Tara a youtuber

Tara a youtuber#78- Čas všechno neřekne.

" Tohle, tohle všechno, je nádherné." Obdivovala jsem překrásný výhled na přírodu ze skal. " Vydržela bych se na to dívat celou věčnost." Pousmála jsem se.

" Tak to jsme dva." Zašeptal skoro neslyšně Kuba, sedící vedle mě. Otočila jsem se na něj. Jsem ráda, že jsme po dlouhé době zase přátelé.

"Hele," otočil se na mě a podíval se mi hluboko do očí." chtěl bych se ti omluvit. Za všechno. Za to všechno, co jsem ti udělal. Za to, jak jsem ti ubližoval, za to ponižování, prostě za všechno." Sklonil hlavu. Nejspíš, abych neviděla ty slzy, které se mu draly z očí. Přesunula jsem se blíže k němu a objala ho. Objetí mi opětoval.

" Kubo. Kdybych ti neodpustila, tak se s tebou nebavím. Tohle je minulost. Přestaneme myslet na minulost a začneme myslet na přítomnost. Zapomeneme na to." Pustila jsem ho a on se mi podíval opět do očí.

" Ani nevíš, jak moc jsem za tebe rád." Věnoval mi jeden z jeho upřímných úsměvů a stoupl si. Podal mi ruku a já ji přijmula. Postavila jsem se a oklepala ze sebe prach.

.....

" Hele! Mě do toho netahej! Já sem s ní jen pro tu barvu sjel." Smál se Jirka Honzovi, který má právě horní část hlavy nabarvenou na blond. " Za to může ta tvoje úžasná přítelkyně." Ukázal na mě prsem a já se zasmála.

" No dovol? Já?" Ukázala jsem na sebe prstem." Myslíš si, že já bych něco takového vymyslela sama?" Nadzvedla jsem obočí a překvapeně zamrkala.

" Prostě za to můžete oba!" Honza si nadzvedával blonďaté vlasy a jakmile to dořekl, se otočil na nás. " Nechceš s tím už skončit? Prosím."

" A s čím?" Vyšpulila jsem pusu.

" S tou rádoby válkou. Uznávám, vyhrála si, stačí? Můžeme skončit?" Všech osm párů očí v pokoji mě sledovaly a vyčkávaly na mou odpověď.

" S radostí." Políbila jsem ho.

....

" Nikdy jsem se nevyspala s někým v této chatě. S kýmkoli!" Prohlásila Lucka a škodolibě se na mě podívala. Ta mrcha totiž věděla, že mám jen poslední prst.

" Ty seš taková svině." Zasmála jsem se a ona mi poslala vzdušnou pusu. Co mě ale zarazilo je, že já s Honzou nejsme jediní, kdo dal prst dolů.

" Lauro?!" Nadzvedla jsem obočí a údivem otevřela pusu. V tu chvíli byla rudá až na prdeli.

" Tak mluv. Okamžitě!" Vyzvídala jsme všichni, až na jednoho, který se hry nezúčastnil. Tak už je to jasný.

Poté, co nám řekla, že nám to časem řekne, jsme ji nechali na pokoji. Asi po dalších dvou kolech jsme se ale zvedla a šla pomalu ke dveřím.

" Kam jdeš?" Zeptala se Adél a opět na mě koukali všichni.

"Jen si potřebuju promluvit." Otočila jsem se na Jirku a přimouřila oči. " S Jirkou." Řekla jsem chladně a on se jen zvedl a šel poslušně se mnou až na chodbu.

" Ano a ano." řekl hned jsem zavřela dveře. Nadzvedla jsem obočí a nechápavě na něj koukala. " Ano, vyspala se se mnou. A vím, že by ses mě teď zeptala ' A vy jste spolu?' tak ano." Usmál se a já údivem otevřela pusu.

" A kdy jste mi to jako chtěli říct?!" Vyprskla jsem a rozhodila rukama.

" Časem. Nechtěli jsme to teď moc řešit." V tuhle chvíli jsem mu chtěla jednu vrazit, ale objala jsem ho a s prostým ' Gratuluji' a slibem, že to nikomu neřeknu, se vrátila zpátky do pokoje.

Xxxxxxx

Ahoj všichni.

Chtěla jsem vám jenom říct, že jsem začala psát nový příběh s názvem My Bad Step Brother.

Tento příběh co nevidět skončí a já bych ráda s psaním pokračovala.

Takže bych byla ráda, kdyby jste si přečetli i MBSB 🙂 Je tam zatím jenom prolog. Ale nevím, jak často u něj budu vydávat díly..😏

Bye Sweathearts💖