Tak jsem tu s novou kapitolou:) snad se vám bude líbit
.......................................................................................................
Tak teď nevím. Ve filmech se v napínavé části lidem srdce buď rozbuší, nebo zastaví. U mě hrozí spíš to, že si vymění místo s mozkem a vybuchne i s celou mojí hlavou. Šokovaně jsem na Skye zírala a představivost mi běžela na plné obrátky. Stěhuje se? Letí do vesmíru?! Umírá??!!
Při pohledu na můj vyjevený výraz se Sky začal smát. „Promiň, že jsem tě tak vyděsil. Odjíždím jen na dva týdny," vysvětlil spěšně a prohýbal se při tom smíchy, „táta mě bere k moři!" Už zase se na jeho obličeji začal tvořit ten roztomilý zářivý úsměv. Sice jsem na něho naštvaná, za prvé že mě tak polekal a za druhé, že si jede k moři a mě tu nechá, ale tenhle moment mu prostě zkazit nemůžu. Sky mi pak ještě celou cestu od pastviny ke stájím povídal o tom, jak to bude super, a že mi pošle pohled. „Už jsem mluvil s Natalie, aby se mi postarala o mou Princeznu," řekl. Princezna? Tak mi přece řekl v té kavárně! Rázem jsem byla rudá až za ušima a snažila jsem se svůj pohled namířit kamkoli, jen ne na něho.
„Myslel jsem... Cherry," vyprskl Sky znovu smíchy, když si všiml mého barvy-měnícího obličeje. Nevím, jak je to možné, ale můj obličej v té chvíli vyvinul ještě rudější odstín červené. Trapas jak prase, holka. „Ale neboj, ty jsi samozřejmě taky moje Princezna, na strakatém koni," prohodil Sky jako by nic a pohladil mě svou dlaní po ruce od ramene až po zápěstí.
Když se Sky rozloučil i se zbytkem naší party a ujistil nás, že ve škole to má domluvené, odjel domů, aby si stihl zabalit na své dva týdny dobrodružství s tátou. Tolik mu to přeju. Ale zároveň nevím, jak to bez něj přežiju. „Tak do sedel vy moji jezdci!" zvolala trenérka, která už nás čekala u jízdárny. Není času nazbyt, jde se jezdit. Trénink se mi vydařil až překvapivě dobře. Ze začátku jsem byla nervózní, aby Rianna něco neudělala. Ale překvapivě se jí dařilo krotit svůj jindy divoký temperament. Natalie nás pěkně drtila. Po zahřátí jsme trénovali přechody ze cvalu do klusu a pak i ze cvalu do kroku. Potom jsme cválali osmičky a nakonec nám trenérka postavila malou kombinaci překážek.
„Pojedete z písmene A, uděláte prudký obrat a přeskočíte křížek. Na krátké stěně si nacváláte na pravou ruku a z rohu si najedete ty dva kolmáky. Po doskoku si zpomalíte do klusu a pojedete to znovu, ale z druhé strany. Všechno jasné?" zeptala se Natalie když skončila s vysvětlováním. Teoreticky vím, co mám dělat, ale teď záleží, zda se nám to s Riannou povede uskutečnit v praxi.
První jela Sonny, jelikož to z nás všech pobrala asi nejlíp a, vzhledem k jejím dosavadním skokanským zkušenostem, to pro ni bylo jen rozehřívací cvičení. My ostatní už jsme k tomu nepřistupovali s takovým klidem a odvahou. Alex to na sobě samozřejmě nedávala znát a tak minimálně třikrát si postěžovala, proč nemůže jet první ona a jak je pro ni ponižující, že musí jezdit ve skupině s námi. Arghhh...Velmi příjemná povaha toto...
Po Sonnyině bezchybné jízdě jsme jeli popořadě i my ostatní. Emilyin bělouš Luxor jako vždy příliš spěchal a všechno shodil. Zato Brittin Skorofjord se nejprve ani nenamáhal odlepit kopyta od země a dvakrát se před překážkou zastavil. Fill ani Alex sice nejeli tak krásně a plynule, jako Sonny, ale kombinaci docela úspěšně zvládli. Vzhledem k tomu, že Sindy tu dnes není, je řada na mě. Hluboký nádech...to zvládnu. Rianno, kobylko, prosím buď zlatá. Jako když nás trénoval Sky... Sky, kdyby ten tu tak byl. Co to? Jo jasně, málem jsem zapomněla, že po nádechu má přijít výdech. Pobídla jsem jemně boky strakaté kobylky a ta se s chutí vrhla na křížek. Lehce jsme ho překonaly, vždyť je docela malý, a vrhly jsme se na další překážku.
