Celý zbytek večera jsem Chase už ani jednou nezahlédla. Vlastně jediné, co si pamatuju, je, že jsme s Will, Jess a Ell tančily na parketu, kde se Jess pozvracela. Následně jsme ji za pomoci Ryana, Olivera a Jacka dostávali na pokoj. Po cestě lanovkou kropila svými žaludečními šťávami zasněženou krajinu a já litovala lidi, co tu zítra pojedou rolbou. Když jsme ji dovedli na pokoj, chtěli jsme ji uložit do postele, ale to se Jess už po páté vyzvracela, čímž vyvolala tuto činnost i u Ell. Takže jedna strávila zbytek večera u záchodové mísy, ta druhá u okna – nebyl to vůbec dobrý nápad, ale když v sobě máte alkohol, žádný takový snad ani není.
Will s nimi zůstala, jakože jim pomůže. Nevím, jestliže usnula, dá se to považovat za pomoc?
Chtěli jsme si jít sednout do hospůdky dole, ale Jack se po cestě srazil s jedním hezounem. Ihned si padli do oka a hezoun pozval Jacka na skleničku. Co se dělo dál, díky Bohu, nevím. Nato Ryan prohlásil, že se vydá hledat Chase, protože ho celý večer neviděl. Na dně skleničky ginu ho hledal celý večer. Podle toho, jak byl zřízený, ho nenašel, vytrvalý ovšem byl.
No, a pak jsem tam zbyla já a Oliver. Šli jsme na pokoj kluků, kde jsme vypili celý minibar... a tehdy mé vzpomínky začínají pokulhávat. Vlastně, nevzpomínala jsem si na nic. Proto, když jsem se probudila ráno v posteli, ve které ležel i Oliver, jsem se zhrozila. V mozku mi to šrotovalo.
Zrovna jsem se dívala na poklidnou tvář Olivera, na jeho vlasy padající mu do čela a na jeho otevřená ústa, ze kterých se nelinula zrovna hezká melodie.
„Bože." Zahřešila jsem a zanadávala si. Tím jsem probudila Olivera. Nikdy jsem nemluvila moc sprostě. Rodiče nutí děti nehřešit slovy, ale já to brala jako samozřejmost a příčilo se mi nadávat.
„Tichooo." Zahučel Oliver a dal si hlavu pod polštář. Bála jsem se podívat pod peřinu. Co když na sobě nic mít nebudu? Proboha, zažila bych svoje poprvé, které bych si vlastně vůbec nepamatovala s klukem, který by si to taky nepamatoval za zvuku dávení z vedlejšího pokoje. Romantika.
„Vzbuď se, Olivere. No tak." Třásla jsem jím a on pootevřel oči.
„Kolik je hodin? Počkat, co je za den? A za století?" úplně dezorientovaně na mě spočinul pohledem. A zarazil se. Věděla jsem, jaké myšlenky se mu právě honí hlavou. Než stačil něco říct, vyhrkla jsem: „Mě se neptej, nic si nepamatuju." Přitiskla jsem si peřinu těsněji k tělu.
„Já jo." Zakřenil se a já zrudla. Ne!
„Takže... my... my jsme..." nemohla jsem se vymáčknout a jeho usmívající obličej mi taky nepomohl. Po chvíli vybuchl smíchy a já se zamračila. „Co je? Co se stalo?" a než stačil odpovědět, někdo otevřel dveře.
„Bože!" zaúpěla jsem znovu při pohledu na Chasovu kučeravou hlavu ve dveřích. Když nás uviděl, došlu mu to, co mu dojít mělo. I když jsem nevěděla, jestli právem.
„Přátelé mi říkají Chase. Bůh jen při výjimečných situacích, proto tedy postačí Chase." Lhostejně se opřel o rám dveří. Jako by mu to bylo jedno. Buď bylo, anebo uměl tak dobře skrývat emoce. Tvářil se klidně a jeho postoj působil s nezájmem, kdyby nebylo krabičky, kterou svíral v ruce. Svíral ji tak moc, že mu zbělely klouby na prstech a to jediné prozrazovalo neklid.
„Co tu děláš?" zeptal se hrubě Oliver. Nechtěl, aby tu Chase byl a přitiskl se víc ke mně.
„To víš, řekl jsem si, že chci najít vchod do Narnie, a tak procházím pokoje, v každém zkusím skříň, a když zjistím, že nikam nevede, jdu zase dál. A pak si myslím, že vstup do svého pokoje zakázaný nemám." Z jeho hlasu čišela arogance a potlačovaný vztek.
„Co to držíš v ruce?" řekla jsem zvědavě s pohledem upřeným na sametovou krabičku v jeho dlaních. Asi se mi to zdálo, ale připadalo mi, že se v jeho očích zaleskly slzy a on se zatvářil ublíženě a zrazeně.
„Ale nic." Zamumlal a pořádně si nás prohlédnul. „Užijte si den, já mám na práci důležitější věci. Mimochodem, vyvětrejte si." A vypařil se jako pára nad hrncem. Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou.
