Vypadalo to tu, jakoby zde sídlil nějaký skřítek, který si lebedí v nepořádku. Představte si rozlehlý obchod, ve kterém to páchne po hnilobě a starém oblečení, k tomu bělovlasou paní sedící v křesle uprostřed celého nepořádku. Vnitřek měl oprýskané stěny a vypadal přesně tak, jak hlásal jeho zevnějšek. Oblečení tu bylo zavěšené na starých židlích, některé kousky byly ve staré skříni, která připomínala vchod do Narnie, anebo naházené v kartonových krabicích.
„Jdeme pryč." Hlesla jsem co nejtišeji a už jsem začala postrkovat Jacka a ostatní ke dveřím.
„Bonjour." Zakrákal za námi někdo. Pomalu jsem se otočila. Nebylo cesty zpět. Stará paní nás pozdravila a vstala ze svého houpacího křesla, přičemž kolem rozvířila prach. Fuj.
„Ehm, Bonjour." S výrazem lapeného zvířete jsem se přestala snažit o útěk. Za mnou se ozvalo dosti peprné klení, které vycházelo z úst namyšleného chlapce a já už kvůli trucu zamrzla na místě a rozhodla jsem se, že zde nakoupíme. I kdyby to mělo znamenat, že jediné, co tím dokážu, bude naštvat Chase. Už jsem říkala, že jsem tvrdohlavá?
„No," odmlčela jsem se a otočila se ke svým kamarádům, „můžete začít nakupovat. Jinak na ceny se nedívejte, platím já." Dodala jsem ve snaze odlehčit atmosféru. Nikdo se nezasmál, a tak jsem se toho chopila já. „Pardon, vím, že to není směšné, ale ty vaše výrazy stojí za to." Křenila jsem se.
„Tak jde se na to. Naše velitelka rozhodla." Spráskla ruce Will a vkročila do jámy lvové. „Třeba tu budou i hezké kousky." Zamumlala a prošla kolem stařeny s vlasy protkanými stříbrem. Stařena se zatvářila úlevně (asi jí sem nikdo nechodí, a tak byla ráda za nějaké zákazníky) a sedla si znovu do křesla, které začalo vrzat pod její vahou.
„To se mi líbí." Zabrblala jsem sama pro sebe a následovala ji. Všichni se rozešli do jiných směrů a probírali krabice. Viděla jsem za dobu hledání snad všechno - šály, saka, šaty, sukně, spodní prádlo, čepice, kalhoty, legíny, tepláky, kraťase, tílka, mikiny, svetry... Snad každé oblečení, ale na krabici s plavkami jsem ještě nenarazila.
„Bingo!" zasmál se z druhé strany místnosti Ryan, a když jsem se otočila, držel v rukou krabici. Dost malou krabici na to, jak hrdě se tvářil. Přešla jsem místnost směrem k němu. Vlastně jsme tam teď stáli všichni.
„Vysyp to na zem." Rozkázal Chase a Ryan poslechl. Když obsah krabice vysypal, ovanul nás smrad a já se rozkašlala kvůli prachu, který z krabice vyletěl. Skepticky jsem pohlédla na vysypané věci. Byla to ubohá hromádka plavek, které byly extravagantní. Hrozně moc. To by přece jen tak moc nevadilo, ale...
„Ty vole, vždyť to jsou všechno ženský plavky." Ryan upustil na zem krabici.
„Neříkej mi vole, ty vole." Ohradil se Chase. „Nejsem slepej. Co budeme dělat? Fuj. Ty plavky jsou nechutný." Chase si dřepl a vzal něco z hromádky. Vytáhl obří vrchní díl plavek. Ta podprsenka byla celá tygrovaná a na ramínkách jí visely malé tygří hlavičky (ty byly nejspíš z nějakého těžkého kovu). „Tak tu paničku, který tyto plavky nosila, bych chtěl poznat." Chase plavky zase odhodil a vstal.
„Co s tím uděláme? Vždyť to je nemožný, abychom... to je jedno. Nejsou tu plavky pro muže." Jack začal zmatkovat. Vlastně všichni kluci. Periferním viděním jsem spatřila, jak se Will, Jess a Ell potutelně usmívají.
„Jsou případy, kdy se z něčeho nemožného stane možné - stačí věřit, chtít a snažit se." Řekla jsem a pohlédla na každého zvlášť. Vysílala jsem nenápadné signály.
„Co tím myslíš?" zeptal se Ryan s obavami v očích. Asi něco tušil. Na chvíli jsem pohlédla na holky - ty se tvářily jako já. Což znamenalo, že myslí na to, na co myslím já.
