10 Dní-(Virus)

Nahý

Celý svůj život jsem nenáviděla překvapení. Z jednoho jediného důvodu-nevěděla jsem, jak se zachovat. Zachovat se tak, abych potěšila, ale zároveň jsem byla unavená z toho všeho předstírání. To je ten důvod.
No a teď na mě taťka vytasí tuhle podpásovku. Ne, chyba. To život. Život ji na mě vytasil. A právě v této chvíli mě napadlo:všichni jsme tu smutní a celý život je jen jedna velká fraška-příprava na smrt, která je vlastně třeba krásná. Ovšem já nikdy nebyla na ty smutné citáty, videa... Přišlo mi naprosto zbytečné zabývat se smrtí, když přece žijeme. Jenže teď se smrt stala něco jako mým dosavadním životem. Ach, ta ironie. Takže jak jsem se teda zachovala?
"Děláte si tady ze mě, kurva, prdel? Já snad nevěřím svým uším... Virus? Vážně? A Chase je můj bratranec? Opravdu? Zbývá mu jen 5 Dní? Sakra, co si o mně myslíte?!" ječela jsem. Začínám bláznit. Zhroutila jsem se zpátky na postel.
"Virus napadá buňky v těle. Jak se do těla ale dostane, není známo. Pozná se to tak, že člověk, v době postihnutí tímto virem, omdlí, a má za uchem malou bouličku. Udělají se testy. Pokud má dotyčný v krvi látku, která zastavuje proud krvinek a neprokrvuje mozek-tím bylo to omdlení-je jasné, že dotyčného postihla nemoc." odříkával Chase. nazpamět, přičemž pochodoval po místnosti. Říkal to tónem, který chtěl ublížit. Chase chtěl, abych se tady zhroutila. Spolkla jsem nadávku. Nebudu na něj plýtvat slovy.
Nahmatala jsem si místečko za uchem. Přejížděla jsem po něm prsty, hledala bouličku. A naráz jsem ji našla. Byla celkem velká, něco jako když máte obrovskou bouli na čele. Jaktože jsem si toho nevšimla? Všechno mi začalo dávat smysl-přece by mě ani do letadla nepustili, kdybych měla infarkt. Kdybych si pořádně přečetla ten papír...

"Zase omdlíš? Teď to nesvedeš na hnusnou nemoc, kamarádko." zasyčel mi u ucha Chase. Byl naštvaný, měl rozzuřený pohled. Nechápu ho-proč je tak naštvaný? On chtěl naštvat mě, takže abych ho usměrnila, naštvu já jeho.

"To ty brzy omdlíš. A navždy. Vlastně...Máš jen 5 dní ne? To je o 4 méně jak já." zašeptala jsem. Zalesklo se mu v očích a já viděla, jak mu na chvíli spadla maska. Oči měl unavené, byl celá strhaný. Promnul si spánky a zase se hodil do svého předstírání, že je vše v pořádku.

Trošku jsem se zastyděla, že jsem ho tak ranila.To přece nejsem já! On umře a já ho tady napadám.

"Andromedo, Chase... Odteď budeme cestovat všichni spolu. Bůh ví, že není náhoda, že jsme se tady potkali... Takže, jen abys věděl, budeš spát v pokoji s Andromedou, jelikož jsme si objednali 2-lůžkový pokoj... Zítra vyjíždíme do Paříže. Tam budete odděleně. A mimochodem-už nikdy takhle nenadávej." řekl nekompromisně tatínek směrem ke mně a já zalapala po dechu. Budu spát v jedné místnosti s Chasem?! A ON bude cestovat s námi? No to mě potěš...
"A kdo to bude investovat? Nemáme na tolik osob!" námitla jsem. Nechci, aby moji rodiče byli po mém odchodu na mizině.
"Investuje nás nemocnice. Všechny z prvních, které tato nemoc postihla. Věř mi, že to není malá částka..."

xxx

Pokoj taťky a mamky byl o dvě místnosti vedle. Mezi naším pokojem a jejich byla koupelna a záchod. V té koupelně se právě nacházel Chase. Slyšela jsem stříkat vodu a zpod dveří se zvedala pára. Byl tam už aspoň 35 min. Měla jsem neblahé tušení, že je tam tak dlouho, jen aby oddaloval setkání se mnou. Jenže já už jsem se taky potřebovala osprchovat. Takže jsem měla jedinou možnost...
"Hééj! Neutopil ses? Dělej, je tady fronta!" křičela jsem a bušila na dveře. Pokračovala jsem v bušení, když vtom se otevřely dveře a v nich stál Chase. Černé vlasy měl mokré a odkapávala z nich voda. Vlastně byl celý mokrý...a nahý. Jen měl kolem pasu uvázaný ručník, nebezpečně nízko. Byl samý sval a biceps, na kterých zůstávaly kapky vody. Byl opřený ramenem o dveře. Oči mu jiskřily, měl dravý pohled. Sjel mě od hlavy až k patě, zastavil se na mých rtech.
"Fronta?" uchechtl se.
Zrudla jsem a chtěla vykoktat, ať se laskavě zahalí, ale Chase mě předběhl a řekl:
"Tak pojď, když je tu ta fronta... Ať nečekají." a zatáhl mě do dveří, načež za sebou zavřel. Stála jsem v koupelně plné páry. Ve vaně byla horká voda, ze které se kouřilo. Zrcadlo bylo zapařené. Prakticky nic nešlo vidět, jak byla všude pára. A horko. Otřesné horko.
"Jdeš se koupat? Protože za chvíli jdeme na párty. Největší párty v Londýně... Ever. So, are you ready?" uslyšela jsem. Přede mnou stál nahý Chase, který mě zval do vany. A na párty. Největší párty v Londýně.
ZKUSTE ODOLAT NAHÉMU CHASEOVI!! Zakryla jsem si oči,rudá jako rak.

New chapter is here!❤❤
Tak co na ni říkáte? Názory do komentů.👏👏

Jinak moc Děkuju za předešlé votes, komenty a reads. 💚💚

Nejspíš teď budou kapitoly častěji, bo mám taky víc času. Takže jestli jste pro víc kapitol a častější vydávání, klikněte na hvězdičku(vote)🌟

Love U❤❤