Zbytek noci jsem prospala na rozkládacím gauči v klubové šatně. Vlastně jsem se o něj musela dělit se svou sestrou. Nevím proč, ale brečela jsem. Kvůli Skyovi, kvůli Kriss a kvůli tomu všemu. Mělo by mi to být fuk, jenže není. Možná kdesi hluboko k němu pořád něco cítím. Ale není to fér vůči Aronovi. Teď mám přeci jeho.
...
Navzdory tomu, jak pozdě jsem šla spát, jsem vstávala brzo. Už první sluneční paprsek mě donutil otevřít oči a uvědomit si, kde to vlastně jsem. Aha, stáj. A sakra...dnes je sobota, takže bych se měla ztratit dřív, než sem dorazí ta nafoukaná kráva. Protřela jsem si rozespalé oči a zaměřila jsem svou pozornost na displej mobilu. 6:30.
Ta nejdivnější věc ze všeho byla snad ta, že Sonny stále ještě spala. To ona je tady raní ptáče, nikoliv já. Když jsem se oblékla a snědla jsem si rohlík, který mi zbyl ze včerejší svačiny, rozhodla jsem se svou milovanou sestřičku vzbudit. Ne, že by na mě byla zrovna příjemná. Ale kdo by taky byl po tom, co ho někdo shodí z gauče?
„Hele Mell, já vím, že sis z nějakého důvodu umanula, že změníš svoje dny, kdy chodíme do stáje," začala Sonny, „ale co kdybychom si dneska spolu vyjely. Jen my dvě." Zamyslela jsem se. Alex se tu stejně před desátou neobjeví. Kdybychom se do té doby stihly vrátit, nic by se nestalo. Souhlasila jsem, ale jen s podmínkou, že musíme vyjet hned.
Chovnou stájí se ozývalo hlasité chrápání. Vypadalo to, že včerejšek Charlieho dost zmohl, i když jediný, kdo měl právo být unavený, byla Fiona. Charlie ležel rozvalený na hromadě sena a prachu vedle balíku, který stál na konci stájové uličky. Pusu měl otevřenou a vyluzoval zvuky jak poškozený výfuk. Musely jsme se se Sonny smát.
Já jsem nakoukla do jednoho boxu. Fiona už stála na nohách a dojídala poslední zbytky sena, které ještě sníst nestihla. Vedle ní ležel na zemi palmino hřebeček. Friday. Jen co mě zmerčil, otočil na mě hlavu s nastraženými oušky a snažil se nemotorně vyškrábat na nohy. Avšak když se mu to konečně povedlo, změnil svůj plán a znovu se rozvalil na slámě.
Začaly jsme s probouzením Charlieho. Samozřejmě až po tom, co jsme si ho vyfotily. Musíme mít přeci památku, ne? Když byl konečně vzhůru a schopný alespoň trochu vnímat, sdělily jsme m náš plán, udělat si soukromou vyjížďku. Nevypadal, že by se o to nějak zvlášť zajímal, ale Natalie byla stále pryč, takže jsme se musely dovolit jeho.
Jen nám řekl, ať jsme opatrné a nejpozději do hodiny a půl zpátky. Ujistily jsme ho, že jsme už velké a nemusí se o nás starat a šly jsme si pro koně. Rianna byla už po ránu čilá. Navzdory včerejšímu náročnému tréninku nevykazovala žádné zámky únavy. Tím hůř pro můj zadek. Tak nějak cítím, že dnes mě venku pošle k zemi.
Sonnyna klisna Sparkle byla dnes snad ještě natěšenější, než Rianna. Nevím, jak to Sonny dělá, ale vždycky ji měla vyčištěnou během minuty. Černá magie asi. Ne, že by snad čistit potřebovala. Její černá srst se i po dni stráveném ve výběhu leskla víc, než Alexiny naleštěné kožené boty. A to už je co říct.
Obě kobylky byly již úspěšně připravené na ježdění. Se Sonny jsme nasedly raději až za branou. „Mám nápad na perfektní trasu!" řekla Sonny a pobídla koně vpřed. Vyjížďka ve dvou je snad to nejlepší, co může jezdce potkat. Tedy, hned po velmi vydařeném tréninku. Navíc když jedete s jedním ze svých nejlepších kamarádů a vaši koně se snesou, takže můžete jet vedle sebe a povídat si.
