Kapitola 22 - Narozeniny✔️

827 74 3
                                    


Sky i všichni přítomní zmlkli a koukali na mě, jak kdybych spadla z Marsu. „Ty...tys řekla moje jméno," udivil se Sky. Však jsem taky strávila dost času při trénování správné výslovnosti tvého jména. Ani nevíš. Ale vyplatilo se to. Ten jeho vyjevený výraz opravdu stojí za to. „Tys řekla moje jméno," zopakoval Sky větu, spíš sám pro sebe, jako by tomu nemohl uvěřit. „Tys řekla moje jméno!" vyjekne Sky po třetí, tentokrát dost hlasitě a radostně. Poté mě chytí kolem pasu, vyzvedne mě do vzduchu a zatočí se mnou. Wow. Až TAKOVOU reakci jsem teda nečekala.

Když mě pustil, v obličeji úplně rudou, rozhlédla jsem se po blízkém okolí. Nemůžu uvěřit svým očím. Všichni si dali tolik práce, aby to tady připravili, aby na stromy navěsili balónky a další dekorace. Moje minulé narozky jsem slavila s Tori, Adele a Hannou ve stáji. Místo dortu jsme měly muffiny se svíčkou a právě ten den jsem od rodičů dostala novou jezdeckou helmu, kterou jsem si tolik přála. Mám ji do teď.

Vzpomínka na rodiče byla mlhavá, ale stejně to zabolelo. Dokonce tolik, až se mi zatočila hlava, jak jsem se snažila zadržet slzy. Ne! Těmhle lidem na mě záleží. Dali si s touhle oslavou dost práce a já jim to rozhodně nechci zkazit tím, že se tu rozbrečím. Pryč od vzpomínek! Hrdě jsem vztyčila hlavu a nahodila jsem ten nejšťastnější úsměv, co jsem zvládla. „Všechno nejlepší k narozeninám, Mell," řekla Leslie a pohladila mě po tváři. Charlie zvednul tácek s dortem a zapálil svíčky. Je jich patnáct, každá za jeden rok mého dosavadního života. Všichni se postavili kolem nás a začali zpívat tu neskutečně trapnou a klišé narozeninovou píseň, bez které by se to však neobešlo. Zhluboka jsem nabrala vzduch do plic a vyfoukla jsem ho proti svíčkám. Podařilo se mi je zhasnout všechny na ráz.

Všichni tleskali a já se v tu chvíli cítila báječně. „Přála sis něco?" zeptal se zvědavě Sky vedle mě. Přikývla jsem. Prosím, ať už se nic dalšího nepokazí. Já, moje nová rodina, mí noví přátelé a hlavně Rianna a Rainbow. To je moje přání. „Hlavně to neříkej, nebo se ti to nesplní," zasmál se Sky a poťouchle do mě šťouchnul loktem.

Zatímco Charlie krájel dort, přitočil se ke mě zbytek mých kamarádů. „Wow, fakt ti to dnes sekne, kočko," prohlásil Fill a obdivně písknul. Obvykle jeho komplimentům nevěnuju pozornost, ale dnes mě to neskutečně potěšilo. „Nojo, vypadáš skvěle, hlavně ty copánky," lichotila mi Emily. „To je moje práce," pyšnila se Sonny a sama pohodila svými copy. Nojo, nebyla to pro ni zrovna lehká práce. Pak si každý snědl svůj kousek dortu a zábava mohla vypuknout. „Dárky! Dárky!" vykřikla Emily a usadila mě slavnostně na deku, položenou na trávě. Všichni se postavili do řady a jeden po druhém mi přáli k narozeninám. „Všechno nejlepší, Mell," snad se ti to bude hodit," řekla Em a objala mě.

Rozbalila jsem docela těžký balíček od ní a uvnitř jsem našla balení koňských pamlsků! Super, to si Rianna pochutná. Usměju se a rty naznačím slovo 'díky'. „Já chci být další!" zavolala Sonny, předběhla ostatní a předstoupila přede mě. Podala mi úhledně zabalený, měkký balíček. Měkké dárky jsem vždycky nesnášela, ale třeba mě tenhle překvapí. A taky že jo! Pod roztrhlým papírem se skrývaly nové jezdecké kalhoty. Jsou dokonalé! Měly celokožený sed a látka byla jemná a modrošedě károvaná. „Už si nové potřebovala, sestřičko. Snad jsem trefila velikost," řekla Sonny a také mě objala. Taktéž jsem jí „poděkovala" a pohladila jsem koženou nášivku rajtek. To si snad ani nezasloužím.

