10 Dní-(Virus)

Waka waka...pro brouka

Pusťte si písničku pro větší zážitek :)

Nasucho jsem polkla a zastínila si rukou oči před světlem z reflektorů, které mi vypalovalo zornice. Myslím, že jsem teď vypadala trošku jako Glum – Miláška to pálí! Nahrbila jsem se. Světla se ztlumila a vedle mě se ozval tlumený smích: „Vidíš, kde pracuju? Pod září reflektoru, kvůli kterému mám vždycky mžitky před očima." byl to DJ a mluvil na mě o poznání lepším tónem než minule. Což znamená ne tak provokativně.

Neviděla jsem na lidi na pódiu, ale věděla jsem, že je jich tam mnoho a že se všichni dívají. Na mě.

„Nebudu tě litovat." Vyplázla jsem na něj jazyk a také použila přátelský tón.

„Já tebe litovat budu, protože teď, milá zlatá, budeš zpívat karaoke." Zákeřně se usmál a postrčil mě čelem k davu a tímžtopádem k reflektorům.

„Jo, ohledně tohoto..." snažila jsem se mu vykroutit, ale marně, svíral mě pevně. Jestlipak jsou tam v davu i mí přátelé. A Chase? Budou mě lidé odsuzovat nebo se mi smát, že neumím zpívat?

„Mimochodem, říkej mi Luke." Mrkl na mě a než jsem stihla odpovědět, zašel za svůj světélkující mixovací pult, nasadil si sluchátka a vzal do ruky mikrofon.

„Takže, necháme volbu písničky na zpěvačce, nebo jí nějakou vybereme my?" dal otázku do davu. Následovaly překrývající se hlasy lidí a celkově sálem zavládl šum.

„Budeme hlasovat." Ozval se Lukův hlas z reproduktoru a já nadskočila. Přešlápla jsem z nohy na nohu. Sakra, koho napadlo sem jít? A kdo si myslel, kdovíjak to není brilantní a úžasný nápad?

Chytrá Andromeda. Ano, musím se pochválit, tohle se mi opravdu povedlo. V duchu jsem si zatleskala. A jakou bych tedy zpívala písničku? Smutnou srdcovku? Veselou klasiku?

„Rozhodnuto!" zvolal Luke a já se vytrhla z úvah. Právě jsem prošvihla důležitou část a to část, kdy se rozhoduje o tom, jaká písnička bude má smrt, respektive jaká písnička bude můj umíráček.

Vrhla jsem postranní pohled na Luka, který se věnoval jen něčemu na pultu. Panebože, jak jsem nemohla neslyšet repráky?! Něco se se mnou děje... Tedy něco víc než normálně.

„Waka waka, stará dobrá klasika, kterou umí všichni!" rozezvučel se první tón písně a já si přesně vybavila slova, aniž bych potřebovala nápovědu, která se teď promítala před mýma očima. Páni, ta moderní technika je dokonalá na to, že text vidím i bez projektoru. Právě jsem se totiž dívala na modrou zář, ve které byla ta slova písničky - vznášela se v prostoru nad mojí hlavou.

Luke mi podal mikrofon a já se ho křečovitě chytla. Blížila se má část, kdy bych měla zpívat. Nadechla jsem se a začala... A zpívala jsem zpaměti, někdy jsem se očkem koukla na nápovědu, ale jinak jsem se dívala do země. Ať to mám za sebou, běželo mi v hlavě pořád dokola. Už to chci mít za sebou!

Když jsem se pomalu dostávala k refrému waka waka, ucítila jsem vedle sebe pohyb. Pootočila jsem a uviděla Chase, Jacka, Will, Jess, Ryana a Ell. Ti začali zpívat se mnou. A pak jsem se otočila ještě o kousek a uviděla jsem zástup lidí, kteří zpívali se mnou. Naráz jsme se dostali k refrému a to se hlasitost zvedla a mně přišlo, že zpívají snad všichni v této místnosti. Světlo, které na mě svítilo, se posunulo a osvětlilo jeviště, které bylo plné lidí, jenž měli otevřená a pohybující se ústa. Někdo stál na pódiu, někdo na parketu, jiní zpívali z baru a ostatní tančili kolem.

A tak jsem začala tančit taneček waka waka. Všichni jsme tančili a já se bavila. Usmála jsem se, až jsem se křenila na celé kolo, že jsem skoro nemohla zpívat. Luke mi ale vytrhl mikrofon z ruky a přecházel s ním od člověka k člověku, každý do mikrofonu zazpíval určitou část songu. Když písnička skončila, neměli jsme čas něco si rozmyslet nebo sejít z pódia, protože začala hrát další písnička a slova se opět objevila na modrém podkladu před pódiem. A tak jsme začali znovu. Zezačátku jsme zpívali, ale později naše hlasivky tak ochraptily, že jsme jen skřehotali, ale i tak jsme nepřestávali a pokračovali. Následovaly písničky jako Sofia, Life is life a podobné.