Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 40 - Druhá "první láska"

Další díl! Sorry, zas není vůbec o koních :DD

..................................................................................

Ráno jsem vstala kupodivu brzy. Cítila jsem se po dlouhé době čilá a odpočatá. Sluníčko si pohrávalo s okenní tabulkou, zatímco jsem se připravovala do školy. Sonny se až zděsila, když na mě narazila v koupelně zhruba o patnáct minut dřív než obvykle. „Já myslela, že to já jsem z nás dvou to ranní ptáče. Nejsi nemocná?" starala se.

Nemocná nejsem. Spíš nedočkavá, plná očekávání. Opravdu jsem se na dnešní schůzku s Aronem začínala těšit. Až mě to samotnou děsilo. Snídani jsem stihla sníst celou a snad poprvé v životě jsem na autobus nemusela běžet. To časné vstávání vlastně není až tak špatné...ne, dělám si srandu. Já MILUJU, když si můžu poležet dýl v posteli. Dnešek=výjimka.

Ve škole jsem ještě Aronovi pro jistotu napsala, abych dnešní schůzku potvrdila. Emily sice dělala, že se strašně moc soustředí na právě probíranou látku, ale já věděla, že mi nenápadně kouká koutkem oka do mobilu. Vážně si myslíš, že mě můžeš oblafnout? Navíc je matika...NIKDO nedává pozor při matice –Omlouvám se všem milovníkům počítání a rýsování :DD–

„Ty máš rande s Aronem!" vyhrkla na mě, jakmile mě se zvoněním vytáhla na chodbu. „Hmm..." zněla moje neurčitá odpověď. „Tak to je...pecka!" zavýskla Em a hned mě začala zahrnovat všelijakými typy a radami ohledně...no, všeho včetně kluků. Taky mi nabídla, že jako správná kamarádka mi samozřejmě pomůže sladit oblečení a make-up. Ne, že bych ho nějak extra používala.

Po obědě jsme tedy jely k nám domů, aby má nejlepší kamarádka zastala funkci mé sestry. Ta totiž dnes musela věnovat všechen svůj čas Fillovi. Po cestě jsem si od Emily vyslechla další věci, jako například, jak jsme spolu s Aronem roztomilí nebo jestli už jsme si dali pusu. V těchhle chvílích jsem celkem ráda, že nemusím odpovídat.

Zabralo to zhruba něco přes půl hodiny, než mi Emily dovolila podívat se do zrcadla. Sama se posadila na mou postel, aby své mistrovské dílo mohla z dálky pozorovat. Páni! To se musí nechat, odvedla fakt skvělou práci. Zapletla mi vlasy do dvou copů, které se spojují a vytváří mi na hlavě cosi podivného, co ve výsledku vlastně vypadá docela dobře.

K tomu mi Em zvolila bílé kapri-kalhoty a fialové tílko s flitry. Ve vybírání oblečení jsem jinak fakt nemožná. Kdyby bylo po mém, vezmu si rifle a volné tričko s nějakým potiskem, pravděpodobně už dost odrbaným. Malovat mi obličej jsem jí zakázala, takže mi jen lehce zvýraznila oči a mohla jsem vyrazit.

Na prahu jsem svou kamarádku pevně stiskla v objetí, a tím jsem jí říkala: „Děkuju." V kapse mi už po několikáté cinkl mobil se zprávou od Arona. Musím jít, ať ho nenechám moc dlouho čekat. Emily mířila domů, zatímco já na opačnou stranu. K sadu. Sice to bylo moje a Skyovo místo, ale teď už ne.

Aron už na mě čekal. Z dálky mi mával, a když jsem přišla blíž, zcela mě oslnil nejen jeho úsměv, ale taky perleťově lesklé tričko, které si vzal dneska na sebe. „Sluší ti to," řekl a věnoval mi lehký polibek na tvář. Polichoceně jsem zamrkala a gestem jsem mu ukázala, že on vypadá taky skvěle.