„To znamená, že právě uděláme z toho tvého nemožného něco možné. Takže, Jacku, co jsi myslel tím, že to je nemožné?" zeptala jsem se ho a potlačovala smích. Jack zbledl, stejně tak i Ryan.
„Myslel tím, že není možné nebo podle tebe - je nemožné, abychom tvůj plán uskutečnili, protože tu nemají mužské plavky." Chase ze mě dělal blba. Shlížel na mě ze své výšky jako nějaký Všemohoucí. Zmetek jeden.
„Za prvé - vy potřebujete chlapecké plavky, ne mužské. Vždyť mužské by pro vás byly velké!" rýpla jsem si do Chasova ega, i když jsem pochybovala, že Chasovi by byly mužské plavky velké. „A zadruhé - máš pravdu. Takže teď pojďme dokázat, že je to možné. Je možné, abychom můj plán uskutečnili, i když nemáme vhodné prostředky." Mrkla jsem na holky.
„Jo. Takže, kluci, vybírejte. Přenecháme vám první výběr, ať jste spokojení, co nejvíc to jde." Jess pokynula ležérně rukou na hromadu s plavkami. Teď zbledl i Chase. Konečně to pochopil. Začal kroutit hlavou a zorničky se mu rozšířily.
„Ale ano." Přikyvovala jsem. „A můžeš si za to sám. Možná bych vás ušetřila, kdyby ses ke mně nechoval jako k člověku s inteligencí lachtana." Pokárala jsem Chase.
Chase teď nejspíš začal litovat toho, že někdy něco řekl a hlesl: „Ale já mám lachtany rád." Snažil se to napravit.
Pozdě.
xxx
„Merci." Zaplatila jsem za položky, které jsme zde nakoupili. Vlastně mě to stálo celkem dost - tolik, kolik bych platila za plavky v luxusním obchodě.
Před obchodem mě čekali ti zrádci. Nechtěli v něm být ani o chvilku déle, a tak mě tam nechali a uprchli na čerstvý vzduch. Stáli v polo-kroužku a upíraly na mě své pohledy. Nakvašené, uražené, nabručené, sebelítostné a nebo smířené se svým osudem. Musela jsem se usmát.
„Ty se směješ našemu utrpení?" založil si Chase ruce na prsou.
„Jo." Řekla jsem naprosto normálně. „A vy byste se měli smát taky." Poradila jsem té bandě nevděčníků.
„A proč? Kvůli čemu?" nechápala Ell.
„Proč? Ty snad potřebuješ nějaký důvod k tomu se zasmát?" zajímalo mě.
„To ne..."
„No tak vidíš." Zadostiučiněně jsem na ni pohlédla. Úsměv mi nevrátila.
„Ale když nepotřebuješ důvod se smát a směješ se, pak musíš pochopit, že nemám důvod brečet a brečím." Hlesla. Ztichla jsem. Nevěděla jsem, co jí na to říct.
Každý máme své problémy, kterými se zaobíráme tak, že pak přehlížíme problémy ostatních. Nemůžeme posuzovat, jestli problémy naše jsou horší než problémy lidí kolem nás.
Problémy nejsou horší ani lepší. Problémy jsou stejné, jen v jiných formách. Můžou být jakékoli a mohou se vyskytnout kdekoli. Můžeme si říkat, že bez nich by byl svět lepší, ale to bychom lhali. Svět by bez problémů nebyl lepší, ale horší. Protože když bychom neznali problémy, nevěděli bychom, jak je úžasné cítit radost a být šťastný. Nepoznali bychom jednu stranu mince, takže bychom nevěděli, že nějaká druhá strana existuje. Což znamená, že by radost nebyla nic. Neměla by takový význam, jaký má teď a nebyl by to už stav blaženosti, ale stav lhostejnosti. Stav nicoty. Radost by se proměnila v NIC a to jen díky tomu, že by tu nebyly záporné, tmavé emoce, které radost dělají radostí.
Je dobře, že je na světě tma, protože díky ní vynikne světlo. Bez světla bychom se ztratili ve tmě a bez tmy bychom oslepli ve světle. Ale ve tmě, v níž září světlo, můžeme přežít. Ba i víc - ne jen přežít, ale i žít. Snít. Dělat vše, co si zamaneme.
Světlo a tma. Tma a světlo.
Život a smrt. Smrt a život.
Konec a začátek. Začátek a konec.
...nekonečno...
Hola, hola!
Tak co říkáte na dnešní díl? Pořád vás to baví?
A co vy? Codíte do nějakých kroužků? Jestli jo, tak se mi pochlubte do jakých :)
Během příštího týdne vám odpovím namkomenty, protože budu mít víc času, tak se těším. Miluju vás a u dalšího dílu ahooj <3
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romance"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
