„Dělej!" zavelel Chase a chňapl po mé ruce, za kterou začal tahat. Rychle jsem ještě hrábla po tričku a nechala se vést. Proplétali jsme se lesem, větve stromů mě škrábaly, a proto se Chase snažil dávat mi z cesty vše, co by mi mohlo ublížit. Razil mi cestu trním, jehličím a skrze keře. Po cestě jsem si oblékla tričko, přesto jsem nezabránila pár škrábancům na holou pokožku.
„Ty-to-tu-znáš?" soukala jsem ze sebe, zpocená a udýchaná. Kam mě to vede? A dělám dobře, když ho následuju? Přece jenom je to Chase. To stačí jako důvod k obavám.
Kůži mi rozedrala obrovská větev, sykla jsem bolestí a klopýtla na zem. Chase mi pomohl znovu na nohy:
„Neznám, ale vím, kde budou ostatní." A nato se dal zase do běhu. Vzdalovali jsme se od Moulinu i od ostatních.
„Ale stejně nás najdou." Sotva jsem popadala dech. Jak já nenávidím policii! Za poslední 3 dny jsem se s ní střetla hned dvakrát. Díky, Chasi, opravdu ti patří mé dík.
„Najdou, máš pravdu, už podle SPZ Moulin Rouge. Takže se z toho budeme muset vyvléct. A já mám plán." Nevěnoval mi žádný pohled, jen utíkal dál. Téměř jsem viděla jeho odhodlaný pohled. Nevím, čím to je, každopádně Chase se vždy vykroutí z průšvihu. Můžu jen doufat, že se mu to podaří i tentokrát.
xxx
„Báli jsme se o vás!" vyskočila Will, sedíc na jedné ze židlí na policejní stanici, a skočila mi kolem krku. Pevně mě objala. Chvíli jsem jen zaskočeně stála, po chvíli jsem jí objetí oplatila. Will jsem si ihned oblíbila. Je pohodová, vždycky mě podrží a hlavně se mě zastane. A vypadá to, že i ona si mě oblíbila. Navíc mezi námi nestála hranice sestavená z citů k Chasovi a žárlivosti nebo něco podobného.
Jack pochodoval sem a tam. Obcházel celou místnost dokola. Sama místnost byla maličká, obsahovala jen zamčené dveře a židle. Bíla tapeta, žádná okna ani koberce. Neútulná a strašidelná.
Jess se bavila s Ell, která se třásla. Strachy? Možná. Horlivě gestikulovala, v obličeji brunátná. Asi se o něčem hádaly.
Ryan byl na mobilu a s někým psal. Culil se jako blázen a nemohl odtrhnout obličej od obrazovky. Že by se konečně dostal přes city, které ke mně cítil a začal si s někým jiným? Pokud ke mně tedy opravdu něco cítil...
No a Chase byl neznámo kde, domlouval něco s policisty. Když jsme vyběhli z lesa, řekl mi, ať počkám a nikam nejdu. Udělala jsem chybu, že jsem ho poslechla, protože za takové dvě minuty přijela policie, nabrala mě do auta. Od té doby jsem Chase neviděla. Přesto jsem stále cítila jeho ústa na svých. A ohledně mých rtů... Bolely mě a tepalo mi v nich. Měla jsem se opuchlé, nateklé a rudé. Každému muselo být jasné, proč. Možná taky právě kvůli tomuto se hádala Ell s Jess.
Do místnosti vstoupil Chase. Stál ve dveřích a měřil nás pohled. Tvářil se neutrálně, rty v úzké lince a ruce sepnuté. Když vtom se jeho pohled změnil, oči se mu rozjasnily, rukama tleskl, usmál se tím úsměvem mně-neodoláš-holka a s radostí prohlásil: „Jdeme. Andromedo, musíš splnit úkoly!"
xxx
Já dostala úkol vyjít ven jen ve spodním prádle. Chápete to?! Já, nejstydlivější holka, kterou znám, vyjít ven jen ve spodním prádle! Bohužel, vykroutit jsem se z toho nemohla. A taky jediné štěstí, že jsem nedostala úkol políbit neznámého člověka na ulici, nebo odpovídat jen ano. Měla jsem neblahé tušení, že by toho Chase zneužil.
Chase nám taky nechtěl říct, jak přemluvil policisty, aby nás pustili. Ještě k tomu bez trestu. Nikomu se to nezdálo, protože jsme opravdu porušili zákon a udělali si táborák. Ovšem Chase dál držel své tajemství. Ale já jsem si řekla, že to zjistím.
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Roman d'amour"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