„Projdem se?" zeptal se mě a nabídl mi takzvané „rámě". Já tomu říkám prostě loket. Zahákla jsem se do něho a s nově nabitým vzrušením jsem ho následovala. Prošli jsme se celým sadem, došli jsme až k rybníku, na kraji lesa. Kousek odtud byla stezka, vedoucí do stájí.

Tady jsme se posadili na lavičku a začali jsme s naší „polokonverzací". Vzhledem k tomu, že tady NĚKDO ještě neumí komunikovat normálně, musí to psát přes mobil. Nojo, docela opruz. Oba jsme se ale chtěli o tom druhém dozvědět co nejvíce. Zjistila jsem, že dřív taky jezdil na koni, ale prý toho nechal kvůli své sestře.

Raději jsem se neptala proč, protože už tak vypadal dost ztrápeně, když se mi s tím svěřoval. Pak mě chytil za ruku a zeptal se žertovným tónem: „A co ty a kluci?" Celá jsem ztuhla. Musel to cítit. Popravdě, než jsem se přestěhovala, tak jsem měla ve třídě jednoho kluka, co se mi líbil. Byli jsme spolu párkrát venku, ale tím to skončilo, prostě jsme pro sebe nebyli ti praví.

Další, kdo mě napadl, byl Sky. Sky, ten který mi pomohl. Ten, který mě vždycky chránil, rozesmál a povzbudil. Neuvědomila jsem si, že k němu vlastně něco cítím. Až do té chvíle, něž odjel. Po tváři mi zcela nekontrolovatelně začaly téct slzy. Aron pochopil. „Promiň, neměl jsem se ptát. Sky se jmenoval, že?"

Přikývla jsem. „Přísahám, že až se vrátí, tak mu dám pořádně do držky, za to, že nechal takovou úžasnou holku, jako jsi ty," řekl Aron a zněl při tom naprosto vážně. Uvědomila jsem si to. Nechci být se Skyem. Už ne. Bez otálení jsem se naklonila a Arona jsem políbila. Ten to přijal s otevřenou náručí a přitáhl si mě blíž k sobě.

„Tak co? Zajdeme ještě do cukrárny? Zvu tě," navrhl Aron, když jsme se od sebe konečně odtrhli. Lehce jsem mu rukou pocuchala jeho zrzavou ofinu a přikývla jsem. Sevřel mou dlaň ve svojí a šli jsme.

Dalších několik dní byly snad ty nejšťastnější v mém životě. Vždycky mě čekal před školou. Vykouzlil mi úsměv na tváři a zvedl mi náladu, když se mi nepovedl trénink. Neustále mě překvapovalo, co všechno o něm ještě nevím a postupně jsem si zamilovala každou maličkost na něm.

Ostatní si z nás dělali srandu, hlavně Emily se do mě stále strefovala svými poznámkami, ale nevadilo mi to. Prožívala jsem něco jako druhou „první lásku". Alex se mi vyhýbala, což mě jedině těšilo. Jinak Aron a já jsme se chovali jako každý normální, šťastný pár. To se však nedalo říct o Sonny a Fillovi. Ano, konečně se dali dohromady!

Ti dva byli jako ten nejzamilovanější pár na světě. Každičkou volnou chvilku svého života věnovali jeden druhému. No prostě na sobě byli totálně závislí. On pro ni dělal, co jí na očích viděl. Takže v soutěži o nejlepší pár roku jsme byli my s Aronem až druzí. Pak se ale vyskytl problém...černovlasý, zelenooký problém.

.......................................................................................................

Kapitola č. 40!!! Neskutečný, že už jsem jich napsala tolik:) a hlavně to, kolik z vás už si můj příběh přečetlo - Díky moooc. A pozor důležitá zpráva!!! V příští kapitole bude SKYŮV NÁVRAT^^

Budu ráda za vaše *votes* a komentáře:) uvidíme se příště

-zatím ahoooj-