Will, Jack, Chase, Ryan a Jess už seděli na zemi, připraveni hrát flašku. Připraveni se opít a někteří opět zničit nově vypěstované příměří (nejmenovaný Chase). Myslela jsem si, že to není dobrý nápad. Navíc jsem se bála, co za pravdu by mi mohli položit. A ještě hůř-jaký úkol. Proto jsem musela jednat rychle, bleskově a hlavně nenápadně. Akce Ochrana okolí zahájena.
„Já... No, moc nemám chuť hrát. Teda jako flaška je super hra, opravdu, jen nemám právě teď...náladu." Koktala jsem a stěží ze sebe dostávala slova. To jsem zvládla opravdu bravurně. Všichni se na mě ze země dívali jako na ducha, nebo někdo, kdo tak aspoň vypadá.
„Cože?" zakroutil nechápavě hlavou Jack, přičemž si poposedl.
„Ehm..." snažila jsem se najít správná slova, ale vycházel ze mě jen vzduch. Čekala bych, že ke konci svého života budu větší obhájce svých názorů.
Když mi nikdo neusnadňoval vyžvýknout se, chopila jsem se toho statečně sama.
„Hele, na flašku je moc brzy. Tato hra by měla být večer. A navíc, když jedeme Eurotunelem do Paříže, bychom si mohli skočit zasurfovat." Navrhla jsem možné východisko, jelikož jsme byli poblíž moře, byl to celkem dobrý nápad, který se však setkal s nesouhlasem.
„Na pobřeží Velké Británie nejsou vlny dost velké. Tedy ne na surf. A navíc-ty umíš surfovat?" chytře poznamenal Jack. Začínám zjišťovat, že je vcelku chytrý, což mi vyhovuje.
Ne surfovat neumím, ale všechno se má zkusit. A navíc-přece o tom je mých posledních 10 dní!
„Přesně protože to neumím, bych se to chtěla naučit." Odsekla jsem. Nervózně jsem se poškrabala na zátylku a začala okusovat nehty. Copak právě nežádám o jejich svolení?
„Je to tvých deset dní. Nalož s nimi, jak uznáš za vhodné. Určitě jsou nějaké simulátory na surf. Není to takový zážitek, jako být na opravdových vlnách... Ale může to být dobrý. Vlastně vím o jednom středisku, kde je simulátor na surf, zemětřesení, je tam větrný tunel, vodní zorbing, též aqua zorbing-kdo neví, co to je-odehrává se vše na vodě. Jste vlastně v takových koulích, ve kterých můžete chodit, skákat, otáčet se. A jak nás znám, tak i zápasení je povolené. Je to teď celkem moderní. Stačí si jen vybrat, který z vyjmenovaných aktiv tě láka." Informoval mě opět sečtělý Jack. Podívala jsem se po ostatních, ti souhlasně přikyvovali. Na surf jsem rázem zapomněla a dostala jsem chuť vyzkoušet vodní zorbing. Elán mě tak přepadl, že jsem vyskočila ze sedu, do kterého jsem se dostala během vyprávění, čímž jsem polekala Chase a snažila se zkrotit své buňky v těle. Ty, které touží po zážitku.
„Na co čekáme?! Víš, kde to je, tak nás veď!" rozkázala jsem. Až po chvíli jsem si uvědomila dětinskost svých slov. Jsme v autě, jak nás může vést?
„Vypadá to, že budu zase řídit." Postěžoval si Jack, jsoucí ke kabině řidiče.
xxx
„Tak a jsme tady." Protahoval se Ryan před autem. Stáli jsme na obrovském parkovišti uvnitř ještě většího areálu. Parking byl vsazen doprostřed budovy, který byla celá naaranžovaný do tropického stylu. Liány, deštné rostliny nás obklopovaly. Bylo zde parno a dusno, jako v opravdovém pralese.
„Za mnou." Zavelel Jack gestem a my ho následovali. Loudala jsem se byla poslední, protože jsem se kochala budovou. Dorazili jsme do interiéru, ve kterém byla klimatizace, a kde jsme také dostali na uvítanou oranžový nápoj a ledový ubrousek. Jack všechno zařídil, což se nelíbilo panovačnému Chasovi. Jediné štěstí, že mu paní, která nás zaučovala, jak se v koulích chovat, nerozuměla. Dostali jsme pokyny, že si můžeme dělat prakticky cokoliv a kyslík v koulích vydrží tak 30-40 minut. Máme se držet u kraje bazénu, a kdyby se nám cokoliv stalo, jako že bychom si ublížili při hrátkách, okamžitě a neprodleně opustit kouli.
