Chase teď ležel na pohovce, nohy opřené o stůl. Skučel, naříkal a bědoval. Rukou si zakryl oči. Celá tato chvíle připomínala komedii. Já, Jack, Will, Jess, Ell a Ryan jsme se nad ním skláněli, jako bychom tím mohli napravit jeho bolest- ne že bych si to zrovna přála. Nikdy jsem lidem nepřála nic špatného, ani s tím nehodlám začínat, ale... Doufám, že ho to setsakramentsky bolí. Tak jsem tedy uvažovala zezačátku. Ale když se to po pár minutách nelepšilo a celá naše parta se zmohla jen na „ách, to musí bolet!" , nebo „co teď asi uděláme?" musela jsem se chopit situace.
Došla jsem k ledničce, po hmatu jsem vzala tu nejstudenější věc, která tam ležela, což byla láhev Frisca, a přiložila ji Chasovi na bolavý kotník. Vyjekl, protože to nečekal a odstrčil si ruku z očí. Pohlédl na mě. Tvářil se smutně, skoro jako by zpytoval svědomí. Zatřásl hlavou, uhl pohledem na svůj kotník.
„Ehm, myslím, že bychom měli do nemocnice." Zkoumala jeho kotník Will. Prohmatala ho- kůže se začínala zbarvovat do fialova. Chase jen zamručel.
„Buď rád, že to není tak hrozné. Sám víš, jak to chodí- studovali jsme to už v prváku! Kotník se ti zbarvuje do fialova-což je špatné, ne do černa-to by bylo dobré. Vím přesně, co musíme udělat," Will pochodovala kolem Chase a dívala se na kotník ze všech stran, „a to nohu ti obvázat, nejlépe udělat zábal. Chvíli budeš o holích. Opravdu chvíli, jelikož kotník nemáš zlomený, jen naražený..." dál už nic neříkala.
„No nic, teď to vydrž. Zkusíme najít nemocnici." Utěšovala ho Jess. Zaťala jsem zuby a odvrátila pohled.
„Jedeme?" zafuněla jsem. A tak jsme se rozjeli.
xxx
Pro změnu řídil Ryan, takže jsme po celý čas jízdy byla jako na trní. Svěřit někomu jako Ryan bezpečnost tolikerých osob je vskutku sebevražedné.
Will a Ell seděly na pohovce a důležitě disktovaly. Jack je vedle jen poslouchal a Jess (což bych nečekala, když její milovaný Chase trpí), hrála na mobilu hru. Což znamená, že na mně zůstal Chase, který mě pěkně vytáčel. Láhev Frisca jsem uložila opět do ledničky a vytáhla novou, čerstvě vychlazenou. Na kotník jsem mu ji přitiskla trošku silněji, čímž jsem si vysloužila nasupený pohled. Poodstoupila jsem a hodlala mu nohu svázat k Friscu, nejlépe, aby mu nadobro odumřela.
„Hmm." Chase se natáhl po láhvi u svého kotníku, neomaleně ji vzal, o roh stolu otevřel a z plna hrdla se napil. Můj tik v oku sílil s každým lokem.
„To bylo na tvou nohu, ty pako!" jen stěží jsem se držela na uzdě. Chase pokrčil rameny a znovu se napil.
„Dobře ti tak." Zamumlala jsem, ale došla pro další chlazenou věc. Podala jsem mu lék proti bolesti s vodou. Zkontrolovala jsem mu teplotu, i když jsem věděla, že by měla být v pořádku, a přehodila přes něj deku.
Sedla jsem si na roh pohovky a poočku ho pozorovala. Hrál si s víkem láhve.
„Proč Francie?" zeptal se znenadání. Mírně jsem se lekla, protože jsem nečekala, že by na mě mohl promluvit a zapřemýšlela. Proč Francie? Nemám ponětí... Myslím, že Francie je pro osobu, která miluje romantické večery, procházky podél řek a kulturu s nádherně znějícím jazykem samozřejmost.
„Asi protože když jsem byla malá, myslela jsem si, že-" přiměla jsem se zarazit. Opravdu mu hodlám říct tuto hlubokou vzpomínku? Proč vlastně? Aby si ze mě zase dělal srandu? Ale něco v jeho očích mě přimělo- opravdu mi naslouchal a upřímně ho zajímalo, co mám na srdci. Nadechla jsem se.
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romance"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
