Tara a youtuber

Tara a youtuber#34-Operace

"Pane bože Taro!!"zařval Jack,který ukazoval na auto jedoucí proti nám.A to je poslední co si pamatuju.Auto,které do nás narazilo rychlostí nejméně 130 km/h ,když předjíždělo nákladní auto před ním.

.....

-Pohled Honzy-

Stojím s holkami před školou a čekáme na Taru a Jacka.Už tu měli dávno být,tak kde jsou?!Z mého přemýšlení mě vytrhlo zvonění mého mobilu.Volá mi Victorie..

"Ahoj Victorie..Co se děje?"zeptal jsem se a slyšel jen pláč.Victorie brečí.Nikdy jen tak nebrečí tak proč teď?Tohle mi nejde dohromady..

"Honzo..Tara,auto,nehoda,já nemůžu.."co to řekla?!Tara měla autonehodu?!Ne,ne,ne,ne,ne!To ne!Kdy?!Proč?!Jak?!Mám sto chutí něco rozmlátit,začít brečet a opustit tento svět.

"Kde je?!!"řekl jsem rázně a mířil si to ke svému autu.Ano-mám nový.

"V nemocnici na Bulovce."řekla a já zavěsil.Holky mě doběhli a hned se ptaly co se děje.Řekl sem jim to a nastoupil do auta.

"Jedem s tebou!"řekla Laura a nastoupila i s holkama.Vyjeli jsme a nikdo nepromluvil ani slovo.Všiml jsem si,že holky v zadu brečí.Nedokážu si ani představit,co jí je,jak je na tom.Hrozně se o ní bojim.Co když to nepřežije?!Co když bude 10 let v komatu?Co naše dítě?!

Zastavili jsme před nemocnicí a hned do ní vběhli.Zastavil jsem se u recepce,kde seděla celkem mladá holka a koukala na mě jako bych se zbláznil.

"Kde leží Tara Solková?!"zeptal jsem se udýchaně a holky za mnou jen stály.Ta holka se na mě podívala a zapsala si něco do počítače.

"Je mi líto,nemohu vám to říct,nejste příbuzný.."řekla a ve mě vřel vztek.Měl jsem toho dost.

"Jsem její přítel,tak mi to snad říct můžete ne?!"řekl jsem nepříjemně a holka za pultem se na mě podívala se zdviženým obočím.

"Právě je na sále,přivezou ji na pokoj s číslem 365."řekla a věnovala se dál svojí práci.S holkama jsem se přemístil ke dveřím s daným číslem,kde už čekala Victorie.Šel jsem k ní a obejmul jí.

"Co se stalo?"zeptal jsem se,tentokrát už s brekem.Moje holka je na sále a operují ji.Tohle se nikdy nemělo stát.Je to hrozný pocit.Jako bych ztrácel půl svého života.

"Auto v protisměru předjíždělo náklaďák..Nevšimlo si auta,ve kterém seděla Tara s Jackem.Nabouralo do nich..Ten ,kdo do nich naboural na místě zemřel."řekla a všichni jsme se posadili na lavičku u dveří.

-O 3 hodiny později-

Je to snad věčnost co jsme tu.Před 5 minutami ji přivezli na pokoj,ale nechal jsem tam jít Victorii samotnou.Jack leží v pokoji vedle.Řekl jsem si,že zajdu alespoň k němu.Holky asi před hodinou odešli do školy.Už tak měli dost zameškáno.Vlezl jsem dovnitř a viděl Jacka ležet na posteli s hadičkami napojených na rukou.Sedl jsem si na židli vedle postele a koukal se na něj.Je to ten nejhorší pocit,co jsem kdy zažil,vidět kamaráda a svou holku na nemocničním lůžku v umělým spánku a po operaci.Seděl jsem tam ještě asi 10 minut a pak šel za Tarou.Victorie byla venku a čekala na mě.Řekla mi,že už musí do práce a odešla.Zhluboka jsem se nadechl a vstoupil dovnitř.Ležela tam.Má holka.V nemocnici.Rozbrečel jsem se hned co jsem zavřel dveře.Sedl jsem si na židli vedle lůžka a chytl jí za ruku.

"Co se to stalo?Proč?Měl jsem to být já,koho to srazilo..Ne ty.Teď sis mohla užívat a ne ležet tu jen v umělým spánku."mluvil jsem spíš sám pro sebe..

"Je to KRETÉN!!"zařval jsem a sklopil hlavu.Brečel jsem.Stále a pořád dokola.Do pokoje přišel doktor.

"Dobrý den"řekl a podíval se do svých papírů.

"Dobrý.."řekl jsem a koukl na Taru.

"Bude v pořádku,nemějte obavy.Do hodiny by se měla probrat."řekl zapsal si něco do papírů a chtěl odejít.

"D-doktore?"

"Ano?"zeptal se a odložil si papíry.

"A co..no..naše dítě?"zeptal jsem se a podíval se na břicho Tary.

"Pane,je mi líto,ale jestli byla těhotná,tak teď už určitě není."řekl s lítostí v hlase,vzal si papíry a odešel.Ne!Prosím!Že to není pravda!Nesmíme o něj přijít!!!

Seděl jsem tu další hodinu a stále brečel.Tara cukla rukou a pomalu otvírala oči.Ona se probouzí!Díky bohu!!

-Pohled Tary-

Probudila jsem se a nevím kde.Nehorázně mne bolí břicho a hlava.Vedle sebe se pokouším rozeznat postavu,kterou vidím rozmazaně.Po chvíli se mi vidění zaostří a já vidím Honzu.Jak dlouho tu už je?Stisknu mu ruku a on se na mě podívá.I přes zarudlé a nateklé oči,vidím,že se usmívá od ucha k uchu a je hrozně šťastný.

"Ahoj.."řekla jsem a usmála se.

"Ahoj lásko.."řekl a pohladil mě po hřbetu ruky.

"Můžžu se tě na něco zeptat?"zeptala jsem se opatrně.

"Na cokoli.."řekl a podíval se mi do očí.

"Mi už mimi nemáme,že ne?"řekla jsem,i když jsem do předu věděla odpověď.Zakýval hlavou v nesouhlas a já se rozbrečela.

"Zlato,neplač..bude hodně šancí,kdy si uděláme další.."řekl a utřel mi slzy.

Do pokoje přišla sestřička a řekla nám,že návštěvní hodiny končí.Rozloučila jsem se s Honzou a odešel.Ještě než odešla sestřička jsem jí zastavila.

"Ehm..můžete mi prosím říct,kde leží Jack Gillinsky a jestli je v pořádku?"zeptala jsem se a sestřička se usmála.Mohla být tak o 2 roky starší..

"Leží,vedle na pokoji a je v pořádku."řekla sestřička a přešla ke mě.Urovnala mi peřinu a usmála se.

"Vypadá to,že se budeme setkávat častěji..Já jsem Emma"řekla a usmála se.Měla dlouhé blonďaté vlasy a boty na jehlách.

"Tara,těší mě..A děkuji,že jsi mi to řekla.."

"Nemáš za co..Kdyby něco,tak zazvoň a já přijdu.."řekla a usmála se.

"Dobře,děkuji,zatím"řekla jsem a Emma odešla.Lehla jsem si a za chvilku usnula.

xxxxx

Ahoj lidíí <3 Neumřela jsem a sem tu zpět!je tu další díl a vím,že mě teď minimálně 1/3 bude nenávidět za to,že mimi není..Omlouvám se no..Život někdy není lehký :D