Zavedla nás k „bazénu". Jo, bazén jsem čekala. Ale když jsme prošli chodbami směrem k místu, naskytl se mi pohled na obrovskou vodní plochu, bar pár metrů od nás a mnoho lidí, opalujících se na a popíjejíc nápoje. Celkový dojem byl pohodový a dovolenkový.
„Vyberte si koule, odstrčím vás do vody a máte na zábavu 40 minut." Byla poslední věta, kterou jsem slyšela, než jsem se vrhla po té své.
xxx
Snažila jsem se udržet rovnováhu ve své kouli. Bylo to zvláštní, být v uzavřeném prostoru, přesto cítit vodu, která do koule prosakovala skrze malé otvory vzduchu. Letmo jsem se podívala po ostatních. Každý jsme byli na jiné straně bazénu.
Ell ve své kouli ležela a nemohla se postavit, podle výrazu jsem poznala, že nadává ostošest.
Will držela rovnováhu jakž takž a začala útok na bezmocnou Ell. Sama se řehtala tomu, jak Ell nemůže nic dělat.
Jess jen seděla a snažila se vstřebat to, že je v tak stísněném prostoru. To, že má klaustrofobii jsme se dozvěděli příliš pozdě.
Jack se přidal k Ell, kterou ochraňoval před zákeřnou Will.
Ryan si to se zábleskem v očích nebezpečně mířil ke mně.
A Chase byl daleko. Neviděla jsem, co přesně dělá, ale mám dojem, že se snažil s koulí převrátit. Ovšem zatím se mu to nedařilo, jelikož vždycky žuchl zpátky na zem a začal se řehtat tak hlasitě, že jsem to slyšela i já.
Sluníčko svítilo tak moc, že jsem si musela zastínit oči. Bylo obrovské teplo. Všude doléhal smích a srkání nápojů. Prostě ráj.
„Ááááá!" vydal podivný zvuk Ryan, který právě došoural ke mně a skočil proti „zdi" v kouli, čímž ji odrazil směrem ke mně. Narazil do mě tak prudce, že se mi podlomila kolena a já se otočila o 160 stupňů Ležela jsem na dně koule, nyní celá mokrá a hodlala se vrátit úder. Zopakovala jsem předešlý manévr Ryana, narazila do koule a odhodila se na tu Ryanovu. Ani trochu to s ním nepohlo. Za jeho výraz bych mu vrazila.
„Ty jeden syčáku!" zaklela jsem a se smíchem začala ve své kouli utíkat. Ani trochu jsem se z místa nepohnula. Naopak- spíš jsem se zbytečně unavila. Vyčerpáním jsem padla na dno a smála se.
„Ty..." nemohl od smíchu popadnout Ryan dech, „ty vypadáš.." řehtal se jako kůň a to mě přimělo začít se smát ještě víc.
„Jako běhající křeček v kolečku!" zachrochtal Ryan. Statečně jsem se znovu postavila a zopakovala svůj „křeččí pohyb". Tím jsem si vysloužila novou várku smíchu z jiné strany. Chase se blížil po vodě ladně jako šelma, dravý pohled. Vlastně všichni se seskupovali kolem mě, dokonce i Jess. V obličeji výraz lovících pytláků, na rtech úsměv.
„Na Andromedu!" zakřičeli naráz.
Hola, hola!😛😛
Takže pokračování příště, protože by byla škoda tento zážitek useknout a naschvál ho zkrátit. Vždycky si totiž dávám kapitoly kolem 1000 slov. A dneska jsem zase překročila.😃😝
jinak nebojte se, flaška se dít určitě bude. Mám tu část napsanou, takže vám to můžu slíbit❤ale nevím, jestli se máte na co těšit, protože jak jsem řekla-trošku se to zvrtne😛😱😝
Co byste si přáli, aby zažili? Kam by se měli podívat? Napište si, jestli máte přání.❤❤💗
A opět:
Děkuju za votes, reads a komenty. Tak moc mě to těší a jsem vám vděčná, protože vaše komentáře a votes mi činí neskutečnou radost.❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤
Jinak!!!!! Předtavte si, že jsme #57 in Romance!!! To jako vážně??!!!! Jste blázínci! ❤❤ Děkuju! ❤❤❤
Thank you very, very, very much!cením si každé vaší podpory.❤💙💚💛
Miluju vás.❤💚💜💙💛
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romance"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
