Tara a youtuber

Tara a youtuber#70-Školní výlet- Chata

Wow! 1305 slov! Co to se mnou je?😂

-O týden později-

" Jste připravená, slečno Solková?" zeptal se pro mě známí hlas. V první chvíli jsem celkem váhala, ale na konec jsem jen jemně kývla na souhlas.

" Dobrá, jste si ale jistá, že je to již po druhé, a že bude minimální šance otěhotnět znova? Poprvé jste potratila, když jste měla autonehodu a dnes jdete na potrat." Proč mi to dělá ještě těžší? Tohle ne. Jasně, že si to uvědomuju! Tak proč mě prostě nevezmete na ten debilní sál a neuděláte to, co máte?

" Ano." Jedno slovo. Stačilo jen tohle prosté slovíčko a můj malý potomek zmizí.

.....

Přijela jsem domů a první co jsem udělala bylo, že jsem šla do sprchy. Byla jsem tam tak půl hodiny. Přemýšlela jsem, co když už nikdy neotěhotním?

-O 2 týdny a 3 dny později-

Už jen doufám, že mám všechno sbalené. Přísahám, že jestli si něco nechám doma, tam budu vraždit.

" Zlato! Musíme vyrazit!" Ježiš to vím taky!!

Vzala jsem kufry a donesla je ke dveřím. Obula jsem si botasky a vzala Charlieho do rukou. Vyšla jsem z našeho pozemku a následně vlezla na sousední. Zaklepala jsem a čekala, než se otevřou dveře.

" Ahoj." Objala jsem Jirku.

" Ahoj." Převzal se Charlieho a jeho věci prozatím položil na botník.

" Ještě jednou moc děkuji, že ho pohlídáš. Jsem ti za to hrozně vděčná. Objednala jsem ho na stříhání, ale měla volný jen tenhle týden, tak jestli budeš tak hodný a dovedeš ho tam. Nevím, kolik to bude stát, tak ti dám tohle a za zbytek mu kup hračky nebo něco prosím." Podala jsem mu peníze a on na mě koukal s otevřenou pusou.

" Kdyby se cokoli dělo, zavolej mi. Číslo na mě máš, takže klid. Už budu muset jít, takže kdyby něco volej a ještě jednou moc díky!" Objala jsem ho a pozdravila. Rychlé jsem vyšla od něj a šla pro kufry, které jsem následně naskládala do auta. Zamkla jsem dveře, zakódovala dům a nastoupila do auta.

Dorazili jsme ke škole a vyndali si kufry z auta. Dali jsme je do autobusu a přešli k tý naší partě.

" Ahoj." Pozdravili jsme najednou a já se se všema objala. Kluci si udělali nějaký ten svůj pozdrav. Nikdy jsem ho nepochopila.

" Nastupte si do autobusu, za 10 minut odjíždíme!" Zavolal přes celé parkoviště pan Houl, aby jsme ho slyšeli všichni.

Pomalu jsme se nasoukali do autobusu a sedli jsme si vedle sebe. Teda já si sedla na Honzu, aby jsme se do zadu vešli všichni. Snad mu to ty dvě hodiny nebude vadit.

Vyjeli jsme a já po necelých patnácti minutách usla.

" Šípková Růženko, vstáváme." Zašeptal mi Honza do ucha. Otevřela jsem oči a následně se protáhla. Nechtěně, ale opravdu nechtěně jsem se otřela o Honzy rozkrok.

" Jestli to uděláš ještě jednou, tak za sebe neručím. Jsem schopnej tě přetáhnout i tady. Přede všemi." Jakmile to dořekl, začala jsem se smát.

Vystoupila jsem z autobusu a žasla nad tou krásou. Obrovská chata přímo u jezera.

" Pojďte všichni jsem, aby jste mě slyšely." Všichni jsme pomalu šli k panu učiteli.

" Už jsem tu byl a je mi jasný, že ty a Honza budete chtít pokoj spolu. Jděte do posledního patra. Jsou tam tři pokoje. Tem přímo naproti schodům je nejhezčí a největší." Zašeptal mi Kuba do ucha a já se na něj usmála. Je super, že mi to řekl, můžu se tam rovnou vydat..