Sky vytáčel číslo a já napjatě čekala poblíž. Najednou se v telefonu ozval mužský hlas. „Ahoj tati," začal Sky, „já vím, málo času, ale tohle je vážně důležité." Potom Sky svému otci vylíčil vážnost situace a taky navrhl své řešení, jež by mohlo tuto situaci dokonale vyřešit. „Tak tě prosím, mohl bys za toho koně zaplatit? Ta paní by ti to splatila do poslední koruny," řekl Sky tím nejprosebnějším hlasem. Hlas na druhé straně na chvilku utichnul. Srdce mi bilo tak hlasitě, že ho musel slyšet i ten chlap na pódiu. Sky na tom nebyl o nic líp. Přešlapával z nohy na nohu a nervózně si prstem kroutil pramínky vlasů. Potom konečně přišla nějaká odpověď. Sice jsem tomu hlasu nerozuměla, ale podle Skyova výrazu to nebyla zrovna dvakrát dobrá zpráva.
„Ale tati... Proč ne?" zeptal se plaše a lesk v jeho očích mírně pohasnul. Hlas zněl už o něco naštvaněji a stejně tak i můj kamarád. „To je mi fuk! Proč nemůžeš jednou udělat něco pro druhé?! Pořád jen ta tvoje blbá práce!" zařval Sky do telefonu a spodní ret se mu rozklepal. Tentokrát už začal křičet i jeho otec, což ale Skye ještě víc vytočilo. „Tak pardon, že jsem ti na obtíž! Vy na mě nikdy nemáte čas, asi byste byli radši, kdybych se vám vůbec nenarodil!" tak zněl poslední Skyův výkřik, než típnul hovor a mrsknul mobil do trávy. „S... kyi!" volala jsem za ním, ale nebylo to nic platné. Sky se rozběhl pryč ulicí, ve které stála dodávka, kterou jsme přijeli, a rukama si zakrýval tvář.
Musím za ním. Vrátila jsem se urychleně ke zbytku. Všichni se vyptávali, kde je Sky, co měl vlastně za nápad a jak dopadl. Ve spěchu se mi podařilo jim vysvětlit, jak se věci mají. „Dobrá, běž za ním Mell, my tu počkáme do aukce. Snad není ještě vše ztraceno," rozhodl Charlie konejšivým hlasem a pohladil mě po vlasech. Na nic jsem nečekala. Otočila jsem se a vydala se stejným směrem, jako předtím Sky. Nezná to tu, tak snad nepůjde nikam daleko. Najednou jsem se zastavila a pohled mi padl na jeho mobil, pohozený v trávě. Potom mu ho vrátím. Zvedla jsem ho, dala si ho do kapsy a vydala jsem se najít svého kamaráda. Vlastně nejlepšího kamaráda.
V ulicích nebylo moc lidí, nato že bylo středeční odpoledne. Ale musela jsem uznat, že Santa Clarita je pěkné město. Sice na naše městečko to nemá, ale rozhodně lepší, než ten zapadákov, kde jsem bydlela dřív. Zahloubaná do svých myšlenek jsem přejížděla pohledem každičkou část ulice a hledala jsem vysokého, černovlasého kluka. Kdybych si tak aspoň pamatovala, co měl na sobě. Najednou jsem uslyšela zapískání. Takové to hvízdnutí, když kluk uvidí holku, co má fakt velká prsa a žádnou soudnost. Nebo tak podobně. Kluci u nás ve škole tak občas pískají na nafoukanou slečnu Alex nebo na Sonny, obě jsou to totiž docela pěkné blondýny. Dokonce i na mě tak párkrát někdo hvízdnul. Nechápu, jak by si mohli myslet, že mi to lichotí... asi jim šplouchá na maják.
Zdroj toho nanejvýš otravného zvuku byl náhle přímo přede mnou. Na schodech nějakého domu seděla parta kluků. Takoví ti nagelovaní frajírci, co si myslí, bůhví jak nejsou drsní. Jezdí na skateboardu a domnívají se, že jsou snem každé holky. Wow, tenhle druh blbců se vyskytuje fakt všude. Naše škola je jimi prolezlá. Popravdě, i Fill k tomu občas nemá daleko, ale pak sedne na koně, čímž napraví svou reputaci. Upřela jsem pohled přímo před sebe a prošla jsem okolo nich bez sebemenšího náznaku zájmu. Vysoký blonďák, s obličejem plným pupínků, asi jejich „kápo", vyskočil hbitě na nohy a postavil se přede mě. Tím mě donutil se zastavit.