Trénink se skutečně vyplatil. Skoky sice pořád nic moc, ale aspoň už koně netahám za hubu a zvládnu odpočítat odraz. Jsem ale překvapená, jak dobře nám jdou ostré obraty ve cvalu. Rianna zbytek překážek zdolala bez mrknutí oka. I když tu poslední jsme shodily, měla jsem neskutečnou radost. Hrdě jsem kobylku poplácala po krku a otřela jsem si rukávem pot z čela. Po vcelku strohé pochvale od trenérky Natalie následovalo to samé ještě třikrát. Pak jsme si konečně mohli my i koně vydechnout, když nás poslala vykrokovat. Až teď jsem si všimla dvou lidí, asi tak našeho věku, postávajících u hrazení jízdárny. Vypadá to, že je to kluk a holka, ale oba jsou si dost podobní. Sourozenci?
Dívka měla vlasy tmavě zrzavé, skoro až do hněda, vlasy kluka měly spíš odstín bronzové. Když jsem projížděla kolem nich, dívka se na mě mile usmála a vzápětí jen tak vyplázla jazyk. Je divná, proběhlo mi hlavou. Ne, že by na tom snad bylo něco špatného. Svět potřebuje bláznivé lidi jako sůl. Kluk na mě spod své rozčepýřené ofiny doslova zíral. Té zrzce jsme opětovala úsměv a klukův rentgenový pohled, který očividně přímo hltal můj obličej, jsem se rozhodla prostě ignorovat. Natalie na nás houkla, že už koně můžeme schovat, takže jsme se vzorně seřadili na středu a sesedali. Za malý moment už jsme odcházeli z jízdárny a - děsivá věc... ten kluk na mě stále čučel! Brr... nepříjemné.
Radši jsem co nejrychleji zmizela s Riannou ve stáji. Odstrojila jsem ji, dala jí něco dobrého, jako poděkování, že mě dnes neshodila a poté jsem ji nechala, ať si v klidu odpočine na pastvině s ostatními koňmi. Ještě mi zbýval nějaký čas, takže jsem se rozhodla, věnovat ho tomu nejúžasnějšímu koni na světě – Rainbowovi. Rianna je samozřejmě velmi těsně za ním na stupnici úžasnosti.
Rainbow byl na pastvině a pochutnával si zrovna na trávě. Přivítal mě pohozením hlavou a hned se zajímal, jestli pro něho nemám nějaké pamlsky. No jak bych mohla odolat? Hned jsem ho obveselila kouskem mrkve. A podrbala jsem ho na hlavě, kde to má rád. Úplně jsem se ponořila, do svého snění, jak my dva společně vyhráváme všechny soutěže. Ani jsem si nevšimla, že se ke mě blíží vesele poskakující, piercing nosící a fialovými vlasy pohazující postava.
„Země volá Mellanie!" vykřikla Emily a začala se smát, zatímco jsme já i Rainbow vyskočili leknutím alespoň půl metru do vzduchu. Pohledem jsem ji pozdravila a vzdušným otazníkem jsem se jí zeptala, co potřebuje. „Ále, jen jsem si chtěla pokecat se svou drahou kamarádkou," zazubila se, „víš, ty poslední dobou trávíš pořád čas jen se Skyem a na mě zapomínáš." No jasně, to, že spolu sedíme ve škole každý den v lavici, se zřejmě nepočítá, a pak je tu taky ten fakt, že si s ní „pokecat" úplně nemůžu. „Měly bychom spolu někam zajít, jen my dvě," navrhla mi Emily a tento nápad si získal můj okamžitý souhlas. Jupí!
...................................................................................................
Tak co vy na to?:) Sky odjíždí jen na dva týdny, ale spoustu věcí se za tu dobu může stát;)
Jo, navíc tu budou dva nové charaktery:DD ještě se to s nima dost zamotá (ehm Kyko, ehm Aňyčko xDD). Jestli se vám tato kapitolka líbila, určitě budu moc ráda za *votes* a komentáře:)
PS: Budu vydávat INFO ohledně SPECIÁLU za 1K reads:) povinně přečíst:D
-zatím ahoooj-
ČTEŠ
Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|
Adventure-PROBÍHÁ KOREKCE- Mellanie je statečná čtrnáctiletá dívka, která miluje koně. Jednoho dne se však setká s tragickou nehodou, při které přijde o oba rodiče a je natolik otřesená, že ztratí i řeč. Musí se odstěhovat pryč, daleko od své milované stáje...
