Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 50 - Hříbě se kamarádí

Další dny jsem však neměla možnost se Emily omluvit. Celou středu se mi cíleně vyhýbala, dokonce jela po škole jiným autobusem. Zbytek týdne už se neukázala. Hádám, že je nemocná. Všechny informace o ní mám od Kriss, se kterou se po naší hádce začala víc bavit. Nebo se s ní aspoň baví víc, než se mnou.

Ale rozhodla jsem se, že se někomu svěřím. Prostě musím, a kdo jiný je vám po boku (kromě koně), než vaše milovaná sestra. Vyhledala jsem ji jeden večer a vyrušila jsem ji od učení. Sedla jsem si na její koberec v pokoji a začala jsem si jí vylévat srdíčko přes messenger zprávy.

„Hele, myslím, že ty i Emily jste reagovaly přehnaně. Měla bys s ní promluvit," řekla Sonny. Po krátké odmlce pokračovala se značnou dávkou vzteku v hlase: „Ale ta Kriss, to je teda potvora! Vůbec jsem nevěděla, že si začala něco se Skyem. Ta uvidí, až já ji potkám!"

Nemělo cenu vysvětlovat, že Kriss vlastně neudělala nic špatného. Já přece Skye nevlastním. Ale na druhou stranu bylo příjemné, když za mnou někdo stál a stavěl mě a moje problémy do středu veškerého dění. A připouštím, že jedna část mne doufala, že Sonny bude na Kriss naštvaná.

...

Ve čtvrtek jsem absolvovala trénink se Sonny. Neříkám, že byla špatná trenérka, jen měla jiné metody a vyjadřovací způsoby, než Sky. Zatímco on mi nejdřív všechno v klidu vysvětlil, ona aplikovala metodu „Učení za pochodu". Bylo to obtížnější, protože jsem se musela soustředit na koně, na jízdu i na její hlas, který mi zadával pokyny.

„Mell, ty mě neposloucháš!" stěžovala si Sonny, když jsem po několikáté neudělala cvik hned. Tak pardon, ale když mám diagonálně změnit směr tak snad dává rozum, že pojedu z rohu. A když mi to řekneš teprve, až když ten roh projedu, tak už toho koně asi otočit nestíhám logicky! Odfoukla jsem si pramínek vlasů z obličeje a v dalším rohu jsem si směr změnila.

Když mi konečně dovolila, povolit otěž a uvolnit se, málem jsem sklouzla ze sedla. Nohy mě bolely a pot ze mě jen valil. Ta mi teda dala zabrat. A to jsem si myslela, že tréninky se Skyem jsou dřina. I Rianna byla víc zpocená než obvykle. Šla jsem s ní vykrokovat na naši oblíbenou polní cestu.

...

V pátek ráno jsem stěží vstávala z postele. První pokus, neúspěšně. Druhý pokus, praštila jsem se loktem o noční stolek. Třetí pokus, úspěšné postavení se na nohy, následované zhroucením se na koberec. S opěrnou pomocí skříně jsem se zvedla a začala se chystat do školy. Bolel mě snad každý sval od pasu dolů. Moc díky sestři...

Emily opět nebyla ve škole, tím pádem jsem svou omluvu musela už po několikáté odložit. Hodiny jsem proseděla sama a s nepřítomným výrazem. Naštěstí se jen málokdy stalo, by mě učitel vyvolal. Co bych mu taky mohla říct? Těžko budete zkoušet někoho, kdo nemluví, jinak než písemně.

Potom, co jsem do sebe dostala pár soust nedovařených těstovin s podivnou hnědou omáčkou, jsem se dobelhala k autobusové zastávce. Když jsem zahlédla mé kamarády, mávající na mě, hned mi to vykouzlilo úsměv na tvářích. Sonny s Fillem se drželi za ruce. Sky mě pozdravil a šeptem ke mě prohodil: „Můžeš mi vysvětlit, jak se tohleto stalo?" Rukou nenápadně pokynul k zamilované dvojici a ušklíbl se.

Zasmála jsem se. Jó, to bych ráda věděla. Ještě nedávno se nemohli vystát. Dělali si naschvály a křičeli na sebe v autobuse. A najednou...jsou ten nejdokonalejší pár pod sluncem. Tohle zkrátka a dobře nedokázal vysvětlit nikdo.

Ve stáji byl klid. Vlastně jako vždy, když tu není Alex s Brittou. Arona ani Kriss jsem neviděla. Natalie nás poslala pro koně, že prý musí ještě něco vyřídit, takže je máme nachystat a počkat než se vrátí. Rianna byla čistá hned. Přiznávám, že jsem ji možná trochu odflákla, ale dnes je den, kdy se náš nejnovější přírůstek, jednotýdenní hříbě Friday, poprvé seznámí s dalšími hříbaty. A já to rozhodně nechci prošvihnout.

Charlie oddělil část nepoužívané pastviny, aby tam mohl pouštět malého hřebečka s jeho maminkou. Friday byl venku už několikrát, ale vždy byl ve výběhu jen sám s Fionou. Dneska vybral Charlie ze stáda klisen s hříbaty ty dvě nejmírnější klisny, aby dělali palomino-dvojce společnost.

„A-hoj," pozdravila jsem Charlieho a nakoukla jsem do boxu, u kterého právě stál. „Nazdar Melli, přišla ses podívat, jak si prcek bude dělat první kamarády?" zasmál se a dal mi pusu na čelo. Přikývla jsem a natáhla jsem ruku k hříbátku. To ji očuchalo, olízlo a potom začalo divoce hrabat kopýtkem do slámy. Jéje, tady už chce někdo ven.

Pomohla jsem Charliemu odvést do „VIP pastviny" ty dvě klisny s jejich hříbaty. Hříbátka byla jedna z nejmladších, co se narodila tento rok a obě to byly kobylky. Charlie tvrdil, že na malého Fridaye budou mírnější a snad i hodnější, než hřebečci.

Když jsem dovedla na vodítku Fionu do výběhu, bylo vidět, jakou má radost, že má konečně nějakou rozumnou společnost. Na klisny hned zaržála a ony jí odpověděly stejným pozdravem. Friday si všimnul dalších koní a na okamžik zaváhal. Šlo poznat, že si není jistý, jestli nejsou nebezpeční.

Nakonec se však nechal přemluvit a vběhl za mámou do výběhu. Nejdřív se schovával za Fionin zadek a jen nenápadně pokukoval po hříbatech. Po chvíli ho však zvědavost přemohla a začal se přibližovat k malé hnědé kobylce. Navzájem se očuchávali a pak Friday z ničeho nic poskočil a znovu se schoval k mámě.

Bylo komické sledovat, jak se malý palomino seznamuje. Připomínalo mi to film o Bambim, jak se malý koloušek poprvé setkal s Filli. Prostě kouzelně roztomilé.

.....................................................................................

Takže mí věrní čtenáři, dlužím vám omluvu, že kapitola vychází až dnes. Asi si říkáte že jsou prázdniny, tak mám dost času se flákat, ale popravdě jsem byla středa, čtvrtek pryč a dnes dlouho ve stáji:)) doufám, že to pochopíte...děkuju<3

-zatím ahoooooj-