Zdravím, užijte si další kapitolu:)
....................................................................................
Hmm, fakt by mě zajímalo, co Fill potřebuje zrovna ode mě. Kývla jsem a Fill vešel pomalu za mnou do boxu. Sesunul se podél dřevěné stěny do slámy, vložil si obličej do dlaní a vydal ze sebe podivný sténavý zvuk. Rodící pštros? Jo, asi k tomu bych to přirovnala. Musím se chtě nechtě uchechtnout. „Koukni Mell, potřebuju od tebe pomoct," kníknul smutným hlasem a podíval se na mě.
Na chvíli jsem se přestala mazlit s kobylkou, abych mohla věnovat plnou pozornost tomu uzlíčku neštěstí. Sedla jsem si vedle něho a naznačila jsem mu, ať mi vysvětlí, co potřebuje. „Hele, mám... mám rád Sonny. Ehm... líbí se mi už delší dobu," začal a já okamžitě nastražila všechny (dvě xD) uši. Konečně nějaké zajímavé téma.
„Je to skvělá holka, ne, že bys třeba ty nebyla, ale ona je, no prostě... výjimečná," řekl s lehkým úsměvem a roztomile se začervenal. Pak mu ale úsměv zmizel a vystřídal ho smutek. „Víš, celej den se motá jen kolem toho zrzavýho kluka. Nejsem nějakej žárlivej, nebo tak, ale je mi z toho na nic," povzdechl si a já dostala chuť toho chudáčka obejmout.
Položila jsem mu dlaň na rameno a mírně ho stiskla. „Mell, ty jsi její sestra, teda skoro, a znáš ji líp než kdokoliv. Myslíš, že jí to mám říct? Co když to ona cítí jinak? Mám strach..." zašeptal Fill. To budeš muset prostě risknout kámo. Takovej už je život. Podívala jsem se mu zpříma do očí a věnovala jsem mu chápavý úsměv.
V tu chvíli Fillovi cinkl mobil. Copak to je? Á, zpráva ode mě. Hihihi. Fill rozkliknul ikonku a vyskočila na něj zpráva, kterou jsem právě odeslala: 'To si piš, že tě má ráda. Takže makej, než ti ji vyfoukne ten náfuka.' Fill se trochu nevěřícně zasmál a s úlevou si prohrábl hnědé krátké vlasy. „Díky Kočko, tak já to teda risknu," řekl a vytratil se ze stáje. Hmm, ti dva by spolu byli vlastně docela roztomilí! Tak, teď snad budu mít chvilku klidu jen pro sebe.
Jenže Vůbec. Jen co se z mé blízkosti vytratil jeden, objeví se tu další. „Nazdar Mell, jen jsem ti chtěl poděkovat i za ségru," řekl Aron, který se mi záhadně zjevil za zády. Pomalu jsem se otočila. Naštěstí už má zas tričko. A ne, rozhodně jsem nechtěla říct bohužel. Ani o tom neuvažuj! Mávla jsem mu rukou na pozdrav. „Víš, bylo to od tebe fakt statečný, jaks je vyvedla z toho lesa," povídá Aron dál a nenápadně se ke mě přibližuje, „hele, jsi skvělá. Přijde mi, že jsi jiná, než většina holek, co znám. A taky se mi lí..."
Jeho slova byla přerušena náhlým smíchem a vzápětí už u nás stála má milovaná fialovovlasá kamarádka. „Hej Mell, mám ti říct... počkat, neruším vás náhodou?" řekla a přejela nás oba pobaveným pohledem, protože já byla v tu chvíli rudá jak rajče a on jak... no, rajče na druhou. Rychle jsme oba zamumlali: „Ne-e." Aron se pak rozloučil, že už musí jít a opustil nás. „No, mám ti jen vyřídit od Sonny, že za chvilku vyráží pěšky domů a já taky, jestli jdeš s náma?" Přikývla jsem, naposled jsem se rozloučila s Riannou a odběhla jsem si pro věci.
Emily se od nás oddělila, protože bydlela v centru, zatímco náš dům stál úplně na kraji našeho městečka. Takže teď jsme kráčely se Sonny bok po boku a obloha už byla téměř zaplněná hvězdami. Chtěla bych nějak nenápadně zavést řeč na téma 'Fill'. No, tak to bude těžký, když prakticky nemluvím.