Jako další ke mě přistoupil Fill. „Tak tady máš něco ode mě, kočko. Doufám, že jsi na sladký." Převzala jsem si od něho s potěšením dárek a roztrhla jsem obal. Páni, já budu tlustá. Uvnitř se skrývala ta největší čokoláda, jakou jsem kdy viděla. Hned jsem ji rozdělala a všem nabídla. Sama jsem přitom spořádala hned několik čtverečků naráz. „No teda. Letěla bys takhle i na mě, kdybych se potřel čokoládou?" zeptal se Fill se smíchem a popojel obočím nahoru a dolů, jak to bývá ve filmech. Zčervenala jsem a mrskla jsem po něm moji chabou napodobeninu Sonatina "nemáš-šanci" pohledu. „Nojo, nojo. Ty seš tak sladkej, až se mi z toho kazí zuby," odbyla ho Em a popostrčila blíž ke mě mého malého nevlastního brášku.

„Pro tebe, Melli," pípl Tobby tím nejroztomilejším dětským hláskem a zvedl ke mě ruku, ve které svírala cosi z papíru. Opatrně jsem si to od něho převzala a prohlédla jsem si dárek. Je to přání! Na přední straně mělo nakreslené nějaké dvě kuličky s puntíky. Vždyť to jsou naši poníci! Coffee a Choco. To je tak rozkošné!

Otevřela jsem přání a uvnitř stálo kostrbatými písmeny:

Pro Mellanie, Všechno nejlepší k 15. narozeninám

přeje Tobby ♥

„To jsem pro tebe vyrobil, líbí se ti?" zeptal se Tobby plaše a upřel na mě svá velká modrá kukadla. No jistě, a jak! Přikývla jsem a otevřela jsem náruč, do které mi můj malý nevlastní bráška okamžitě vběhnul. Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitla ve skupinovém objetí. Když jsme se od sebe všichni odlepili, uvědomila jsem si, že je tu ještě jeden člověk, který mi svůj dárek nepředal. Sky teď stál asi dva metry naproti mě. Rukou jsem mu naznačila, aby přišel ke mě. Sky se přiblížil o pár kroků. Všimla jsem si, že v dlaních svírá jakousi malou krabičku. Užuž otevíral pusu, aby mi něco řekl, když v tom začala hrát hudba z bezdrátového reproduktoru.

Než stačil Sky cokoliv vyslovit, chytil mě Fill za ruku a táhl mě co nejblíž ke zdroji zvuku. „Smím prosit?" zeptal se a galantně se uklonil. Podívala jsem se váhavě na Skye. Ten jen přikývl, že to může počkat. Za chvilku už jsme všichni, kromě Emily, která si musela šetřit svůj kotník, nadšeně hopsali po trávě a provozovali jsme něco...ehm, zdánlivě podobného tanci. Když už jsem nemohla popadnout dech, vzali mě za ruce Leslie a Charles. „Pojď, máme pro tebe jeden speciální dárek," řekla Leslie a tajemně se usmála. S Charliem mě táhli směrem k bráně. Počkat, co Sky? Kde je? Otočila jsem se a na zlomek sekundy se setkala s párem zelených očí. Potom zmizel za stromy.

Musím říct, že jsem docela dost zvědavá, co to bude. Ale vypadá to, že se vracíme zpátky domů. Prošli jsme brankou a na parkovacím místě stálo vedle Charlieho auta ještě jedno. Najednou se autu otevřely všechny dveře a já uslyšela známý smích.

.............................................................................................

Kdo si myslíte, že přijel na návštěvu?? jo...a omlouvám se, že jsem to zase utnula vprostřed děje:DD

děkuju, za vaši stálou podporu, snad se vám příběh bude dál líbit:) budu ráda za *votes* nebo komentáře^^

-zatím ahoooj-

Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|Kde žijí příběhy. Začni objevovat