Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 55 - Odpuštění

Celou neděli jsem poslouchala Sonnyno naštvané nadávání. Proklínala Alex, přála jí vyrážku na zadku a pupínky na celém obličeji. Začala jsem se docela obávat, že Alex příští setkání s mou sestrou nepřežije. Popravdě jsem si většinu dne vymýšlela a sepisovala omluvy pro Emily. Snad mi odpustí.

Pondělí. Jela jsem schválně dřívějším autobuse, abych byla ve škole dřív, než ostatní. U skříněk jsem se chvíli zdržela. Napsala jsem Emily omluvný vzkaz. Dala jsem si na něm opravdu záležet, ale na druhou stranu bych pochopila, kdyby mi neodpustila. Zachovala jsem se strašně. Rozhodně ne jako kamarádka. Spíš jako žárlivá mrcha.

Čekala jsem pár minut před třídou. Nějak jsem nechtěla vejít dovnitř a připustit si ten fakt, že jsem tam stále sama a bez kamarádů. Vtom jsem zaslechla rychlé kroky. Otočila jsem se a z druhé strany chodby ke mě přicházela dívka s fialovými vlasy a modrozelenýma očima. Em. Každým krokem se přibližovala a mě v tu chvíli napadlo, jestli mě třeba nechce praštit.

Když byla ode mě zhruba dvacet centimetrů, zastavila se a podívala se mi do očí. „Mrzí mě to," škytla a objala mě. Mě taky. Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběla. „Mell, omlouvám se, myslíš, že bys mi mohla odpustit?" zeptala se mě Emily roztřeseným hlasem.

'Jen pokud ty odpustíš mě.'

Tak zněla zpráva ode mě, kterou jsem v rychlosti naťukala do mobilu.

Ten pohled všech spolužáků byl naprosto nezapomenutelný. Uhihňané Libby málem vypadly oči z důlků, když nás dvě uviděla vcházet do třídy s úsměvem a s lokty zavěšenými do sebe. Emily se posadila na své staré místo vedle mě a zamávala na ni s ironicky lítostivým pohledem. Já na tu vychrtlou drbnu jen vyplázla jazyk.

Po škole mě Emily navzdory mý protestům odvlekla na autobus a téměř násilím mě dostala do stáje. Nechtěla jsem se setkat s Alex a už vůbec ne s Aronem, ale Emily mě nakonec přece jen přemluvila. „Víš, jak jsem se tu bez tebe nudila? Sonny a Fill jsou na sebe nalepení jak vosa na lízátko, se Skyem není pořádná řeč a Kriss je na mě občas až moc šílená," řekla a znovu mě obejmula.

Alex byla zrovna v jízdárně se svým grošovaným plnokrevníkem. Ten kůň má potenciál, ale ježděním s Alex se jen mrhá jeho talentem. Jaká škoda. Tenhle valach by mohl skákat klidně nad 150 cm na kteréhokoliv mezinárodní soutěži. Místo toho zakopává o křížky kvůli své neschopné jezdkyni.

Odnikud se nám za zády zjeví Britta. Dřív bývaly s Emily dobré kamarádky. To bylo ale před tím, než se přidala na „stranu zla". „Alex a já už nebudeme jezdit s vámi dětmi," prskne na nás, „její táta nám teď bude platit mnohem lepšího trenéra, než je Natalie." Ukáže na muže, stojícího na jízdárně.

Vysoký, hubený chlap, bledá kůže, jinak je celý v černém. Vysoké kožené boty se mu lesknou a na hlavě má perfektně sčesanou pěšinku tmavých vlasů. Poplach! Upír za bílého dne! Toho bych se bála spíš než těch překážek. Ale je tu i pozitivní zpráva...ty dvě krávy už nebudou jezdit s námi!

S úsměvem na rtech jsem vzala Emily za loket. Aniž bychom Brittě věnovaly jediný pohled, otočily jsme se a odházely jsme směrem ke stáji. „Těm dvěma by nepomohl ani nejlepší trenér na světě. Potřebovaly by Kmotřičku vílu, aby se na sobotních závodech vůbec umístily," zasmála se Emily. Nojo, vždyť ty závody jsou už tuhle sobotu!

Vystartovala jsem jako raketa a běžela jsem pro Rianninu ohlávku a vodítko. Kobylka se dnes zdála ve formě. Vyčistila jsem ji, hodila jsem na ní sedlo i uzdečku a šla jsem na trénink připravit ještě sebe. S úžasem jsem zjistila, že dnes jsem měla koně nachystaného ze všech nejdřív. Dokonce ani Sonny a její špíněvzdorný vraník mě nepředběhli.

Trenérka Natalie nás nahnala do haly, kde rozmísťovala kavalety, zatímco my jsme si opracovávali koně. Měla jsem radost, že jsem tu opět se všemi mými kamarády pohromadě. Naše stará dobrá parta a samozřejmě Kriss, která jde na trénink jako vždycky pozdě a na svého ponyho nasedá za chodu.

Po rozcvičení v kroku a klusu nás Natalie rozdělí na dva kruhy podle koní. Drobnější koně jako Rianna, Krissin poník Macek a Skyova hannoverka Cherry jsou na jednom kruhu a větší teplokrevníci jako Emilyn bělouš Luxor, Sonnyna klisna Sparkle a Fillův valach Ginger zůstanou na druhém. Je to kvůli tomu, abychom se při cvalu nepředjížděli.

Nejprve si naše trojice nacválá na kruhu na obě ruce. Pak máme za úkol jezdit v pracovním klusu a ohýbat koně, zatímco Natalie nechá cválat druhou trojici. Rianna je příliš nabitá energií. Několik koleček cvalu ji neunavilo ani náhodou. Pere se se mnou v hubě a cítím, že se vzteká.

Na rozdíl od nás, Sky se svou kobylkou přímo tančí. Ryzka krásně nese hlavu a zvedá nohy, zároveň se nechá jemně vést. Kriss má všechno na háku. S Mackem jezdí spíš čtverec než kruh, pony má hlavu chvíli nahoře, chvíli dole, ale nevypadá to, že by ho zas neovládala. I když má otěž téměř prověšenou, poníka ani nenapadne, zkrátit si cestu přes střed kruhu.

Další cvičení spočívá ve správném vedení koně. Máme po těch trojicích cválat jeden kruh přes kavalety, které sem umístila trenérka. Potom změníme kruhy a na druhém skočíme přes křížek. Pokud najedeme moc šikmo, kůň odmítne skočit. Proto je velmi důležité, abychom ho správně vedli po obvodu kruhu.

Sky vede naši trojici. Nacválá na kruhu a přejede všechny rozmístěné kavalety. Já s Kriss jedeme v dostatečných odstupech za ním. Rianna by se chtěla rozběhnout, zkrátit si to a předběhnout Cherry, proto ji musím stále držet v kontrolovaném cvalu a holení ji tlačit co nejdál na obvod. Změna kruhů proběhla hladce a křížek byl pro nás jako nic.

..................................................................................

Moooooc se vám omlouvám, že jsem včera večer nevydala:// Nemám pro to žádnou omluvu byla to čistě jen zapomnětlivost, proto taky tahle kapitola vychází teď dopoledne:P

Snad se vám líbila, budu ráda za *votes* a komentáře od vás:33 vždycky mě povzbudí a nakopnou k dalšímu psaní!

-zatím ahoooj-