Vytáhla jsem si z kapsy mobil, nastartovala Messenger a už to jelo. 'Co si myslíš o Fillipovi?' zněla moje první zpráva. Sonny si taky vytáhla z kapsy mobil. Zvedla jedno obočí (to jsem vždycky chtěla umět) a podívala se na mě skepticky. „Podle mě je fajn. Známe se už od šesté třídy," odpověděla po krátkém přemýšlení. Sice vím, že se to snažila zakrýt, ale zasněně si vzdychla a zamrkala. Tak tady to jiskří! „A co tě to vůbec zajímá?" zeptala se mě ne moc příjemným tónem. Pokrčila jsem rameny. 'Aron je docela hezkej, co?' psala jsem dál. „Hmm..." Sonny vydala neurčitý zvuk a přidala do kroku. 'Líbí se ti?' nenechávám se odbýt. Sonny si prohrábla své zlaté vlasy a znovu si povzdechla, ale tentokrát trochu jinak.
„Hele je to složitý Melli. Aron je v pohodě, ale přijde mi trochu protivnej. Navíc, všimla jsem si že já nejsem ta, nad kterou slintá," řekla a věnovala mi významný pohled. Co tím myslí? Líbím se mu snad já? JÁ?! Tak to vůbec. Nejsem zrovna kráska a kromě toho, jeho určitě zajímají starší holky, než jsem já.
Když jsme se konečně dostaly domů, rozhodla jsem se, že napíšu Skyovi. Potom jsme si sice chvilku chattujeme, ale moc nadšená jsem z toho nebyla. Všechny zprávy se točily kolem něj. Jak je to u moře super, že s tátou podnikají ty nejlepší akce a tak dále, a tak dále. Ne, že bych za něho nebyla ráda, ale mohl by se aspoň zeptat, jak se mám já. Taky si tam prý našel spoustu kamarádů. Jen jsem ty zprávy nedbale přejela očima. Hrklo v mě, až když zmínil dívčí jméno. Michelle. Nedala jsem na sobě nic znát. Nenápadně jsem převedla konverzaci na tu holku a snažila jsem se toho z něj vytáhnout co nejvíc. Ke své smůle jsem zjistila, že to není žádná stará, tlustá recepční, jak jsem doufala. Podle popisu je to dokonale opálená blondýna jeho věku. A navíc má prý francouzský přízvuk. Pche! Snažila jsem se poté navázat na předchozí téma, ale to už se bohužel nepovedlo. Sky mi začal nadšeně vypisovat o výletu, který s Michelle a s jejími rodiči podnikli...
Najednou už mi Sky ani trochu nechybí. Ať si tam s tou nánou třeba zplesniví. Byla jsem rázem tak naštvaná, že jsem mu ani nepověděla o dvojčatech a o tom, jak jsem dnes pomohla Kriss. Ještě se mě zeptal, jak se má jeho kobylka Cherry, ale na to už jsem mu neodpověděla, protože jsem se co nejrychleji vydala směrem ke schodům do přízemí. Vrhla jsem se ze dveří ven na zahradu, kde mě ovanul překvapivě studený vítr. Otřásla jsem se a několika rychlými kroky jsem se dostala k ohradě poníků. Obejmula jsem oběma rukama Coffeeho chundelatý krk a nechala jsem slzy volně téct. Tak já si tu po něm stýskám, zatímco on si užívá s nějakou pěknou blonckou. To byl zase den...
..................................................................................
Snad se vám dnešní kapitola líbila:) navíc jsou PRÁZDNINY!!! Ještě dnes odjíždím na chatu kde určitě není internet... fakt moc se omlouvám, ale DALŠÍ KAPITOLA bude až ve STŘEDU :(( no, snad to přežijete:D
Jako vždy mi radost udělají *votes* a komentáře od vás<3
-zatím ahoooj-
ČTEŠ
Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|
Adventure-PROBÍHÁ KOREKCE- Mellanie je statečná čtrnáctiletá dívka, která miluje koně. Jednoho dne se však setká s tragickou nehodou, při které přijde o oba rodiče a je natolik otřesená, že ztratí i řeč. Musí se odstěhovat pryč, daleko od své milované stáje...
