Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 52 - Sprcha pro poníky

Co to bylo? Proč jsem to Sonny vůbec říkala? Je to moje vina! Po Sonnyně výstupu, když Kriss utekla pryč, jsem ji okamžitě následovala. Musím se jí omluvit. Ani ve snu by mě nenapadl, že by se Sonny mohla takhle moc naštvat prakticky pro nic. Jen kvůli mě...

Sledovala jsem, jak Kriss zaběhla do chovné stáje. Vydala jsem se tím směrem. Když jsem postupně míjela boxy, z jednoho jsem zaslechla tiché zvuky. Otevřela jsem dvířka a vklouzla dovnitř. V tmavém koutě seděla na slámě schoulená Kriss a tlumeně vzlykala, hlavu skrytou mezi koleny. Udělala jsem váhavý krok k ní.

„P-pro-miň," vykoktala jsem a hrdlo se mi stáhlo úzkostí, jak jsem pozorovala, co jsem způsobila. Kriss si odhodila rozcuchané vlasy z tváře a zvedla ke mě oči. Nebyla naštvaná, spíš jen zklamaná, zraněná. Klekla jsem si pře ní a opatrně jsem se dotkla jejího ramene. Ona si utřela obličej rukávem a usadila se do tureckého sedu.

„A-asi bych měla vysvětlit, co se vlastně stalo..." řekla roztřeseným hlasem. Já ale cítila povinnost omluvit se nejdřív za svou sestru. Mé hlasivky nevypadaly, že by teď mohly jakýmkoliv způsobem fungovat, proto jsem vděčně vytáhla z kapsy mobil a napsala jsem, že mě mrzí, jak se Sonny zachovala.

Kriss nahlédla na obrazovku a vydala ze sebe krátký, trpký smích. „Nemám jí to za zlé, popravdě asi bych se zachovala stejně, pokud by se někdo vyspal s nejlepším kamarádem mé sestry a pak ještě dělal jakoby nic. Ale já to neudělala...přísahám," řekla to tak, že jsem ani na setinu sekundy nepochybovala, že mluví čistou pravdu.

„Víš, když tě Sky viděl s mým bratrem, opravdu ho to rozesmutnilo. Svěřil se mi naprosto se vším a já jsem ho nemohla nechat tak nešťastného. Vymysleli jsme plán, abys nás přistihla spolu v posteli. Sky doufal, že budeš žárlit a ještě si celou tu věc s Aronem rozmyslíš," vysvětlila Kriss a zhluboka se nadechla.

„Ale teď už jsem to prostě nemohla dál snášet, když jste na mě všichni pohlíželi jako na nějakou děvku. Sama jsem si ten plán vymyslela a měla bych být ochotná nést si následky...asi jsem přecenila své síly. Už jsem měla dost těch lží," při poslední větě se její hlas zlomil. Objala jsem ji kolem ramen. Páni, musí být vážně skvělý člověk, když obětuje svou pověst pro štěstí někoho jiného.

Znovu jsem se jí omluvila a pomohla jsem jí vstát. Vypadalo to, že se jí neskutečně ulevilo, po tom, co mi konečně vypověděla pravdu. Sonny jsme potkaly na prahu dveří do stáje. Její omluvy nebraly konce. Musela se cítit opravdu hrozně...ona přece není zlá, nemyslela to tak.

Kriss jí nakonec odpustila a dokonce se spolu i objaly. Tomu říkám happy end! Ale počkat...V tu chvíli mi došla určitá věc, kterou jsem předtím jaksi přeslechla, nebo jsem jí jen nevěnovala tolik pozornost. Sky to udělal, abych JÁ žárlila? To znamená, že on ke mě skutečně něco cítí! Tak se zase uklidníme...chodím přeci s jistým nejmenovaným zrzkem. Nevím proč, ale poslední dobou mi přijde, jako bych žila v nějaké superdramatické telenovele...

...

Sobota. Otevřela jsem rozespalé oči. Půlku noci jsem přemýšlela o včerejšku. Měla bych se konečně usmířit s Emily. Já a Aron...má to vůbec nějakou budoucnost? Na druhou stranu Sky...kdyby se něco pokazilo, tak přijdu o nejlepšího kamaráda. Jednou věcí jsem si však byla na 100% jistá. Dnes se postavím Alex jednou pro vždy.

Připadala jsem si jako bájný rytíř, který vyjíždí na setkání s drakem. No, vlastně to přirovnání s drakem by k Alex celkem sedělo...ale nebudeme urážet ta nebohá stvoření. Buď se jí zbavím už navždy, nebo to ještě zhorším a ona mě bude nenávidět víc než kdy předtím. To je hold risk, který musím vzít.

Řekla jsem si, že vzhledem k tomu, že naše princeznička Alex stejně vstává až kolem půl desáté, nemusím nijak spěchat. Po snídani, když Sonny sedla na kolo a vyrazila směrem ke stáji, dala jsem si tu práci a zapojila jsem starou zahradní hadici. Chtěla jsem umýt naše malé poníky. Nebo spíš koule bahna, protože kdybyste je viděli, klidně byste se se mnou hádali, že pod tou hroudou žádný pony není.

Vzala jsem si k sobě pomocníka – Tobbyho. Nedávno si mi stěžoval, že prý si s ním málo hraju, tak uvidíme, jak ho to bude bavit. Vyfasoval ode mě žlutou houbu a šampón s vůní citronu. Dala jsem si na nohy žabky a oblečení jsem nijak nehrotila. Tak jako tak budu na konci stejně mokrá.

Naše první oběť byl nic-netušící Coffee. Poník se nechal na vodítku odvést k hadici a zvědavě si ji očuchával. Asi se mu líbí. To se ovšem změnilo, jakmile ho zasáhl první proud vody. Pony uskočil a vyčítavě se na mě podíval. Tobby k němu s radostným zavýsknutím přiběhl. Teď přišla jeho chvíle slávy. Namydlil ho, až vypadal jako nadýchaný obláček s malými kopýtky.

Coffee si mýdlové bubliny očichal a pak kýchnul, čímž se rozletěly na všechny strany. Tobby se smál, běhal po zahradě a honil je. To je príma mít brášku. Vždycky jsem myslela, že mladší sourozenci jsou otravní, ale Tobbyho prostě nejde nemilovat!

Důkladně jsem Coffeeho osprchovala, abych z něj dostala všechnu šamponovou pěnu. Jediné, co po šamponu zbylo, byla příjemná citronová vůně. Speciální stěrkou jsem mu ze srsti dostala většinu vody pryč. Chvilku jsem s ním chodila na sluníčku, aby alespoň trochu oschnul. Pak jsem ho pustila do výběhu a byl čas, vzít toho druhého špindíru.

Choco se do toho zrovna moc nehrnula. Už jen když zahlédla, jak z hadice odkapává voda, dostala chuť vrátit se a zavrtat se do bahna. Nakonec jsme ji s Tobbym společnými silami přemohli a o pár minut později už zářila čistotou. Tvářila se sice jako kakabus, ale čistý a voňavý kakabus.