Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 41 - Sky se vrací (SPECIÁL)

Dlouho slibovaný a dlouho očekávaný speciál napsaný z pohledu Skye JE TU!!! Sorrka, že to tak trvalo:D

..................................................................................

Nádech. Výdech. Kufry stojí srovnané u dveří a já jen čekám, až táta dochystá poslední věci, abychom mohli konečně vyjet na letiště. Dva týdny u moře jsem si neskutečně užil, ale jedno mi tu chybělo. Mellanie. Po mém odjezdu mezi námi zůstalo hodně otázek a žádné odpovědi.

Myslel jsem na ni celé dny. Byla tu jedna holka, Michelle, která přijela s rodinou do stejného hotelu jako já a táta. Tak nějak jsem se jí svěřil a docela jsme se i skamarádili. Vlastně vždycky jsem si myslel, že Mell je pro mě taky jen kamarádka. Až když jsem ji opustil na několik dní, došlo mi, jak moc pro mě znamená. A musím jí to říct. Ano, udělám to, hned jak přijedu!

...

Konečně doma! Let byl vcelku nuda, vrátili jsme se až pozdě večer. Ale je pátek, takže zítra můžu jít do stáje za svými kamarády, koněm a za ní.

Sobota. Po probuzení mě bolelo celé tělo ze včerejšího letu, i přesto jsem ale vstal s obrovskou chutí. Jen jsem si vzal pár jablek, hodil jsem na sebe kraťasy a kostkovanou košili s krátkým rukávem a vyletěl jsem z domu. Táta ještě spal, takže do stáje jsem se musel dopravit na kole. Poháněla mě touha, konečně ji vidět a znovu obejmout. Neřekl jsem nikomu, kdy přesně se vrátím, takže to pro všechny bude překvápko.

Když jsem přijel, nejdřív jsem nikoho neviděl. Až po chvilce jsem si všiml zrzavých vlasů. „Natalie!" zavolal jsem. Dívka se na mě otočila, ale já v ní svou trenérku nepoznal. Celý jsem ztuhl. Její oči se smály a odpověděla: „Asi sis mě spletl. Moje teta je v kryté hale s ostatními."

Byl jsem z toho tak vedle, že jsem se jí ani nestihl zeptat na jméno. Vydal jsem se podle jejích pokynů do haly. Jen jsem tam nakoukl a oči se mi rozzářily. Byla tam. Hnědé copy jí na ramenech poskakovaly při klusu a tváře jí horkem a námahou roztomile zčervenaly. Nechtěl jsem jim rušit trénink, tak jsem se rozhodl jít nejdřív pozdravit svou malou kobylku.

Po důkladném pomazlení se Cherry jsem se oslintaný vrátil na dvůr. Ve vstupu do stáje jsem však do někoho narazil. „Bacha!" křikl na mě zrzek zhruba stejného věku. Odhodil jsem si ofinu z očí a řekl: „Promiň, neviděl jsem tě." Ten kluk mě ale nejspíš ani neposlouchal. Sjížděl mě od hlavy až k patě podezíravým pohledem.

„Ty jsi..." začal, ale skočil jsem mu do řeči: „Sky." Jeho oči rázem ztmavly a v obličeji se mu vytvořil až nepřátelský výraz. „A ty?" zeptal jsem se a zvedl nechápavě obočí. Odpovědi se mi však nedostalo a ten neznámý zrzek pospíchal k hale, kde právě končil trénink.

Všichni vycházeli z jízdárny a odváděli koně do stáje, jen Mell jsem nikde neviděl. Ve stáji si mě konečně někdo všiml. Ten někdo byl shodou okolností můj nejlepší kamarád Fill. „Skyi! Ty už seš zpátky?" zahalekal nadšeně a objali jsme se. Pak mě samozřejmě přivítaly i Emily se Sonnatou. Alex se na mě naopak ani nepodívala. Díky bohu.

