Z plných plic jsem nasála vlahý ranní vzduch. Vší silou jsem se opřela do pedálů kola a spolu se Sonny jsme zabočily do aleje vedoucí k jezdeckému areálu. Na dvoře už nás čekají všechni ostatní, se kterými jsme se tu dnes měly sejít. Stojí tu natěšená Emily, Fill a taky Sky. Jelikož je dnes neděle, může si trenérka Natalie přispat. My ostatní jsme se domluvili, že ráno pustíme místo ní koně na pastvu a pak si vyjedeme na menší výlet. Všechno potřebné máme v batozích, jídlo, pití a pro jistotu i pláštěnku, přestože obloha je zatím bez mráčku. Bude to poprvé, co vůbec na nějaký delší výlet pojedu!
„Čau holky, to je dost, že jste dorazily!" křikl na nás Fill. Zvláštní pozornost věnuje hlavně mé nevlastní sestře, na které si může poslední dobou oči vykoukat. Sonny jen pohodí svými dvěma blond copy a věnuje mu úsměv typu "nemáš-šanci-kámo". Já jsem mezitím hodila kolo na zem, rozběhla jsem se k Em a ke Skyovi a udělila jsem každému z nich rychlé objetí. Na papíře jsem jim sdělila radostnou zprávu o tom, že jsem byla u logopeda a řekl mi, že budu moct zase mluvit. Doporučil mi ještě sezení u psychologa, aby se prý z mojí mysli odstranil blok z minulosti, ale s tím se jim chlubit nebudu. „To je úžasné, Mell!" zaradovala se Emily a sevřela mne znovu v náručí. Sky se na mě taky usmál. Pak už mě ale oba popoháněli, abych si šla pro koně a my mohli konečně vyjet.
Podlezla jsem ohradník a zapískala na prsty. Koně zvedli hlavy od trávy a otočili je mým směrem. Mezi všema různobarevnýma ušima najdu právě to, co hledám. Známá rezavobílá srst a zářící, hrdé oči. Rianna se pomalu rozešla směrem ke mě a já jsem udělala to samé k ní. Natáhla jsem ruku a pohladila ji po čele. Nemůžu uvěřit, že ještě před týdnem byla v ohrožení života, a teď už je zase v pořádku a plná síly!
Čištění a sedlání proběhlo rychle. Pak jsme doladili poslední detaily a problémy a mohli jsme vyrazit. Jako první jel Fill se svým valachem. Měl nastudovanou trasu, kterou bychom se měli dostat skrz les do vedlejšího městečka Atlanta Planes. Zpátky pak pojedeme cestou mezi poli a kolem druhé odpoledne bychom měli být doma ve stáji. Fill vyjel a my jsme se seřadili tak, abychom se více méně nepokopali. Vjeli jsme na lesní cestu a užívali jsme si klid a pohodu, která vládla všude kolem. Koně se uvolnili a našlapovali na měkkém mechu jako na hedvábných polštářích.
Cestu jsme trávili povídáním si. Nebo spíš ONI si povídali, mě nezbývalo nic jiného, než poslouchat a případně občas kývnout hlavou. Fill se snažil flirtovat se Sonny, Emily mi vykládala něco o jejím šatníku, ale nejlepší bylo poslouchat Skyovy příhody od koní. Smáli jsme se, až jsme málem brečeli, chvílemi bylo vyprávění i dojemné. Nad hlavami nám šuměly stromy a já jsem si v tu chvíli pomyslela, zda může být život ještě krásnější. Fill uslyšel bublání potoka, který jsme záhy spatřili, a tak jsme se na chvilku zastavili, aby se koně mohli občerstvit.
I my jsme slezli ze sedel a usadili jsme se na velké placaté kameny vedle potoka. Koně jsme nechali takřka na volno, nicméně zůstali jsme dostatečně blízko u nich, a oni se začali poklidně pást. Vytáhli jsme si svačiny a taky jsme si dopřáli malé občerstvení. Najednou na mě z boku dopadly studené kapky vody. Zapištěla jsem a okamžitě jsem se za sedu vymrštila do stoje.
