Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 21 - Překvapení✔️

Upozorňuju, že v tomhle díle nebudou koně, takže pokud vás nebaví číst ty "nekoňácké" kapitoly, prostě ji přeskočte;) a jdeme na to!

..............................................................................................

V pondělí ráno jsem se vzbudila na poslední chvíli. „Tak konečně vstávej! Musíme do školy!" ozývalo se mi u ucha. Byl to Sonatin hlas. Hned, jak jsem otevřela oči, uviděla jsem její ruce, jak se mnou divoce třesou ze strany na stranu. Zamrkala jsem a posadila jsem se, aby toho konečně nechala. Sakra! Je pondělí ráno! Je škola! A navíc mi za deset minut jede autobus! Najednou šlo všechno hrozně rychle. Vyhodila jsem svou nevlastní sestru z pokoje, hodila na sebe legíny, tričko a mikinu, popadla jsem batoh a už jsem sbíhala schody. Poslední úsek jsem se rozhodla sjet frajersky po zábradlí a vzápětí jsem se rozplácla na dlažbě. Super. Další skvělý začátek dne.

Autobus jsme naštěstí stihly. Sice na poslední chvíli, ale stihly. Hned jsme si vlezly se Sonny na naše zadní sedadla. Na příští zastávce jako vždy přistoupily Emily a Britta. Mávala jsem na ně už z okýnka, ale ani jedna mi nezamávala zpátky. Hmm...divný. Asi mají nějakou tu blbou holčičí náladu. Em zamířila k nám, zatímco Britta si sedla uraženě dopředu, hned vedle klubu Alexiných obdivovatelek. Em trošku kulhá, ale nakonec se ukázalo, že ten kotník není vymknutý, jen naražený. Ale co se to děje mezi těma dvěma? Zvednutým obočím a otazníkem, který jsem nakreslila do vzduchu, jsem se zeptala Emily, co se děje. Ta jen mávla rukou a protočila oči, když si sedla vedle mě. „Ále, Britta je naštvaná, že jsme jí neřekli o tom včerejším výletu. Navíc byla v sobotu na nějakém večírku u Alex doma, zrádkyně... stejně by se jí v neděli nechtělo vstávat tak brzo," řekla Em otráveně, aby nám objasnila situaci.

...

Celý den jsem ve škole neměla šanci si promluvit se Skyem. Až při obědě jsem ho konečně odchytila a sedli jsme se spolu ke stolu. Mezi jídlem jsem na něho upřeně koukala a doufala jsem, že pochopí, na co se ho chci zeptat. On však začal blábolit něco o dalším tréninku. Takže čtení myšlenek dneska nějak nefunguje. Škoda. Povzdechla jsem si a sáhla po svém starém dobrém bločku. Bez něho už jsem ani neopouštěla dům. Možná, že ho už brzy nebudu potřebovat. Začínám teď s pravidelnými návštěvami logopedie a psychologa. Snad zas někdy budu moct žít jako každý normální člověk.

Sky zpozornil, když si všiml, že něco píšu. Přestal s mluvením a trpělivě vyčkával, až mu bloček podám. O chvilku později jsem ho k němu přisunula přes stůl. „Tak kam teda dneska půjdeme? Jestli to platí? A ještě se potřebuju jít domů převléct," přečetl Sky. Potom zvednul pohled ke mě a mrknul na mě. „Jasně, sejdeme se ve tři u sadu. Bude tam pro tebe překvapení." Nač ty tajnosti? Já se z něho fakt zblázním!

...

„Uuu, takže rande?" vyhrkla na mě Emily a zakoulela očima, když jsem se jí snažila vysvětlit, proč dnes nepřijdu do stáje. Cože? Rande? Já a Sky? NIKDY! Bleskurychle zavrtím hlavou, až mě můj vlastní culík praští do nosu. „Ale, ale, ale... tady se někomu líbíš! Já tě varovala," zachichotala se Em a začala zpívat refrén z písničky This is the love. Žertovně jsem ji praštila pěstí do ramene. „Aú! Vždyť já si jen dělám srandu Mell," zanaříkala Em a chytla se za část těla, která schytala ránu, „a z toho tréninku si nic nedělej, dnes je stejně zrušený." Vykulila jsem na ni oči. Fakt? Zrušený trénink? Proč? A proč o tom nevím? Em jen pokrčila rameny. "Třeba má naše trenérka taky rande," prohodila se smíchem a schytala ode mě další ránu do ramene.

Na další zastávce má fialovovlasá kamarádka vystupovala, tak jsme se ještě obejmuly na rozloučenou. „Podle mě byste se k sobě stejně hodili," pošeptala mi Emily do ucha. Pak se mi rychle vytrhla, než jsem jí stihla cokoliv dalšího udělat a se smíchem se vybelhala z autobusu. Venku na zastávce na mě ještě ukazovala rukama srdíčka a já ji mohla tak akorát skrz sklo propalovat naštvaným pohledem.