Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 8 - Kůň snů✔️

Když trénink skončil a trenérka Natalie poslala všechny krokovat, obrátila se na mě. „Ahoj Mellanie, ráda tě vidím. Celkem zábavný trénink, co?" řekla se smíchem. Přikývla jsem a zasněně jsem se zadívala na překážky. Kéž bych taky mohla skákat. „Charlie říkal, že jsi prý taky dříve jezdila a celkem dobře. Víš, kdybys chtěla, mohla bys..." Natalie nedokončila větu. Zarazila jsem ji zvednutím ruky. Zavrtěla jsem hlavou a napsala jsem jí na papírek omluvu. „Já to chápu," řekla, „koně jsou výjimečná stvoření a věřím, že toho tvého nemůže žádný jiný nahradit, ale byla by škoda, připravit se o příležitost. Každý kůň tě udělá nejen zkušenějším jezdcem, ale také lepším člověkem."

Odešla jsem do chovné stáje. V jednom z boxů byla kobyla s roztomilým hříbátkem. Mohlo mu být maximálně pár dní. Hříbě se nejdřív trochu bálo, ale pak prostrčilo čumák mezi dřevěnými prkny a olízlo mi ruku. To je tak skvělé. Chtěla bych mít vlastní hříbátko. Prošla jsem celou stájí, ale v žádném jiném boxe už hříbě nebylo. Jen pár březích klisen. V kruhovce za stájí byl zrovna Charlie. Na vodítku držel koně a chodil s ním dokola. Ale to nebyl jen tak nějaký kůň. Byl to ten nejkrásnější kůň, kterého jsem kdy viděla. Vypadal, že je ještě dost mladý. Nesl se vznešeně, jako arábek a nohy zvedal vysoko. Jeho zbarvení bylo zvláštní. Měl bílé tělo s hnědou hlavou a s dlouhou lysinkou. Po těle měl různě velké, nepravidelné hnědé fleky. Zastavil se a zvučně zařehtal, až mě zamrazilo. V tu chvíli jsem i zapomněla na stesk po Perle.

Charlie si všiml mého vyjeveného zírání a řekl: „Líbí se ti? Jmenuje se Rainbow a je to dvouletý hřebec. Krásné zbarvení, že?" Já jsem jen omámeně přikývla. Bezmyšlenkovitě jsem přelezla ohradu kruhovky a pomalu jsem k němu přišla. Opatrně jsem natáhla ruku a dotkla jsem se bílé srsti na jeho ušlechtilé hlavě. Rainbow se mi podíval do očí. Jen jsem tam tak stála a povídala jsem si s ním beze slov. Charlie mne celou dobu pozoroval, ale nevypadalo to, že by si o mě myslel, že jsem blázen. „Jeho otec byl plnokrevník. Jeden z nejlepších skokanů v okolí. Jeho matka je taky strakatá, to po ní dostal takovouhle barvu. Můžu ti ji pak ukázat." řekl Charles. Byla jsem naprosto okouzlena krásou tohoto hřebečka. Ještě nějakou chvíli jsem seděla na plotě a sledovala jsem, jak s ním Charlie pracuje na lonži. Z hřebečka sálala taková síla!

Když skončil a odváděl Rainbowa do stáje, dostala jsem hroznou žízeň. Rozběhla jsem se proto ke svým věcem. Po cestě jsem ale potkala mou nevlastní sestru. Sonata mi zastoupila cestu a vyhrkla na mě: „Co ty tady děláš?" Promiň, ale nerada bych se dostala do dalšího konfliktu. Pohodila jsem hlavou a rozhodla jsem se, že si jí prostě nebudu všímat. Obešla jsem ji a vydala jsem se rovnou do klubovny. „Vyčisti mi to sedlo pořádně, Sindy! Ať se blýská!" zaznělo ze sedlovny. Zarazila jsem se uprostřed chůze. Cosi mě přinutilo otevřít dveře od sedlovny a vejít právě tam.