Asi metr ode mě stál Sky a nevině se na mě culil. Kalhoty měl vyhrnuté a bosé nohy mu omílal proud vody. Zamračila jsem se na něho. Chce válku? Fajn, má jí mít! Z dlaně jsem udělala mističku a šplíchla jsem na něho pořádnou várku vody. Sky uskočil, ale nebylo mu to nic platné. Jenže tím postříkal zároveň i všechny ostatní. Nevypadalo to, že mají zrovna radost ze sprchy. Fill si zaťukal na čelo a holky se na něho podívaly pohledem, který mluvil za vše. Sky jen pokrčil rameny a já jsem využila jeho nepozornosti a vyslala jsem směrem k němu další studenou spršku.
Sky se lekl, až nadskočil. Když si všiml, jak se prohýbám smíchy, otřepal se a rozběhl se ke mě. Voda kolem něho mocně stříkala. Stále rozesmátá jsem se rozběhla, ale on mě několika skoky dostihl a chytil mě do náruče. Mokré nohy mu však uklouzly na trávě a oba jsme se v mžiku váleli po zemi. Způsobili jsme tak všem i sobě navzájem obrovský výbuch smíchu. Když jsme se konečně uklidnili, usoudil Fill, že bychom měli pokračovat v cestě. Lehce promočený Sky se obul a šli jsme si pro koně. Nebyli moc nadšení, že jsme je vyrušili z pastvy, ale nechali se poslušně seřadit a vydali jsme se dál lesem.
Po pár hodinách jsme se dostali do městečka Atlanta Planes. Mimochodem je tu taky jezdecká stáj, ale tam se zastavovat nebudeme. Místo toho jsme zamířili na úplný konec městečka. V malém žlutém domku tam bydlí Emilyina babička, která už nás očividně čekala. Jen co se ulicí rozlehl klapot kopyt na tvrdém povrchu, vystartovala stará paní před domek a otevřela nám branku vedoucí na velikou zahradu.
„Tak ráda tě vidím, Emily. Musíš se svými kamarády jít dovnitř, zrovna jsem dopekla buchty," naléhala babička a byla samý úsměv. Nezbývalo nám tedy nic jiného, než odstrojit koně a nechat je se chvíli pást na zahradě. Poté jsme následovali naši hostitelku do domku. Tam nás všechny usadila na vzorovaný gaučík a dostali jsme buchty s malinovou šťávou. „Tak a teď se konečně můžu podívat, kdo mě to vlastně přišel navštívit," řekla stařenka, když se posadila do malého křesílka s polštáři, „toho chlapce znám, toho taky, ty jsi Sonny od Dawnů, viď?" přejížděla nás všechny a její pohled se zastavil na mě. Trochu nervózně jsem se na ní usmála a začala jsem si pohrávat se svým náramkem, abych nějak zaměstnala ruce.
„Ty jsi nová kamarádka mé vnučky?" zeptala se. Já jsem jen přikývla. „To je Mellanie, babi," vložila se do toho Em, „ona je Sonnyina nevlastní sestra. Asi před měsícem přibyla do rodiny Dawnových...a nediv se, ale Mellanie nemluví." Babička si mě prohlédla pohledem, jakoby se do mě snažila nahlédnout. Nakonec mi podala ruku, a s úsměvem zářivějším než sluníčko, řekla: „Těší mě, já jsem babi Anna." Její ruku jsem s radostí přijala. Vynikající buchty!
..............................................................................................................
Konečně se něco děje^^ kamarádi jednou na výlet. Doufám, že se vám kapitola líbila, jako vždy budu moc ráda, když mi dáte *vote* nebo koment:) v médiích, jak už to u mých příběhů bývá, najdete tématickou fotku s koňmi, která s příběhem nijak nesouvisí :D
-zatím ahoooj-
ČTEŠ
Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|
Adventure-PROBÍHÁ KOREKCE- Mellanie je statečná čtrnáctiletá dívka, která miluje koně. Jednoho dne se však setká s tragickou nehodou, při které přijde o oba rodiče a je natolik otřesená, že ztratí i řeč. Musí se odstěhovat pryč, daleko od své milované stáje...
