„Jsi v poh-? Prob- se, no tak." Doléhaly ke mně trhané zvuky, hlasy. Nerozuměla jsem každičkému slovu, ale domyslela jsem si význam vět-mám se probudit, a to hned. Snažila jsem se odlepit víčka od sebe, z části taky proto, že jsem netoužila po další facce, která mě měla probrat. Shrnuto a podrženo-bolelo mě celé tělo, každý sebemenší pohyb poukazoval na to, že mé tělo trpí a já se proto nehýbala. Do té doby, než mě začal někdo fackovat a řekl vzdálenému hlasu, ať zajde pro studenou vodu. Hned se má snaha změnila.
Zavzdychala jsem, jak jsem se ze své polohy, ve které jsem byla opřená neznámo o co, snažila zvednout. Má snaha přišla vniveč, a tak jsem zvedla ruce a promnula si oči. Tepalo mi za nimi a já si zmáčkla spánky.
„Ne, tu vodu odnes, už se probouzí." Slyšela jsem. Jedna dobrá zpráva-nepolejí mě studenou vodou.
„Ale prdlajs, trocha vody jí neuškodí." Ozval se vzdorovitý hlas, který nesnesl žádný odpor. Chase.
„Ne, myslím to vážně-" začal protestovat dívčí hlas, ovšem jako každý jiný člověk na této planetě, neměla ani tato osoba šanci proti Chasovi a jeho tvrdohlavosti.
„Áááá!" vykřikla jsem, když na mě dopadly litry studené, nehorázně ledové vody.
„Do prdele!" zaklela jsem. Hned jsem stála na nohou a třásla se jako ratlík. Rukama jsem si obejmula ledové tělo, rty se mi třásly. Alespoň jsem už měla odlepené oči od sebe. Naskytl se mi výraz na ten samý klub, ve kterém jsme byli doposud, ale nebyli tu ti lidi. Až na Chase a nějakou vysokou blondýnu.
„Ty jsi takovej magor, kamaráde. Vždyť se podchladí, ježišmarjá." Začala nadávat blondýna, začala si svlékat svetr a podala mi ho. Nejistě jsem se po něm natáhl.
„D-děkuju." Zakoktala jsem a svetr přijala.
A pak mi to došlo-Chase vypadal jako nějaký trestanec. Černé triko měl potrhané, vlastně z něj nezbylo skoro nic. Z kloubů mu prýštila krev, ret měl roztrhlý, ale to nebylo nic ve srovnání se zbytkem... Na obličeji, který byl celý umazán od krve, se vyjímal obrovský šrám. Polovinu obličeje měl napuchlou. A pak se kulišácky usmál.
„Měla jsi to vidět, normálně jsem ho sejmul! Prostě jsem ho přemohl! Ty vado, já jsem prostě dobrej. A hezkej. A silnej. Vymakanej. Chytrej. Neodolatelnej. Dokonalej. Každý by měl být jako já. Vlastně ještě jsem si vzpomněl, že mám dokonalý smysl pro humor a-" byl by dál pokračoval, kdyby ho blondýna nepřerušila.
„Samochvála smrdí. A už přestaň, nikoho to tady nezajímá. Nemusíme to vědět." Odsekla mu.
„To je pravda, protože vy to už víte. Každý, kdo mě potká, to musí zjistit-je to jasné na první pohled." Začal se zase chválit. A pak sklapl, protože jsem se svalila k zemi.
„Vidíš? Je jí zima!" spráskla ruce blondýna a přiřítila se ke mně, v očích mateřský pohled. Vlastně byla hezká- krátká sukně podtrhovala její štíhlé a dlouhé nohy a růžový top zase její pevné tvary. V té chvíli jsem jí záviděla.
„Už ti bude dobře, neboj. Mimochodem, já jsem Willow, říkej mi ale Will." Vřele se na mě usmála a čekala, až se představím. A já omdlela.
xxx
Tentokrát jsem ležela v teplých peřinách, vedle postele byl konferenční stoleček, na kterém ležel horký čas a nějaké pilulky.
„Vypij to." Naštvaný hlas se ozval vedle mě.
Chase ležel na mé posteli a díval se na mě, opřen o lokty.
„Mohl bys být milejší." Utla ho blondýna jménem Will a přiskočila ke mně.
„Tady." Podala mi tabletky a vodu.
ČTEŠ
10 Dní-(Virus)
Romance"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižený...
