ve kterém jsem slyšela prozpěvovat si Chase. Kdybych řekla, že to nebyl hezký zpěv, lhala bych...
...ten zpěv totiž trhal uši. Vlastně to ani nebyl zpěv, ale znásilňování hlasivek na úkor ostatních v okruhu deseti metrů. Ba kilometrů.
Stála jsem přede dveřmi a včas se zarazila. Už už jsem chtěla do pokoje vtrhnout a... a dál nevím. Co bych dělala? Dobrá a pozitivní nálada z předchozího rozhovoru mě pomalu opouštěla a já si začala uvědomovat, že ať o Chasovi Dorothy mluvila jakkoliv, neznala ho. Na chvíli jsem jí uvěřila, když říkala, že se navzájem zachraňujeme. Ale byla to kravina. Nikdo mě zachraňovat nemusí, protože to zvládnu sama. Zhluboka jsem se nadechla, v duchu se odprostila od všech ponurých myšlenek a představila si, jak je odnáší řeka daleko od mé mysli. Vešla jsem dovnitř a ovanul mě ohromně teplý vzduch a pára.
Pátrala jsem, odkud to vychází, až jsem našla malá dvířka, kterých jsem si předtím nevšimla. Trošku jsem se skrčila a protáhla se dovnitř- odtud se taky dostávala ta pára. Začala jsem kašlat náporem teplého vzduchu na mé plíce. Nic jsem neviděla, tak jsem kolem sebe mávala rukama a snažila se rozehnat tu mléčnou mlhu kolem. Až si mé oči přivykly, spatřila jsem vedle sebe obrovské umyvadlo s ještě větším zrcadlem. Z druhé strany po mé ruce byl mramorový záchod. A v zrcadle se odrážela gigantická vana, do které by se vešli tak tři až čtyři osoby. Zamrkala jsem, jestli se mi to nezdá a zavřela za sebou malá dvířka. Trošku jsem si připadala jako Alenka v Říši divů.
Zula jsem si boty, protože všude bylo mokro a podlaha byla celá pokrytá vrstvičkou vody. Bosá jsem šla kupředu, za roh vedle umyvadla. A co jsem neuviděla. Vlastně jsem tak trochu měla deja vu, protože se v minulosti už stalo.
Viděla jsem sprchový kout, ze kterého se linula pára.
Viděla jsem Chase, jak si prozpěvuje- aha, tak proto jsem slyšela zpěv. Zblízka se zdál být ještě falešnější než předtím.
No a Chase se mydlil sprchovým gelem. Naštěstí si mě ještě nevšimnul.
Samo sebou že byl nahý.
Vykřikla jsem, zakryla si oči a zvrátila hlavu dozadu. Mokrá dlaždička byla v tu chvíli můj nepřítel, protože jsem na ní uklouzla. Spadla jsem na zem jak dlouhá, tak široká. Vleže jsem si mnula týl a litovala, že jsem sem vůbec chodila.
„Jsi v pořádku?" rozevřela jsem oči a spatřila Chase, jak se nade mnou sklání.
Přikývla jsem. „Jo, jsem. To jen ta moje nešikovnost, znáš to." Vtom jsem si všimla, že mi Chase podává ruku. Byla bych ji i přijmula, ale...
„Ty jsi nahý!" zakřičela jsem a zrudla jako rajče. Předtím jsem si toho moc neviděla, ale teď jsem viděla všechno zřetelně. „Bež pryč!" zasyčela jsem. „Obleč se!" rozkázala jsem mu. „Že se nestydíš!" vyčetla jsem Chasovi. Od toho jsem si vysloužila jeho tlumený smích.
„Oči ti slouží dobře." Řekl. „Ale neobleču se."
„Nepokoušej mě." Jestli se hned neobleče, opravdu mu něco udělám. Něco pěkně bolestivého.
„Až tak, jo? Bojíš se, že kdybys mě viděla, neovládneš se a skočíš na mě? Proto tě nemám pokoušet?" slyšela jsem, že se pohybuje, ale neriskovala jsem otevření očí.
„Můžeš." Pravil už normálně. Oddychla jsem si a otevřela oči. To jsem ale dělat neměla, protože na mě vystrkoval svůj holý zadek.
„TY!" to už jsem ječela. Vstala jsem, ignorujíc jeho zadek. Přešla jsem k němu z druhé strany. Chtěla jsem mu nadat, ale když jsem viděla, jak se kření, popadl mě vztek.
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romance"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
