Uslyšela jsem šplouchnutí a naráz mě něco zastudilo na zadku. Potichu jsem zaklela a nějak elegantně jsem se snažila dostat ze záchodu. Ano, prosím o potlesk, já, jakožto šikovný a velmi obratný člověk, jsem spadla do záchodu. Převlékaly jsme se s holkami do šatů, abychom mohly na svatbu a zároveň abychom neudělaly ostudu. Svatba se konala ve stejném domě, ve kterém jsme se teď nacházely. Sem tam jsem zaslechla, jak se dveře záchodu zavřely a zase otevřely, anebo ke mně doléhaly kousky zkoušení zvuku. Mokré oblečení od záchodové vody jsem zmuchlala a narvala se do šatů. Boty jsem si vyzula a vyměnila je za střevíčky s tenoučkým páskem, které ladily k šatům.
„Holky? Už jste?" ptala jsem se a mezitím odemkla kabinku a doslova vypadla ven. Staré oblečení jsem dala do koše a přešla k obrovskému zrcadlu, kde jsem se zhlédla. Vypadala jsem... hezky. Snad poprvé v životě jsem byla pečlivě oblečená, do posledního detailu. Šaty podtrhovaly mou drobnou postavu, i když jsem si všimla, že jsem značně přibrala, takže teď jsem byla normální váhy. Spokojeně jsem se usmála.
Vytáhla jsem taštičku a nanesla si pudr, řasenku a stříbrné stíny. Taky jsem se odvážila k tenké lince, která mi podtrhla modř očí. V zrcadle jsem uviděla, že z kabinky se vysoukala už i Jess. Vypadala fantasticky a přímo sváděla vaše oči k pozorování její ladné chůze. Pohodila vlasy a s pohledem upřeným na mě nesouhlasně mlaskla: „Ty vlasy ti to kazí." Měřila mé kadeře a přitom si pohrávala s pramínkem svých havraních vlasů.
Pravda, mé kadeře byly do jediné, co jsem neměla upravené. Splývaly mi po zádech.
„S tím musíme něco udělat." Začala Jess šramotit ve své kosmetické taštičce, když tu vytáhla příruční hřeben, pár sponek, gumičky a mnoho dalších vychytávek, které jsem nepoznávala.
„Trošku se bojím, co se mnou zamýšlíš." Zasmála jsem se, a přitom mě píchlo u srdce. Nikdy jsem neměla kamarádku, se kterou bychom si navzájem pletly vlasy, anebo se líčily. Ani které bych svěřila svá nejtajnější přání a nejtemnější myšlenky, a přitom bych věděla, že to nikomu nepoví. Ani mě nebude odsuzovat.
Přátelství je tu proto, aby hojilo rány po lásce.
Přátelství sdružuje, stmeluje a dělá váš život šťastným a dává mu smysl.
Přátelství je stav, kdy nemusíte vysvětlovat, proč co děláte, ani se nemusíte bát vašemu příteli říct to, co si právě myslíte. Protože on vás neodsoudí, ale vyslechne. Pochopí vás.
S našimi přáteli zažíváme ty nejlepší okamžiky svého života. Naši přátelé nás tvoří a zároveň my tvoříme je. V přátelství jeden dá tomu druhému to, o co v přátelství jde. Dá mu to, za co se draze platí a co se zneužívá, nebo naopak – dá mu to, co zabrání, aby vás někdo zničil.
Jeden dá druhému svou bezmeznou důvěru. Ten pocit, že ať se mu stane cokoliv, on u něj bude stát. Až se celý svět zhroutí a zbudou z něj jen trosky, oni dva se poplácají po zádech a řeknou:
„Spolu jsme silní. Spolu jsme to dokázali."
A budou mít pravdu.
Společně pak postaví nový svět, který bude mnohem lepší než ten předchozí. A až i ten zanikne, najdou se další dva, kteří udělají to samé. A pak další. A další.
Jsou jen dvě věci, které můžou postavit svět zpátky na nohy: Láska a přátelství.
A přátelství je jen jiný druh lásky.
xxx
„Páni, to jsem nečekala... Děkuju." Vydechla jsem. Jess mi udělala vskutku nádherný účes.
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romantik"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
