Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 33 - Lamač srdcí✔️

Wheeee! Nová kapitola! Tak si ji pořádně užijte;)

........................................................................................................

Pondělí. Asi nejmíň oblíbený den všech. A o to horší to je, když je venku tak hezky! Ohlodávala jsem konec své nebohé tužky, zatímco učitelka něco vykládala u tabule a zběsile u toho mávala rukama. Pohled jsem měla upřený z okna ven, zatímco většina mých spolužáků, včetně Emily, koukali tajně do mobilu. Nenápadně jsem stočila oči k obrazovce Emilyina mobilu. Normálně bych to neudělala, ale moje úroveň znuděnosti už s touhle hodinou dosáhla maxima. Heleme se, Em někomu píše, zajímalo by mě komu. Vytáhla jsem kousek papíru ze sešitu a napsals jsem jí vzkaz: 'S kým si píšeš?' Po přečtení Em chvilku zaváhala, ale pak zašeptala: „S Aronem, pamatuješ si ho, ne?" Jak by taky ne. Na kluka, kterýho poprskal můj pony jen tak nezapomenu. Pak nás ještě doprovodil domů a asi stokrát se ujišťoval, že se určitě znova uvidíme.

Zbytek hodiny jsem přemýšlela o tom, jak se má asi Sky. Samozřejmě jsme si trochu psali, ale on trávil většinu času raději venku s tátou než u mobilu, což mu schvaluju. Oběd ve školní jídelně vypadal, že by se nejradši zvedl z talíře a odešel. To nemám zrovna za potřebí přechovávat ve svém žaludku. Blé! Pak už jsme jen s Emily počkaly na Sonny u zastávky a vyrazily jsme konečně do stáje. Přidal se k nám i Fillip, s Brittou a Alex v těsném závěsu. Sindy už jsem ve stáji nějakou dobu neviděla. Přemýšlím, jestli se třeba konečně nevymanila z Alexiny nadvlády a nerozhodla se odejít. Zato Britta, která mi ze začátku připadala docela fajn, se od našeho výletu, začala neustále lepit na „slečnu nafrněnou". Teď už je to v podstatě její pravá ruka. Spíš pravá posluhovačka. 

„Ahoj Kočko," pozdravil mě Fill očividně v dobré náladě. Od našeho prvního seznámení mi jen občas říká mým jménem, zjistila jsem, že mnohem častěji používá všemožné přezdívky. Tak nějak jsem si na to už zvykla, je to takový jeho vtipný zlozvyk. „Nazdar Emulindo," prohodil směrem k Emily, za což od ní schytal jako bouchnutí pěstí. Sonny Fill schválně nepozdravil. Naopak, dělal, že si jí vůbec nevšiml. Asi jeho nová taktika k tomu, aby si ho všimla. „Jé, ty jsi tady taky?" zeptal se po chvilce blondýnky nevinně a já jsem si všimla, jak přemáhá smích. Poslední dobou si ti dva dělají samé naschvály. Ale víte, co se říká, co se škádlívá, to se rádo mívá.

Dorazili jsme do stáje a první, čeho jsem si všimla, byly dvě zrzavé hlavy a dva úsměvy. Já a Emily jsme zamávali Kriss a Aronovi, já teda víc jí a Em zas nejspíš víc jemu. Ostatní vedle nás si je se zájmem prohlíželi. „Kdo to...?" začal s otázkou se Fill, ale byl hned přerušen nadšenou Emily. „To jsou dvojčata, Kriss a Aron, synovec a neteř Natalie... jsou tu na prázdninách." „Téda," ozval se trojitě obdivný dívčí vzdech a něco mi říkalo, že kvůli Kriss to asi nebude.

Tak to vypadá, že naše „královna vší nafoukanosti", jakože Alex, a její nová věrná přisluhovačka, tedy Britta, propadly lásce k Aronovi. U Sonny si jsem na 99% jistá, že ten údiv jen hraje, aby naštvala Fillipa. „Zdravím krásné dámy," pronesl Aron šarmantně a nahodil ukázkový reklamní úsměv. Sonny a Fill si sotva stihli podat s Aronem ruku a sdělit mu svá jména, než se k němu nahrnula obávaná dvojice. Na holkách Alex a Brittě bylo vidět značné nadšení. Hned se mu začaly představovat a Alex se před ním nakrucovala a určitě si myslela, jak je neodolatelná. Kriss se mezitím taky představila ostatním a dala se do řeči s Emily, Sonny a Fillem. "Zdravím vás a chci oznámit, že vás čekám v jízdárně přesně za 10 minut!" ozval se Nataliin hlas za námi, jež všechny vytrhl ze zaujatých konverzací. Po tomto pokynu jsme se všichni rozběhli připravit své koně.