Jakmile jsme z prašné polňačky zabočily na lesní cestu, pobídly jsme kobylky do klusu. Vzhledem k šířce cesty jsem se musela zařadit za Sparkle, ale Rianna nevypadala, že by jí to nějak extra vadilo. Byla zkrátka ráda, že je pro jednou venku z té nudné, hranaté jízdárny. Je to úžasný pocit, jet na koni. Každý koňák to zažil milionkrát a stejně stále cítí ty motýlky v břiše a tu energii, která mu proudí celým tělem.
Sonnyna nová stezka byla na jednom místě víc kamenitá, takže jsme musely zpomalit do kroku. „No není to nádhera?" zeptala se mě Sonny a slastně nasála vůni borovic a léta. „J-o," přitakala jsem a radostně zavýskla, protože kamenitý úsek tu končil a před námi se rozprostírala mírně stoupající měkká cesta, přímo stvořená pro cval.
Sonny neváhala a vystřelila. Rianna ani nečekala na mou pobídku, který kůň by čekal?, a rozběhla se za černým ocasem. Kopyta duní o zem a já jen stojím ve třmenech a spolu s mou kobylkou rozrážíme vzduch. Občas se musím sklonit před nějakou větví, ale nic nás nemůže zastavit. My jsme neviditelné, jsme volné, jsme vítr.
Když se cesta začne stáčet doprava, Rianna už skoro nemůže. Dusot kopyt se teď mísí s jejím funěním. Není se čemu divit, je menší než Sparkle a má kratší nohy. Navíc už to není zrovna mlaďoška. Ale nevzdává to. To je moje holka.
Vraná a poté i flekatá kobylka přejdou postupně do klusu a nakonec do kroku. „To byla paráda, viď?" vydechne Sonny a pohladí Sparkle po krku. Přikývnu. Nejde nic souhlasit. Po pár minutách ještě kousek klušeme, abychom dohnaly ztracený čas, ale většinu zpáteční cesty necháme jít holky krokem na volné otěži.
Po příjezdu do stáje dostanou obě v boxe hrst ovsa a nějaké to jablíčko za odměnu. Ještě u Rianny chvíli zůstanu a prohlédnu jí kopyta, jestli se jí v nich v terénu nezasekl nějaký kamínek. Kouknu na mobil. 9:46! Ani jsem si neuvědomila, že už je tolik hodin. V rychlosti vypustím kobylku do výběhu a dojdu se rozloučit ještě s Rainbowem.
Když vycházím, už převlečená do čistého, ze stáje, jen se minu pohledem se Skyem. Kývne mi na pozdrav a zmizí ve stáji. Super, aspoň se vyhnu jakékoliv konfrontaci s ním. Z bílého mercedesu na dvoře právě vystupuje Hrůza Hrůzoucí alias Alex. Snažím se nenápadně proklouznout brankou ven, ale štěstí při mě očividně nestojí.
„Ahoj Mellin-to je fuk, doufám, že jsi na odchodu," prskne jak naštvaná kočka a nasadí si sluneční brýle. Plaše kývnu a co nejrychleji mizím. „To máš jediný štěstí," zaslechnu, jak Alex procedí mezi zuby.
....................................................................................
Ahoj mí věrní čtenáři:)) Chci se vám předem omluvit, že kapitoly, které budu teď vydávat budou dost možná neoriginální a tak nějak "suché"...jsem v poslední době za 1. vytížená ve škole a tak, a za 2. mám málo inspirace+musím se do psaní tak trochu tlačit...doufám, že mě to brzy přejde a zas tu chuť do psaní chytím:D :33
Pokud se vám kapitola líbila, zanechte mi tu *vote* nebo koment, protože tyhle věci mě fakt nakopnou k dalšímu psaní:33 díky.
-zaím ahoooj-
ČTEŠ
Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|
Macera-PROBÍHÁ KOREKCE- Mellanie je statečná čtrnáctiletá dívka, která miluje koně. Jednoho dne se však setká s tragickou nehodou, při které přijde o oba rodiče a je natolik otřesená, že ztratí i řeč. Musí se odstěhovat pryč, daleko od své milované stáje...