Uvnitř seděla na židli „pravá blondýna" a textovala si na mobilu. Vedle seděla na zemi drobná černovláska a drhla houbičkou značkové sedlo. „Omlouvám se, budu se víc snažit, Alex," špitla plachým hláskem a ještě víc se přikrčila. V tom mě „pravá blondýna", teda Alex, zpozorovala. „A ty seš kdo?" zeptala se nevrle. Zatnula jsem pěsti a chystala jsem se odpovědět jí něco, co by ji uzemnilo. Jenže jsem jen otevřela pusu a naprázdno vyfoukla vzduch. Alex vyprskla smíchy. Tohle bylo strašné. Nemohla jsem se bránit, nemohla jsem říct vůbec nic.

Chtěla jsem odejít pryč, ale nohy jakoby mi přimrzly k podlaze. Cítila jsem pálení v očích a věděla jsem, že jestli se před ní rozbrečím, budu za totální trosku. V poslední chvíli mě někdo vzal kolem ramen. Když jsem otočila hlavu, málem jsem dostala infarkt. Vedle mě stála Sonata. Vykulila jsem na ní oči. Věnovala mi významný pohled a nahodila úsměv tak zářivý, až z něj bolely oči. „Tohle je moje nová sestra Mellanie. Taky umí jezdit, a beztak líp než ty, abys věděla. A stejně jako já nemluví s lidmi, co tak hluboko pod úrovní, jako jsi ty." řekla medovým hlasem. Teď Alex sklaplo. Smích jí dočista přešel.

Sonata mě postrčila ven ze dveří. Na chodbě mě pustila a řekla: „Nemáš za co. Ne, že bych zrovna oplývala sesterskou láskou, ale tuhle káču naprosto nesnáším. Je to nejnafoukanější člověk pod sluncem." Ještě jsem nestihla všechno pobrat, takže jsem na ní koukala jako na zjevení. „Ale nemysli si, že jsme teď nejlepší kamarádky, jasný?" pohrozila mi, i když trochu žertovně, a odkráčela. Odešla jsem do klubovny, která sloužila i jako šatna. Seděli tu zbylí jezdci a vzrušeně se bavili o dnešním tréninku. Když jsem vešla, všichni ztichli a podívali se na mě. Zrudla jsem až po uši, hlavně pod pohledem obou kluků. Nevěděla jsem, co mám říct. Vlastně jsem ani nevěděla, jak bych mohla něco říct.

Přejížděla jsem v tom trapném tichu všechny pohledem a zastavila jsem na fialových vlasech štíhlé dívky. Usmála se na mne a řekla hřejivým hlasem: „Ahoj, jsi tu nová?" Přikývla jsem. „Já jsem Emily, tohle jsou Britta, Fill a Sky," pokračovala fialovovláska. Něco se jí zalesklo na spodním rtu. Došlo mi, že to je piercing. Wow! Je krásná a zdá se i milá. Všichni čtyři vypadali celkem fajn, i když Fillovi hrál na rtech ten drzý, rebelský úsměv. Mohlo jim být asi tak čtrnáct nebo patnáct, stejně tak jako mně, akorát Britta vypadala o něco starší. Po chvilce trapného ticha, které zaplnilo celou místnost, mi došlo, že jsem se ještě nepředstavila.

Než jsem stihla zpanikařit, záchrana přišla dveřmi, skrze Charlese. Stoupl si vedle mě a všechny pozdravil. „Tak tohle je má dcera, Mellanie. Taky miluje koně a dřív i jezdila. Dost možná se tu s ní uvidíte častěji," řekl Charlie a ještě dodal, „a mimochodem, buďte na ni hodní, protože ona kvůli osobním důvodům nemůže mluvit." Když to vyslovil, viděla jsem, jak se výrazy obou dívek změnily. I kluci vypadali trochu překvapeně, přestože od Tobbyho už se o této skutečnosti dozvěděli. Jako první se vzpamatovala Emily. „To nevadí," řekla, „vítám tě v naší stáji, Mellanie." Hned mě naplnil pocit dávno ztracené naděje. Už jsem ani nedoufala, že ji někdy znovu získám.

.....................................................................................................................................

No, znovu se potkáváme na konci další, tentokrát už 8. kapitoly:) Děkuju, že můj příběh čtete a doufám, že se vám stále líbí. Můžete zanechat *vote* či koment a

-zatím ahoj příště-