„Tak a naše dobrodružná noc může začít!" zavýskla Sonny, když jsme spolu seděly na balíku slámy ve stáji. Nic jsem jí na to neřekla, jen jsem dál klátila nohama ve vzduchu. Všichni už dávno odešli ze stáje domů. Vlastně všichni úplně ne. Na prahu stáje se objevil Sky, následován Aronem a Kriss.
„Charles vzkazuje, že musel dojet domů pro pár věcí, tak máme být v klidu a kdyby Fiona začala rodit, ihned zavolat veterináře," řekl Sky a hodil po mě vizitku s číslem. „Myslela jsem, že klisny nepotřebují při porodu pomoc," řekla Kriss a vyskočila na balík vedle mě.
To byla chvíle, kdy si Sky mohl hrát na chytrého. A ta role ho vždycky strašně bavila. „Víš, v přírodě většinou ne, ale tahle klisna je dost mladá a Natalie s Charliem se bojí, že její první porod bude komplikovaný," odříkal ukázkově, jak vytištěné z wikipedie.
Nevím, jak je to možné, ale z „hlídáme kobylu a neděláme blbosti" se najednou stalo „skáčeme na balících a rozhodně se chováme přiměřeně svému věku". Fiona zatím vypadala v pohodě, tak jsme se rozhodli zkrátit si dlouhou chvíli hrami. V těch slovních jsem měla značnou nevýhodu, ale vyrovnala jsem to třeba při Schovávané nebo Mrkacím vrahovi.
„A co si zahrát na Honěnou?" –pls bez dvojsmyslů :DD– navrhla Kriss, která by očividně k vybití své přebytečné energie potřebovala fotbalové hřiště o velikosti Ruska. „Blázníš? Už je skoro deset večer, měla bys být aspoň trochu unavená," utnul její šílené plány Sky. „Takhle je to s ní pořád," postěžoval si mi Aron.
Z domu jsme si donesli nějaké pečivo na svačinu a společně jsme vyprázdnili dvě láhve pomerančové minerálky. Při pohledu na láhev se Kriss znovu rozzářily oči. „Flaška!" vykřikla a roztočila ji. Tu hru nesnáším...navíc jsou tu jen dva kluci a jeden z nich je její bratr. To musí znamenat, že chce líbat Skye! No, co už.
„Tak to pardon, já mám přítele," ohradila se Sonny. Připomněla jsem jí výrazným zakašláním, že ona není zdaleka jediná. Nakonec jsme se rozhodli, hrát pouze na pravdu. To už je lepší. Vždycky jsem byla moc velkej srab na to, abych si vzala úkol. Naštěstí jsem mohla své otázky pokládat prostřednictvím mobilu.
Dozvěděli jsme se na sebe pár věcí, ale po chvíli mě to stejně přestalo bavit i zajímat, tak jsem se vymluvila, že se jdu podívat do druhé stáje za Rainym. Nejdřív jsem čekala venku a doufala jsem, že za mnou třeba přijde Aron, abychom mohli mít pár minut sami pro sebe. Když nepřicházel, chtěla jsem ho prozvonit mobilem, ale nakonec jsem se rozhodla přece jen jít za Rainbowem.
Byl celkem překvapený, že ho někdo ruší takhle pozdě. Stejně jsem u něj v boxe pobyla tak necelých pět minut, jelikož se konečně vrátil Charlie. Když jsem se vrátila za ostatními do druhé stáje, flaška už byla dávno dohraná a všichni předstírali, jak věnují veškerou svou pozornost světlé kobylce, která stála na stejnobarevné slámě.
Najednou si však Fiona začala zničehonic lehat. Charlie vešel k ní a prohmatal jí boky. „Už je to tady, vypadá to, že jsem přijel za pět minut dvanáct," řekl a poslal Sonny, aby zavolala okamžitě nočního veterináře. Já jsem kobylce mezitím svázala ocas do jakéhosi copu, aby při porodu co nejméně zavazel.
Už jí praskla voda a veterinář stále nikde. Aron mlčky přihlížel, já a Sonny jsme se snažily být Charliemu nápomocné. Kriss se ale při pohledu na Fionino lůno...no nebudu to moc rozvádět...udělalo zle. Sky ji odvedl do domu, zatímco já jsem letěla pro kýbl s teplou vodou.
Noční veterinář, doktor Paul, konečně dorazil. Fiona už těžce oddychovala a měla časté kontrakce. „No, tak se na tu krásku podíváme," řekl doktor Paul, mě osobně sympatický tmavovlasý muž, asi kolem čtyřicítky. Podobně jako předtím Charles, prohlédl kobylku a mumlal si u toho nějaké odborné termíny.