„Kde je Mell?" ptal jsem se Filla, když jsme si odbyli ty klasické fráze jako Jak se máš? Jak bylo u moře? a Co je nového? „Ještě krokuje. Dnes cválala mnohem víc než my, protože Rianna byla obzvlášť energická," odpověděl Fill a vyměnil si s holkama významný pohled. Sakra, ti tři se určitě vsadili, za jak dlouho se na to zeptám.

Vyšel jsem ze stáje a přemýšlel jsem, co jí řeknu. Něco jako: „Tak jak to jde kotě?" Ne, to nejsem já...tak třeba: „Čauky mňauky Mell, má drahá...No tak to už vůbec ne... Zahloubán do mých myšlenek mě kdosi zatahal za rukáv.

„Ahoj Skyi, ráda tě tu zas vidím," řekla zrzka, která už tentokrát byla trenérka Natalie. „Ahoj Natalie, promiň, že jsem nedal vědět, že přijedu už dnes," omlouval jsem se jí za svou neočekávanou návštěvu. „V pořádku," mávla rukou a začala mi popisovat, jak se Cherry chovala, kolik dostávala žrádla a tak.

Koutkem oka jsem zahlédl Mell, jak kráčí vedle své strakaté klisny do stáje. Chtěl jsem jít okamžitě za ní, ale vykecat se z takové konverzace není tak jednoduché, jak jsem si myslel. Po všech vyčerpávajících informacích, které mi trenérka sdělila, jsem se téměř rozběhl k budově stáje. S úsměvem na rtech a s pocitem, že ji konečně budu moct pozdravit, jsem hrdě nakráčel dovnitř.

„Ahoj Princez-" nedořekl jsem. Zůstal jsem ztuhlý stát na prahu a všechno ve mě vřelo. Hrozilo, že mi exploduje hlava, nebo že ze mě vyletí snídaně, kterou jsem ani neměl. Mell stála jen pár metrů ode mě. Nebyla ale sama. Kolem pasu ji objímal právě onen zrzek a před mýma očima ji políbil.

Uvnitř hlavy se mi rozezněl alarm a první automatickou věcí pro mě bylo, to zarazit. Pár skoky jsem se dostal k nim a toho kluka jsem od ní rázně odstrčil. „Co děláš, vole?!" křikl na mě a zapotácel se. Mell jen vyděšeně těkala pohledem mezi námi dvěma a rukou si zakrývala pusu.

Jak jsem tam teď stál uprostřed chodby a hrudník se mi zvedal prudkými výdechy, vrátil se mi zdravý rozum. Ehm...možná to nebyl nejlepší nápad. Vážně Skyi? Bravo, žes na to přišel. Já jsem idiot... „Ehm...pro-promiň," vypadlo ze mě a koutkem oka jsem se podíval na Mell.

Ta na mě pořád kulila ta svoje překrásná modrošedá kukadla a jen lehce mávla rukou, na znamení přivítání. „A-ahoj," odpověděl jsem jí. Nejhorší na tom bylo, že nás celou dobu sledovali naši kamarádi a potichu se tomu smáli ze svých boxů.

Mell přicupitala k tomu zrzavému líbači a vzala ho za ruku. Ten mě propíchl pohledem a představil se: „Jsem Aron, synovec Natalie. Nevím, jestli je to u vás normální, ale my většinou do lidí bezdůvodně nestrkáme." Řekl to s jasným opovržením v hlase, až mě to znovu dopálilo.

„A vy dva...?" zeptal jsem se, ale tentokrát jsem byl přerušen já. „Chodíme spolu." Au. Jako by mě někdo praštil do srdce. Židlí. Železnou. 100krát. Vypotácel jsem se ze stáje ven. Sedl jsem na kolo a nehledě na Fillovo volání jsem ujížděl pryč. V očích mě pálily slzy. Takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval.

...............................................................................................

A speciál je za námi:) doufám, že naplnil vaše očekávání. Pokud ano, zanechte mi tu *vote* nebo komentář, popřípadě mi napište, jestli vás děj nějak překvapil:DD

-zatím ahoooj-