„Andromedo." Zašeptal Oliver a otočil si mě směrem k sobě. Svítilo mi do očí slunce a já je proto zavřela. Propletl si se mnou prsty a usmál. „Dnešek máme celý pro sebe, co ty na to." Prohrábl mi vlasy a hrál si s nimi. Slastně jsem zavřela oči.
„Chasi." Vyslovila jsem jeho jméno a skoro vrněla. Hraní si s mými vlasy skončilo. Otevřela jsem oči.
„Chasi?" Oliver se zamračil a já se proklínala. Proč jsem řekla jeho jméno?!
„Ehm, já řekla Olivere."
„Ne řekla jsi Chasi."
„Olivere," zdůraznila jsem jeho jméno, „co se včera stalo?" vytasila jsem na něj. Pokud řekne, že se mezi námi nic nestalo...opustím tento pokoj. Pokud ale řekne, že jsme spolu spali, zůstanu s ním.
Zkoumal moji tvář, chvíli zamyšleně koukal a pak řekl: „Prožili jsme spolu krásnou noc, Andromedo. Pamatuju si to přesně každičké detaily. Spali jsme spolu." Zvláštně se mu zadrhával a uhýbal mi pohledem. Nechtěl se na mě podívat.
„Já... nevím, nic si nepamatuju, ale nemám pocit, že..." nedokázala jsem o tomto tématu mluvit.
„Ale já ano. Opravdu, bylo to krásné." Nejistě řekl a svíral prostěradlo.
„Omluv mě, zajdu se osprchovat a pak se nasnídáme." Vyhrkla jsem a zmizela v koupelně. Tam jsem ze sebe stírala zvláštní pocit. Opravu jsem nic necítila. Ani v mysli, ani na svém těle, ale něco přece jinak být mělo, nebo snad ne?
xxx
Když jsem vyšla ze sprchy, nikdo v pokoji už nebyl a já uvážila, že zajdu na snídani. Tam se mi zastavilo srdce...
Stála jsem ve dveřích s otevřenou pusou. U našeho stolku seděla skupinka mých kamarádů a všichni zpívali hodně štěstí, zdrááávííí. Hodně štěstí, zdááávíí, milý Chasíku. Will zatroubila na nějakou věc, která následně vyjela a udělala pisklavý zvuk. Jack fotil celou scénu, Ell připravovala nůž na dort a Ryan chytl Chase za líce a dal mu pusu, štípanou. Chase se začervenal, nevěděla jsem, jestli studem nebo vztekem, Ryana od sebe odtrhl a něco na něj hodil. Směšně si poposadil oslaveneckou korunku na vlasech, založil si paže na hrudi a našpulil uraženě pusu. Vypadal komicky, vlastně celá ta situace vypadala komicky. Jess vedle něj mu něco řekla, usmála se a drcla do něj. Chase se uvolnil, taky se nakonec usmál a viditelně si odfrkl. Takže Chase má narozeniny... a já o tom nevěděla. A nikdo mi nic neřekl.
Když jsem k nim kráčela, Chase krájel dort.
„Ahoj." Pozdravila jsem je překvapeně a oni se na mě se stejnými udivenými pohledy podívali.
„Co tady děláš?" podivil se Jack a Chase se zabořil do své židle, dělal, že tu není.
„Proč bych tu nebyla? A vůbec, nikdo mi neřekl, že má Chase narozeniny." Nejspíš jsem vypadala opravdu zmateně, jak jsem tam tak stála, připadala jsem si odstrčená.
„Nevěděli jsme, že přijdeš," obhajovala se Ell, „ale je dobře, že tu jsi. Dneska oslavujeme Chasovy narozeniny a jestli teda nakonec chceš, přidej se k nám."
Nevím, co mě udivovalo za dnešek nejvíc; jestli to, že jsem ztratila panenství a nevím o tom, to, že jsem nejspíš oficiálně začala chodit s Oliverem, to, že měl Chase narozeniny, to, že si mysleli, že nepřijdu (a proč si to mysleli), to, co Chase držel, anebo to, že se mi mí rodiče neozvali.
Hola, hola!
Taaaaak, prosím, nedělejte unáhlené závěry, ale příběh se nám začíná hodně zamotávat a já mám velké plány. Jak s Oliverem, Chasem, tak s ostatními. Takže se omlouvám, jestli to někomu připadá nudné, ale počkala bych si. Taky si myslím, že mě pár lidí za dnešní díl asi zamorduje, ale budu doufat... :D
A jak už říkám, nedělejte unáhlené závěry, to je vše, co k tomu řeknu J
Taky moc děkuju za voty, byli jsme 37. v romanci! <3 vlastně, za voty, komentáře (mimochodem, ty mi dělají ohrmnou radost a podporují mě v psaní!!!!), a i za Real <3
Miluju vás. :*
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Roman d'amour"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