„Pokud bude hříbě natočené správně, mělo by vše proběhnout snadno a rychle," oznámil nám, když si nasazoval gumové rukavice. Celou dobu jsem seděla u Fiony a hladila jsem ji po krku. Buď silná holka, zvládneš to. „Už vidím hlavičku," řekl doktor lehce znepokojeným hlasem. Nechápala jsem. Nemělo by to být dobře?
„Hříbě by mělo jít napřed předníma nohama," vysvětlil mi Charlie a nervózně polkl. „Ale není to zas tak vážné, ne?" zeptala se Sonny třesoucím se hlasem. „No, bude muset zabrat, kobylka. Teď je to hlavně na ní." podotkl doktor Paul. Cítila jsem, že Fiona do toho dává veškerou svou sílu, otázkou ale bylo, zda zvládne vytrvat.
Tlač holka, tlač. Bude z tebe máma. Povzbuzovala jsem ji v duchu. Jako by mě opravdu slyšela, zatnula zuby a vložila do toho všechno. Hladila jsem ji po krku, a aniž bych si to uvědomovala, začala jsem s ní mluvit! Normálně slova z pusy ven!
Stájí bylo slyšet několik úlevných výdechů a jeden zcela nový, první nádech. Na slámě mezi zbytky placenty ležel maličký vlhký uzlíček. Nový život. Všichni jsme se naklonili, abychom si prohlédli světlounké hříbátko, které se zrovna začalo rozkoukávat. Nejroztomilejší stvoření na světě!
„Je to hřebeček," oznámil nám doktor Paul s úsměvem, „teď jen dohlédněte na to, aby se nejpozději do hodiny napil mleziva." –mlezivo = prvotní mateřské mléko- Obdivovala jsem toho člověka. Ale ještě větší obdiv si zasloužila Fiona. Už trochu pookřála a začala své miminko očichávat a lízat. Vypadlo to, že je na něj opravdu pyšná.
„Měli bychom mu co nejdřív vybrat jméno," navrhl Aron. Wow, úplně jsem zapomněla, že on je tu celou dobu s námi. Drbla jsem loktem do Sonny. Od chvíle, co nám Charlie řekl, že dnes budeme nejspíš svědky narození hříbátka, jsme nepřetržitě vymýšlely ta nejúžasnější jména, která naše mozky jen mohly vymyslet.
Odemkla jsem svůj mobil, abych našla „poznámky", kde mám všechna jména napsaná. Místo toho jsem však omylem otevřela kalendář a vyskočilo na mě dnešní datum. 5.6.2017 – 11:53 p.m. – Friday. Chtěla jsem ikonku zavřít, ale Aron mi vytrhl mobil z ruky a přečetl: „Friday." „To nezní špatně," řekl Charlie a zasmál se. No, i když to nebylo ani jedno z našich pečlivě vybraných jmen, musím uznat, že je celkem dobré.
„Fri-dayi!" vykoktala jsem a Sonny se začala smát na celé kolo. Hřebeček, jako by věděl, že to je jeho nové jméno, se poprvé snažil postavit na dlouhé tenké nožky. Bylo to snad to nejvtipnější a nejroztomilejší, co jsem kdy viděla. „Tyhle momenty musíme zachytit," řekl Charlie, „Mell, skoč mi pro foťák, nechal jsem ho u Natalie v kuchyni."
Neochotně jsem opustila tuto krásnou podívanou a proběhla jsem skrz tmavý dvůr do domku Natalie. Dveře byly odemčené. Ani jsem se nevyzouvala. Stejně hned zas jdu. V kuchyni jsem úspěšně našla foťák a chystala jsem se k návratu. Ale pak jsem uslyšela podivný zvuk přes stěnu.
Vždyť Kriss se přeci udělalo špatně a Sky ji odvedl ze stáje. Oni o to celé přišli...jaká to škoda. Rozhodla jsem se, že je překvapím se zprávou o našem nově vymyšleném jméně pro hřebečka. Potichu jsem prošla chodbou a otevřela jsem dveře od pokoje pro hosty, který dvojčata dočasně obývala. Ve dveřích jsem se však zarazila a úsměv mi ztuhl na rtech.
Kriss a Sky
Spolu?!
V posteli???!!!
................................................................................................................
Za 1. Pls Nezabíjejte mě!!! Já za to fakt nemůžu:DD #RIP Mell+Sky
Za 2. Nejdřív jsem tomu moc nevěřila, ale vy jste skutečně za pár měsíců zvládli překonat hranici 500 *votes* pro tento příběh <3 <3 Jedno DÍKY je málo takže:
díkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíkydíky:3
-zatím ahoooj-
ČTEŠ
Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|
Aventura-PROBÍHÁ KOREKCE- Mellanie je statečná čtrnáctiletá dívka, která miluje koně. Jednoho dne se však setká s tragickou nehodou, při které přijde o oba rodiče a je natolik otřesená, že ztratí i řeč. Musí se odstěhovat pryč, daleko od své milované stáje...