„Čau kotě, tebe jsem tu ještě neviděl, ztratila ses?" zeptal se slizký hlasem. Podívala jsem se mu zpříma do tváře, přivřela jsem oči a zavrtěla hlavou. „Ale, ale, taková pěkná číča jako ty by se neměla toulat po městě sama. Můžeme dámu doprovodit, kdyby chtěla," navrhnul mi slizoun a mrknul na mě. Fuj tajbl. Znechuceně jsem se otřásla a rukou jsem ho odstrčila. Musím přece najít Skye a nemám čas a popravdě ani chuť, vybavovat se tu s nějakýma pubertou posedlýma troubama. „Copak ty už nás chceš opustit?" zeptal se další z kluků, který se nějakým záhadným způsobem najednou ocitl vedle mě. Prohlížel si mě tmavýma očima a mě to bylo čím dál tím nepříjemnější.
PLESK! Co to bylo? Co to sakra bylo?! Blonďák mě v nestřežené chvíli plácnul přes zadek. Teď stál opodál a společně se svými idiotskými kamarády se řehtali na celé kolo, zatímco ve mě to vřelo vzteky. Takoví nedospělí debilové, co si myslí, že jim všechno projde, a že si všechno můžou dovolit, mě vytáčí nejvíc. Zamračila jsem se a rázným krokem jsem přišla blíž k tomu, co to udělal. „Copak? Slečna se zlobí?" zahýkal v záchvatu smíchu. Jo, zlobí! PLESK! Tentokrát jsem to byla já. Vlepila jsem tomu klukovi pořádnou, ale fakt pořádnou facku, až mě z toho ruka začala pálit. Ten blonďák jen zaskučel a zmateně odskočil stranou. Smích vás přešel, co hoši? Všichni v tu chvíli akorát stáli a šokovaně koukali na rudý otisk mojí ruky na tváři jejich vrchního velitele.
Se spokojeností a stále mírně pálící dlaní jsem se otočila a pokračovala jsem ve svém pátrání po Skyovi. „Ty krávo, to ti nedaruju!" zakřičel ten zfackovaný a rozběhl se za mnou. Skočil po mě a normálně na chodníku mě povalil na tvrdou zem. Sykla jsem, když mi bolest projela ramenem. „Nech...ji...být!" ozval se náhle hlas, který tak dobře znám. Sky. Přiskočil k nám, chytil kluka za krk a sundal ho ze mě. „Padej!" křikl na něho a dost výhružně zatnul ruce v pěst. Kluk, který v tento moment mimochodem vedle Skye vypadal jako zakrslá čivava, se honem rozběhl ke své partě. Potom se Sky otočil ke mě.
„Jsi v pořádku, Mell?" zeptal se starostlivě a pomohl mi vstát. Rameno mi sice pulzovalo bolestí, ale nedala jsem to na sobě znát. Až teď jsem si všimla, že Skyovy zelené oči jsou opuchlé a zarudlé od pláče. Když Sky zpozoroval, že si ho prohlížím, hned sklopil pohled k zemi. „Promiň, že jsem tak utekl. Měl jsem vztek. Můj táta, on je prostě...no..." Chápu, co chceš říct. Nemáš to lehké. Já jsem se sice se svými rodiči musela rozloučit a stále to bolí, ale ten čas, který jsme spolu strávili byl plný lásky a péče. Musí to být hrozné, když rodiče nemají o své děti zájem a neudělají si na ně čas. V ten moment jsem udělala to jediné, co mě napadlo. Obejmula jsem ho. On mi obětí ihned oplatil. „Zvláštní, tohle už tu dnes jednou bylo," zasmál se Sky.
...........................................................................................
Omlouvám se, že vydávám až teď večer, ale lepší pozdě než vůbec ne? :D Ehm...byla jsem ve stáji (ano o prázdninách jezdím za koníky:3)
Tak snad se vám ta dnešní kapitolka líbila^^ všímám si, jak rychle se blížíme k 1K přečtení!! A to je supeeer! Chtěla bych naplánovat nějaký speciální díl, ale ještě neví co přesně... budu ráda za *votes* a komenty
-zatím ahoooooj-
ČTEŠ
Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|
Adventure-PROBÍHÁ KOREKCE- Mellanie je statečná čtrnáctiletá dívka, která miluje koně. Jednoho dne se však setká s tragickou nehodou, při které přijde o oba rodiče a je natolik otřesená, že ztratí i řeč. Musí se odstěhovat pryč, daleko od své milované stáje...
